Vyhláška nejvyššího úřadu cenového o nejvýše přípustných procentních přirážkách v obchodu s textilním zbožím.

(1) Maloobchodní podniky, které prodávají spotřebitelům textilie a textilní zboží uvedené v příloze k této vyhlášce, smějí připočítávati k nákupní ceně přirážky nejvýše ve výměře a za podmínek stanovených touto vyhláškou.

(2) Maloobchodník smí účtovati stanovené procentní přirážky jen tehdy, odebírá-li zboží přímo od výrobce; nakupuje-li od velkoobchodu, anebo doveze-li zboží z ciziny, je povinen snížiti stanovené přirážky o 25%, t. j. o jednu čtvrtinu. Je-li dodavatelem zboží v cizině velkoobchod, musí býti stanovené přirážky sníženy o 25%, t. j. o jednu čtvrtinu; bylo-li zboží v cizině nakoupeno v maloobchodu, smí býti připočteny přirážky jen po schválení nejvyšším úřadem cenovým. Snížení přirážek musí býti provedeno i tehdy, když maloobchodník dá zboží zpracovat a prodává z něho zhotovené výrobky.

(3) Nakupuje-li maloobchodník od maloobchodníka, nesmí tím býti spotřebitelská cena zvýšena. Součet přirážek nesmí překročiti výši přípustnou podle odst. 2. První maloobchodník je proto povinen vypočíst a na účte vyznačit spotřebitelskou cenu přípustnou v sídle druhého maloobchodníka.

(4) Tam, kde mezi maloobchodním a velkoobchodním podnikem nebo opačně je hospodářská účast v jakékoliv výši a jakéhokoliv druhu, při čemž se poskytnutí úvěru za takovou účast nepovažuje, je velkoobchodní podnik oprávněn dodat maloobchodu nejvýše za svou nákupní cenu zvýšenou jen o daň z obratu a tuto cenu béře pak maloobchodní podnik za základ pro výpočet přirážky. Srážka 25% podle odstavce 2 se v tomto případě neodečítá.

(5) Při hromadných dodávkách veřejným úřadům a ústavům, místním samosprávným úřadům a ústavům, sociálním ústavům, průmyslovým podnikům nebo jejich závodním radám se snižují nejvýše přípustné procentní přirážky nejméně o polovinu.
Hromadnou dodávkou se rozumí dodávka, jejíž hodnota, vypočtená podle odst. 1 a 2, činí nejméně

a)	u zboží skupiny A přílohy vyhlášky	Kčs 15.000.—,
b)	u zboží skupiny B přílohy vyhlášky	Kčs 8.000.—,
c)	u zboží skupiny C přílohy vyhlášky	Kčs 10.000.—,
d)	u zboží skupiny G přílohy vyhlášky	Kčs 25.000.—,
e)	u zboží skupiny H přílohy vyhlášky
	při nákupní ceně do Kčs 50.—	Kčs 4.000.—,
	při nákupní ceně do Kčs 100.—	Kčs 8.000.—,
	při nákupní ceně nad Kčs 100.—	Kčs 10.000.—,
f)	u ostatního zboží	Kčs 5.000.—,
g)	u dodávek, obsahujících různé druhy zboží, které jednotlivě nedosahují částek stanovených sub a)—f)	Kčs 10.000.—.

(6) Zboží dodávané řemeslnými podniky nesmí býti prodáváno za vyšší ceny, než jsou ceny stejného anebo srovnatelného zboží průmyslových podniků. Eventuální rozdíl v nákupních cenách musí býti vyrovnán snížením obchodního rozpětí. Při prodeji modelů je základem pro výpočet obchodní přirážky nákupní cena srovnatelného zboží sériové výroby.

(7) Zboží dovezené z ciziny nesmí být prodáno za vyšší ceny než jsou ceny stejného nebo srovnatelného zboží domácí výroby. Není-li takového zboží domácí výroby, smí býti dovezené zboží dáno do prodeje jen po schválení ceny nejvyšším úřadem cenovým. K žádosti o schválení ceny je třeba připojit kromě účtů doklady na všechny výdajové položky a kalkulaci pořizovací ceny.

(1) Velkoobchodní podniky, které prodávají textilie a textilní zboží uvedené v příloze, smějí za podmínek stanovených touto vyhláškou, při připočítávati k nákupní ceně jednu polovinu přirážek stanovených pro maloobchod s výjimkou skupiny A. U zboží této skupiny nesmějí býti připočteny velkoobchodem žádné přirážky.

(2) Velkoobchodník smí účtovati stanovené procentní přirážky jen u zboží, jež dodává ze svého skladu; jinak a u zboží dovezeného z ciziny smí účtovati jen přirážky o 20%, t. j. o jednu pětinu nižší. Bylo-li zboží v cizině nakoupeno ve velkoobchodu, musí býti stanovené přirážky sníženy o 50%, t. j. o jednu polovinu. Snížení přirážek musí býti provedeno i tehdy, když velkoobchodník dá zboží zpracovat a prodává z něho zhotovené výrobky.

(3) Nakupuje-li velkoobchodník od velkoobchodníka, nesmí tím býti cena zvýšena. Součet přirážek nesmí překročiti výši přípustnou podle odst. 2. První velkoobchodník je proto povinen vypočísti a na úctě vyznačiti prodejní cenu přípustnou v sídle druhého velkoobchodníka.

(4) V případě, že mezi výrobním podnikem a velkoobchodním podnikem nebo opačně je hospodářská účast v jakékoliv výši a jakéhokoliv druhu, při čemž se poskytnutí úvěru za takovou účast nepovažuje, smí býti prodáváno zboží odebírané od takového výrobního podniku za nákupní cenu, zvýšenou jen o daň z obratu.

(5) Ustanovení § 1, odst. 6 platí obdobně. U zboží řemeslné výroby, pro něž není srovnatelného zboží ve výrobě průmyslové, smějí býti připočteny velkoobchodní přirážky jen po předchozím schválení nejvyššího úřadu cenového.

(6) Ustanovení § 1, odst. 7, platí obdobně.

(1) Nákupní cenou, pokud není jinak stanoveno, se rozumí cena účtovaná za zboží po srážce slev a rabatů (netto cena). U zboží dováženého z ciziny smí býti nákupní cena zvýšena o skutečné, nezbytné a prokazatelné náklady, spojené s nákupem a dovozem.

(2) Při určení nákupní ceny se pokladní srážky a předúroky neodečítají.

(3) Připočtení provise za zprostředkování při nákupu zboží není přípustné.

(4) U obchodních podniků, které textilní zboží samy zpracovávají anebo zušlechťují anebo dávají zpracovat anebo zušlechťovat ve mzdě, se za nákupní cenu hotového výrobku považuje skutečná nákupní cena použitých surovin a pomocných látek včetně ztrát při zpracování a včetně prokazatelných nákladů za zpracování anebo za zušlechtění. Nákupní cena surovin, polotovarů a pomocných látek se určí podle odstavce 1—3. V žádném případě nesmějí býti k nákupní ceně surovin, polotovarů a pomocných látek připočteny ještě jakékoliv obchodní přirážky.

(1) Nejvýše přípustné procentní přirážky se stanoví pro tři místní třídy označené v příloze k této vyhlášce jako I., II. a III. Do I. místní třídy patří města s větším počtem obyvatel než 100.000 a mimo to město Olomouc a po dobu lázeňské sezóny Karlovy Vary. Do II. místní třídy patří města, která mají nad 20.000 obyvatel a po dobu lázeňské sezóny Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Poděbrady a Luhačovice. Do III. místní třídy patří ostatní obce.

(2) Ambulantní obchodníci smějí připočítávati ve všech místech nejvýše procentní přirážky II. místní třídy.

(1) Jako prodejní a dodací podmínky platí podmínky obvyklé v roce 1938 a to i pro obchody zřízené po této době.

(2) Platební podmínky velkoobchodu: Při placení do 15 dnů od vystavení účtu nebo při prodeji na dobírku za hotové beze srážky.

(1) Velkoobchodníci jsou povinni vystaviti svým odběratelům na každou dodávku účet. Účet musí obsahovati vedle údajů předepsaných v § 2, odst. 3 údaje potřebné k provedení úřední kontroly, v každém případě však musí býti vyznačeno množství a druh zboží, jeho dessin, šíře, dále údaj, z něhož lže určití původ zboží, jakož i prodejní cena.

(2) Tutéž povinnost mají maloobchodníci; ti však mohou při prodeji přímým spotřebitelům nahraditi účet pokladním lístkem (s průpisem), obsahujícím kromě množství a druhu zboží též cenu a údaje, z nichž možno zjistiti původ zboží (běžné číslo kontrolního skladního záznamu anebo běžné číslo došlého účtu). U prodejů zboží do částky 100 Kčs a u obchodních domů s jednotnými cenami může býti vydáván jednoduchý pokladní lístek obsahující vyznačenou prodejní cenu.

(3) Ambulantní obchodníci jsou povinni vydati zákazníkům pokladní lístek obsahující množství a druh zboží, cenu a potřebné údaje pro zjištění původu zboží jen při prodeji, kde celková úplata převyšuje 100 Kčs; při prodeji nepřevyšujícím tuto částku vydají pokladní lístek jen na žádost zákazníka.

(4) Ambulantní obchodníci, kteří nemají stálé obchodní místnosti, musejí míti u sebe nákupní účty doplněné podle § 11, odst. 2, aby je mohli předložiti na vyzvání orgánům cenové kontroly.

(5) Aby obchodní podniky mohly vyhovět ustanovením odstavce 1 a 2, musí též výrobce opatřiti jím vystavené účty všemi údaji, které má vyznačit na účtě obchodník.

(6) Všechny doklady, po případě jejich průpisy musí obchodník pro potřebu cenové kontroly uschovat nejméně po dobu tří roků.

(1) Každý maloobchodník musí na veškerém zboží, jež má vystaveno v prodejní místnosti, označiti písmem dobře čitelným prodejní cenu a údaje, z nichž možno bezpečně zjistiti původ zboží (běžné číslo kontrolního skladního záznamu nebo běžné číslo došlého účtu u obchodníků, kteří kontrolní skladní záznam nevedou). Dokud není zboží takto označeno, nesmí býti v prodejní místnosti vyloženo a nabízeno k prodeji. Zboží uložené ve skladišti, do něhož nemají zákazníci přístupu, nemusí býti prodejní cenou označeno; musí však býti označeno skladním číslem, které souhlasí se zápisem v kontrolním skladním záznamu anebo s běžným číslem došlého účtu.

(2) U zboží prodávaného zasilatelskými obchody postačí, když prodejní cena a skladní číslo souhlasící s kontrolním skladním záznamem, budou vyznačeny v nabídkách a cenících. Ceníky a průpisy nabídek musejí býti uschovány nejméně po dobu tří let. O zboží uloženém ve skladišti platí obdobně ustanovení odstavce 1.

(3) Označení zboží prodejní cenou a údajem, z něhož možno zjistiti původ zboží, je nutno provésti zřetelně a písmem dobře čitelným, na příklad psacím nebo značkovacím strojem, razítkem, inkoustem, anebo inkoustovou tužkou. Při změně označení ceny nesmí býti původní zápis vymazán ani učiněn nečitelným.

(4) Ceny vyznačené na zboží platí jako požadované prodejní ceny.

(1) Obchodníci s textilním zbožím, jejichž roční obrat přesahoval v předcházejícím roce částku 200.000 Kčs, jsou povinni založiti a věsti kontrolní skladní záznam o zboží, který musí obsahovat aspoň tato data: druh a množství zboží, den převzetí zboží, odesílající firmu, výrobní značku a výrobní číslo, pokud jde o zboží nakoupené od výrobce (u zboží nakoupeného od obchodníka jeho skladové číslo), nákupní cenu, vykalkulovanou cenu prodejní, vlastní skladové číslo a odvolání na účetní zápis.

(2) Obchodníci s textilním zbožím, jejichž celkový roční obrat v předešlém roce nepřesahoval částku Kčs 200.000.—, jsou od vedení kontrolního skladního záznamu zproštěni, jsou však povinni vypočísti a vyznačiti prodejní ceny na nákupních účtech. Došlé účty musejí býti běžně číslovány.

(1) Komisionáři a komisionářské sklady výrobních a obchodních firem smějí prodávati textilní zboží za stejné ceny a za stejných podmínek jako firmy, jejichž zboží prodávají.

(2) Komisionáři a komisionářské sklady cizozemských firem potřebují k stanovení prodejních cen schválení nejvyššího úřadu cenového.

(3) Schválení nejvyššího úřadu cenového podléhá i stanovení ceníkových spotřebitelských cen při prodeji značkového zboží jakéhokoliv původu.

(1) Zasilatelské obchody, spotřební družstva, jejich obchodní sdružení, závodní konsumy a podobná sdružení, jakož i ambulantní obchodníci jsou obchodníky ve smyslu této vyhlášky.

(2) Řemeslné podniky smějí při prodeji jimi vyrobeného anebo přikoupeného zboží připočítat nejvýše přípustné procentní přirážky za podmínek stanovených touto vyhláškou jen po předchozím schválení nejvyššího úřadu cenového na žádost příslušné Zemské jednoty společenstev.

(1) Je-li nutně třeba stanovití výjimky buď z národohospodářských důvodů anebo aby bylo zabráněno tvrdostem, může je nejvyšší úřad cenový povolit anebo nařídit.

(2) Může-li obchodní podnik vystačiti s nižšími procentními přirážkami, než jaké jsou přípustné podle této vyhlášky, musí je sám snížiti.

(3) Přílohu k této vyhlášce může nejvyšší úřad cenový doplnit anebo změnit výměrem adresovaným Hospodářské skupině maloobchodu — Odborné skupině oděvnictví, textilního zboží a obuvi a Hospodářské skupině velkoobchodu a zahraničního obchodu — Odborné skupině textilního zboží a oděvnictví.

(1) Tato vyhláška nabývá účinnosti 15. dnem po vyhlášení v Úředním listě.

(2) Pokud by změny cen vyplývající z ustanovení této vyhlášky nemohly býti v odůvodněných případech provedeny do dne počátku její účinnosti, je přípustno tyto změny provésti až po tomto dnu, nejpozději však do 31. srpna 1946.