III. Zaopatření pozůstalých.
Vdovský důchod.
Sirotčí důchod.
Důchod rodičů.

(1) Nežila-li manželka s manželem v době jeho úmrtí nebo v době před tím, než nastaly okolnosti uvedené v § 2, odst. 1, které způsobily nezvěstnost, ve společné domácnosti, nesmí důchod vdovský převyšovati částku, kterou manžel byl nebo by byl povinen přispívati na její výživu.

(2) Byl-li sňatek uzavřen teprve po poškození, které nastalo za okolností uvedených v § 2, odst. 1, nepříslušejí vdově zaopatřovací požitky, netrvalo-li manželství alespoň 10 let. V případech ohleduhodných může ministerstvo sociální péče výjimečně přiznati zaopatřovací požitky. Ustanovení toto se nevztahuje na případy, v nichž podle předpisů dosud platných byly zaopatřovací požitky vdově již přiznány.

(1) Zůstala-li vedle vdovy, mající nárok na důchod vdovský, i rozloučená manželka, rozdělí se požitky mezi vdovu a rozloučenou manželku, která měla nárok na výživné, v poměru počtu let jejich manželství se zemřelým. Každý započatý rok manželství se považuje za dokonaný. Poměrná část vdovských požitků nesmí býti v žádném případě nižší než jedna čtvrtina celých vdovských požitků, při čemž však část, připadající rozloučené manželce, nesmí býti větší než výživné, na které měla nárok.

(2) Předpisů uvedených v odstavci 1 jest užíti obdobně i v případech, kdyby zemřelý zůstavil po sobě více takto oprávněných osob, s omezením, že úhrn poměrných částí vdovských požitků nesmí v žádném případě přesahovati výši celých vdovských požitků.

(3) Předpisů uvedených v odstavcích 1 a 2 nelze použíti v případech, v nichž podle předpisů dosud platných o zaopatření válečných poškozenců nebyly zaopatřovací vdovské požitky děleny mezi vdovu a rozloučenou manželku.

(1) Není-li vdovy, která má nárok na zaopatření a která s invalidou žila v době jeho smrti v manželském společenství, obdrží rozloučená manželka zaopatřovací požitky, měla-li v době smrti mužovy nárok na výživné.

(2) Roční zaopatřovací požitky nesmí převyšovati výživné, jež byl zemřelý povinen platiti manželce od něho rozloučené. Bylo-li však toto výživné stanoveno před 1. prosincem 1945, mohou zaopatřovací požitky převyšovati výživné nejvýše o 100 %.

(1) Nárok na důchod vdovský má i družka, není-li oprávněné vdovy. Podmínkou však je, že družka žila s mužem nepřetržitě aspoň po dobu jednoho roku bezprostředně před tím, než došlo u něho k okolnostem uvedeným v § 2, odst. 1.

(2) Ustanovení §§ 36, 42 a 43 platí obdobně.

(3) Požívá-li družka, která je vdovou, po svém manželu zaopatřovacích požitků z prostředků veřejných nebo z prostředků veřejnoprávního důchodového pojištění, nemá nároku na zaopatření podle tohoto zákona, může však v ohleduhodných případech obdržeti rozdíl mezi svými vdovskými zaopatřovacími požitky a zaopatřovacími požitky, které by jí příslušely jinak podle tohoto zákona.

(1) Vdově (družce, po př. rozloučené manželce, vdovci) mohou býti po slyšení příslušné okresní péče o mládež a poručenského soudu zaopatřovací požitky přiznané podle tohoto zákona odňaty zcela nebo z části, zanedbává-li výchovu nebo výživu svých dětí, o něž je povinna (povinen) pečovati; zaopatřovacích požitků se v tomto případě použije po slyšení příslušné okresní péče o mládež k výživě a výchově těchto dětí.

(2) Státní úřad pro válečné poškozence může se souhlasem místního národního výboru (místní správní komise) odejmouti přiznaný důchod vdovský nebo nepřiznati vdovský důchod vdově, jestliže by přiznání nebo výplata důchodu vzbudily veřejné pohoršení, zejména, jestliže vdova spoléhajíc na důchod vyhýbá se práci, ač její pracovní činnosti nebrání ani její zdravotní stav, ani poměry rodinné, ani jiná důležitá příčina.

(1) Provdá-li se žena, mající nárok na vdovský důchod, ztrácí zaopatřovací požitky, dostane však odbytné ve výši trojnásobku ročního vdovského důchodu, po případě zvyšovacího příplatku, pokud na něj měla nárok.

(2) Žena, která dostala odbytné v důsledku provdání (odstavec 1), nabývá opětně nároku na vdovské zaopatřovací požitky, zanikne-li toto manželství v době tří let od jeho uzavření buď smrtí manželovou, nebo rozlukou bez viny manželčiny. Nároku na zaopatřovací požitky nabývá od prvního dne měsíce následujícího zániku manželství. Podmínkou pro opětné nabytí nároku je, že nenabyla z tohoto manželství nároku na jiné zaopatření, nebo že nemá nároku na výživné od rozloučeného manžela. Z vyplaceného odbytného musí vrátiti příslušnou část připadající na období, jež chybí do 3 let počítajíc ode dne, kdy uzavřela druhý sňatek. Takto zjištěná částka sráží se v měsíčních lhůtách z nově přiznaných zaopatřovacích požitků.

(1) Nedosahuje-li jiný zdanitelný příjem vdovy, jíž náleží zvyšovací příplatek, částku 3.500 Kčs měsíčně, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí přiznati vdově zvláštní příplatek, jsou-li pro to vážné důvody, zvláště jde-li o vdovu bydlící trvale v některé obci zařaděné do místní třídy A nebo B podle ustanovení § 12 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců. Příplatek se poskytuje ve výši částky nedostávající se do souhrnné částky příjmu 3.500 Kčs měsíčně, nejvýše však do výše 1.000 Kčs měsíčně, zemřel-li manžel, či stal-li se nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, písm. d) až h) a n), nebo do částky 500 Kčs, zemřel-li či stal-li se nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, písm. b), c) a ch). V jiných případech zvláštní příplatek nemůže být poskytnut.

(2) Vdova má na tento zvláštní příplatek nárok, je-li prokázáno, že došlo k okolnostem uvedeným v § 2, odst. 1, písm. d) až h) a n) pro činnou účast manželovu v odboji nebo pro jeho politickou činnost.

(3) Do příjmu vdovina podle odstavce 1 se nezapočítávají zaopatřovací požitky vyplácené na děti podle tohoto zákona nebo podle předpisů jiných, ani jiné příjmy dětí, ani zaopatřovací požitky vdovské vyplácené podle tohoto zákona.

(1) Důchod sirotčí činí 270 Kčs měsíčně pro každé nezaopatřené dítě,

(2) Sirotčí důchod činí 400 Kčs měsíčně pro každé nezaopatřené dítě,

(3) Důchod sirotčí přísluší dítěti manželskému, dále dítěti nemanželskému, je-li nemanželské otcovství prokázáno veřejnou listinou, a dítěti osvojenému.

(1) Důchod sirotčí přísluší do dokončeného 18. roku věku dítěte, není-li dítě zaopatřeno a nemůže se živiti.

(2) Nemůže-li se sirotek sám živiti pro duševní nebo tělesnou vadu nebo proto, že je ještě v poměru učňovském nebo že navštěvuje školu za účelem přípravy k povolání, může ministerstvo sociální péče povoliti výplatu důchodu sirotčího po tuto dobu, nejdéle do dokončeného 21. roku věku.

(3) Ministerstvo sociální péče může v dohodě s ministerstvem financí přiznati důchod sirotčí v případech zvláštního zřetele hodných i přes 21. rok věku.

(1) Důchod sirotčí může býti přiznán vnukovi nebo vnučce osoby, která zemřela, nebo se stala nezvěstnou za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, jestliže dítě bylo odkázáno svou výživou převážně na zemřelou osobu, poněvadž jeho rodiče již nežili, nebo nebyli a nejsou pro svůj nepříznivý zdravotní stav výdělečné práce natolik schopni, aby se mohli starati o výživu dítěte.

(2) Důchod sirotčí činí v případech uvedených v odstavci 1 měsíčně 270 Kčs.

a) jehož otec zemřel, nebo se stal nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi, uvedenými v § 2, odst. 1, nebo

b) jehož matka zemřela, nebo se stala nezvěstnou za těchto okolností, nebo v souvislosti s nimi, jestliže vlastní otec dítěte má nárok na důchod vdovecký (§ 39).

a) jehož otec zemřel, nebo se stal nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, nežije-li matka dítěte, nebo nemá-li nároku na zaopatřovací požitky podle tohoto zákona, nebo

b) jehož matka zemřela, nebo se stala nezvěstnou za těchto okolností, jestliže otec dítěte nežije, nebo

c) jehož nemanželská matka zemřela, nebo se stala nezvěstnou za těchto okolností, jestliže otec dítěte nežije, nebo se nestará o jeho výživu.

(1) Vznikají-li otci tím, že dítě ztratilo matku za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, a nebyl-li otci přiznán důchod vdovecký (§ 39), může býti přiznán na dítě vychovávací příspěvek do částky 400 Kčs měsíčně, jestliže otci ztrátou matky dítěte vznikají zvláštní výdaje spojené s výchovou dítěte.

(2) Je-li na základě úmrtí nebo nezvěstnosti matky vyplácen vychovávací příspěvek nebo sirotčí důchod z prostředků veřejnoprávních, může býti přiznán vychovávací příspěvek podle odstavce 1, jestliže a pokud souhrn všech těchto požitků nepřesahuje částku 600 Kčs měsíčně.

(1) Sirotku, jemuž náleží zvyšovací příplatek, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí přiznati zvláštní příplatek, jsou-li pro to vážné důvody, zvláště jde-li o sirotka trvale bydlícího v některé obci zařaděné do místní třídy A nebo B podle ustanovení § 12 zákona č. 103/1926 Sb.

(2) Příplatek činí 150 Kčs měsíčně u důchodu 270 Kčs měsíčně, 300 Kčs měsíčně u důchodu 400 Kčs měsíčně, jestliže živitel dítěte zemřel, nebo se stal nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, písm. d) až h) a n). Zemřel-li živitel dítěte či stal-li se nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, písm. b), c) a ch), činí příplatek polovinu uvedených částek. V jiných případech zvláštní příplatek nemůže býti poskytnut.

(3) Sirotek má na tento zvláštní příplatek nárok, je-li prokázáno, že došlo k okolnostem uvedeným v § 2, odst. 1, písm. d) až h) a n) pro činnou účast živitele dítěte v odboji nebo pro jeho politickou činnost.

(4) Je-li prokázáno, že zaopatřovací požitky nestačí na výživu a výchovu sirotka, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí v těch případech, v nichž je to nezbytně nutné, příplatek podle odstavce 2 zvýšiti do dvojnásobné výše zejména, jde-li o sirotka, který je v učňovském poměru, nebo navštěvuje školu za účelem přípravy k povolání.

(5) Přesahuje-li součet sirotčích zaopatřovacích požitků (§§ 44, 46 až 49) podle tohoto zákona a sirotčích důchodů, vychovávacích příspěvků, výchovného, vyplácených podle jiných zákonných ustanovení, částku 1.000 Kčs měsíčně u sirotků uvedených v § 44, odst. 1 a u vnuků uvedených v § 46, odst. 1, po př. částku 1.500 Kčs měsíčně u sirotků uvedených v § 44, odst. 2, krátí se zaopatřovací požitky podle tohoto zákona o částku, o kterou převyšují hranici 1.000 Kčs, po př. 1.500 Kčs měsíčně.

(1) Důchod rodičů činí 300 Kčs měsíčně pro každou osobu.

(2) Ztratili-li rodiče více než jedno dítě za okolností uvedených v § 2, odst. 1, zvyšuje se důchod o jednu třetinu za každé další dítě.

(1) Rodičům přísluší důchod, jestliže zemřelé nebo nezvěstné dítě bylo aspoň 18 let staré, dále není-li jejich výživa zabezpečena příjmem z vlastního majetku nebo z jiného pramene nebo přispíváním ostatních dětí a nemohou-li pro stáří nebo nemoc získati výdělek, který zabezpečuje jejich výživu, takže by svou výživou byli odkázáni na zemřelé nebo nezvěstné dítě, kdyby nárok na ni mohli proti němu uplatňovati.

(2) Ministerstvo sociální péče může v dohodě s ministerstvem financí přiznati zaopatření rodičů též nevlastním rodičům, osvojitelům nebo pěstounům za podmínek uvedených v odstavci 1, není-li rodičů nebo prarodičů.

(1) Rodičům, jimž náleží zvyšovací příplatek, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí přiznati zvláštní příplatek pro každou osobu, jsou-li pro to vážné důvody, zvláště jde-li o rodiče bydlící trvale v některé obci zařaděné do místní třídy A nebo B podle ustanovení § 12 zákona č. 103/1926 Sb.

(2) Příplatek činí 150 Kčs měsíčně pro každou osobu, zemřelo-li, nebo stalo-li se dítě nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, písm. d) až h) a n). Zemřelo-li, či stalo-li se dítě nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, písm. b), c) a ch), činí příplatek polovinu uvedené částky.

(3) Rodiče mají na tento zvláštní příplatek nárok, je-li prokázáno, že došlo k okolnostem uvedeným v § 2, odst. 1, písm. d) až h) a n) pro činnou účast dítěte v odboji nebo pro jeho politickou činnost.

(1) Sourozenci může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí přiznati důchod 300 Kčs měsíčně, je-li výdělku neschopen a prokáže-li, že mu zemřelá nebo nezvěstná osoba poskytovala výživu z důvodu jeho neschopnosti k výdělku.

(2) O důchodu sourozenců platí obdobně ustanovení §§ 54 a 55.

(1) Vdově, vdovci, úplným sirotkům, rodičům a sourozencům, kterým je přiznán důchod (§§ 34, 39, § 44, odst. 2 a §§ 50 a 56), jimž však nepřísluší zvyšovací příplatek (§§ 42, 48 a 54), náleží přídavek k důchodu, prokáží-li, že nemají jiného příjmu podléhajícího dani důchodové.

(2) Přídavek k důchodu činí u bezdětné vdovy (vdovce) 200 Kčs měsíčně, u vdovy (vdovce) s dětmi, majícími nárok na důchod sirotčí, na každé dítě dalších 100 Kčs měsíčně. Pro každého z rodičů, pro úplného sirotka a pro sourozence činí přídavek k důchodu 150 Kčs měsíčně.

(3) Ministr sociální péče se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem financí snížil sazby tohoto přídavku, zlepší-li se podstatně hospodářské poměry.

(1) Bezdětný poživatel důchodu podle tohoto zákona, který je výhradně odkázán na tento důchod, má nárok na přídavek v částce 12 Kčs měsíčně; žije-li ve společné domácnosti s manželkou nebo aspoň 6 měsíců s družkou, zvyšuje se tento přídavek na 24 Kčs měsíčně.

(1) Pozůstalým po osobě, která v době úmrtí měla nárok na důchod podle tohoto zákona, přísluší pohřebné v částce 1.500 Kčs, jestliže vypravili zemřelé osobě pohřeb na svůj náklad.

(2) Tento přídavek se nezapočítává do příjmu stanoveného v § 43, odst. 1 a § 49, odst. 5.

(2) Vypravila-li pohřeb jiná fysická osoba, přísluší jí pohřebné ve výši prokázaných výloh, nejvýše však 1.500 Kčs.

(3) Poživatelka vdovského důchodu se posuzuje pro účely tohoto zákona vždy jako bezdětná.

(3) Pozůstalým po osobách, které zemřely bezprostředně následkem poškození (§ 1), aniž nabyly nároku na důchod invalidní (§ 17), přísluší pohřebné podle odstavce 1 jen, vypravili-li pohřeb na svůj náklad a nedostalo-li se jim pohřebného z prostředků veřejných.