Vyhláška nejvyššího úřadu cenového o nejvýše přípustných procentních přirážkách v obchodě s koženými rukavicemi.

1. Obchodní podniky, které prodávají kožené rukavice všech druhů v maloobchodě (také v ambulantní živnosti) přímému spotřebiteli, mohou si připočíst k své nákupní ceně nejvýše procentní přirážky, uvedené v odstavci 3, pokud v dalším není jinak stanoveno.

2. Nejvýše přípustné procentní přirážky jsou stanoveny pro dvě místní třídy:
Do I. místní třídy patří:
Do II. místní třídy patří všechny ostatní obce v zemi České a Moravskoslezské.
Velká Praha, Velké Brno, Plzeň, České Budějovice, Hradec Králové (s Pražským předměstím), Pardubice, Kladno, Ml. Boleslav, Mor. Ostrava, Olomouc, Prostějov, Jihlava, Zlín, Liberec, Most, Opava, Ústí n. L. a Chomutov. Jen po dobu lázeňské sezony: Poděbrady, Luhačovice, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně a Karlovy Vary.
Ambulantní obchodníci smějí připočítávat nejvýše procentní přirážku místní třídy, do níž je zařazeno místo prodeje.

4. Maloobchodník smí účtovat stanovené procentní přirážky jen tehdy, odebírá-li zboží přímo od výrobce; nakupuje-li od velkoobchodu, je povinen snížit procentní přirážky podle odst. 3 o 5% z nákupní ceny.

5. Nakupuje-li maloobchodník od jiného maloobchodníka, nesmí tím být zboží při dalším prodeji zdraženo. Prodávající se dělí při takových prodejích s kupujícím o obchodní rozpětí stanovené pro maloobchod. Prodávající maloobchodník je povinen udat v účtě kupujícímu maloobchodníku, zda zboží koupil buď od výrobce, či od velkoobchodníka a prodejní cenu výrobce nebo velkoobchodníka, kterou pak kupující maloobchodník vezme za základ pro výpočet své nejvýše přípustné přirážky. Jde-li o zboží nakoupené od velkoobchodu, platí kromě toho omezení uvedené v odstavci 4.

6. Odebírá-li maloobchodní podnik kožené rukavice od velkoobchodního podniku a je--li mezi těmito podniky hospodářská účast v jakékoli výši a jakéhokoli druhu, při čemž se poskytnuti úvěru za takovou účast nepovažuje, smějí oba podniky připočítat dohromady jen příslušnou přirážku pro maloobchod. Velkoobchodní podnik je tedy povinen udat maloobchodníku prodejní cenu výrobce a maloobchodní podnik ji vezme za základ k výpočtu zbytku příslušné přirážky pro maloobchod.

1. Velkoobchodník smí k své nákupní ceně připočítat nejvýše přirážku 4 %.
Tuto přirážku mohou připočítat jen obchodní podniky, které ve srovnávací době, t. j. v prvním čtvrtletí 1939, nakupovaly prokazatelně rukavice od výrobců rukavic nebo je dovážely a na vlastní účet je prodávaly maloobchodníkům nebo podnikům jim na roveň postaveným.
Ostatní velkoobchodní podniky mohou prodávat jen za vlastní nákupní cenu.

2. Nakupuje-li velkoobchodník od jiného velkoobchodníka, nesmí tím být zboží při dalším prodeji zdraženo. Prodávající se dělí při takových prodejích s kupujícím o obchodní rozpětí stanovené pro velkoobchod. Prodávající je povinen udat v účtě kupujícímu velkoobchodníkovi, zda zboží nakoupil od výrobce, či od velkoobchodníka a prodejní cenu výrobce, kterou pak kupující velkoobchodník vezme za základ pro výpočet své nejvýše přípustné procentní přirážky.

3. Odebírá-li velkoobchodní podnik zboží od výrobního podniku a je-li mezi těmito podniky hospodářská účast v jakékoli výši a jakéhokoli druhu, při čemž se poskytnutí úvěru za takovou účast nepovažuje, smí požadovat za toto zboží při dalším prodeji jen svou nákupní cenu, bez připočtení jakékoli přirážky.

1. Nákupní cenou, není-li jinak stanoveno, rozumí se dodavatelem skutečně účtovaná, platným cenovým předpisům odpovídající cena, po srážce případných slev (netto cena).

2. Při určení nákupní ceny nemusejí se pokladní srážky až do výše 3% odečítat.

3. Připočítávat provisi za zprostředkování nákupu zboží je nepřípustné.

1. Každý obchodník musí veškeré zboží, které má vystaveno v prodejní místnosti, označit prodejní cenou a údaje, z nichž možno zjistit bezpečně původ zboží (běžné číslo kontrolního skladního záznamu nebo běžné číslo došlého účtu, po případě příslušné běžné číslo kalkulační knihy u výrobců, kteří jsou zároveň obchodníky). Dokud není zboží takto označeno, nesmí být v prodejní místnosti vyloženo a k prodeji nabízeno.

2. Zboží uložené ve skladišti, do něhož nemají zákazníci přístupu, nemusí být označeno prodejní cenou, musí však být označeno skladním číslem, které souhlasí se zápisem v kontrolním skladním záznamu nebo s běžným číslem došlého účtu nebo s běžným číslem kalkulační knihy.

3. Označování zboží podle odstavců 1 a 2 je třeba provést zřetelně a písmem dobře a trvale čitelným, na př. psacím nebo značkovacím strojem, razítkem, inkoustem nebo inkoustovou tužkou. Při změně označení ceny nesmí být původní zápis vymazán nebo učiněn nečitelným.

4. Zavedené výrobní značky jednotlivých druhů zboží nesmějí být měněny ani snímány, pokud zboží není docela prodáno.

1. Vzejdou-li pochybnosti, do které ze skupin zboží uvedených v této vyhlášce určité zboží patří, rozhoduje o tom nejvyšší úřad cenový.

2. Nejvyšší úřad cenový může jednotlivým noho všem obchodním podnikům určité obce nařídit, aby použily přirážek jiné místní třídy.