(1) Invalidům, jejichž poškození vzniklo za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. b) až ch) a n) a kteří mají nárok na invalidní důchod, přísluší zvyšovací příplatek 300 Kčs měsíčně.

(2) Nedosahuje-li hrubý příjem invalidy, jehož poškození vzniklo za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. d) až h) a n) a jehož snížení výdělečné schopnosti činí nejméně 95 %, spolu se zaopatřovacími požitky podle tohoto zákona, aspoň tři čtvrtiny příjmu, kterého se dosahuje průměrně v témž povolání, jaké měl invalida před poškozením (§ 1), může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí zvýšiti k vyrovnání tohoto rozdílu zvyšovací příplatek, nejvýše však na 1.000 Kčs měsíčně.

(3) Osobám, které utrpěly za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. d) až h) a n) poškození zdraví nebo těla a jichž výdělečná schopnost se snížila o 20% a 24%, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí poskytnouti náhradu za poškození 300 Kčs měsíčně, pokud tyto následky poškození trvají.