§ 1

Za činžovní domy podle této vyhlášky se považují budovy zcela nebo zčásti pronajaté nebo vlastníkem užívané nebo zdarma přenechané k účelům bytovým, výdělečným nebo veřejným, s výjimkou rodinných domů (§ 10) a takových budov, které jejich vlastník používá k vlastním účelům výdělečným v rozsahu větším než 80% celkové podlahové plochy budovy. Budova se považuje za činžovní dům i tehdy, jsou-li obyvatelé budovy zcela nebo zčásti ve službách vlastníka budovy a představuje-li poskytnutí bytu zcela nebo zčásti úplatu za práce pro vlastníka konané.