§ 10

Za rodinné domy podle této vyhlášky se považují budovy, které podle svého stavebního provedení neobsahují více než jeden byt. Při tom se nehledí k místnostem určeným pro domovní zaměstnance (domovníka, topiče, zahradníka a pod.). Nezáleží též na tom, zda budova je obývána vlastníkem nebo pronajata. Taktéž jest bez významu, jsou-li místnosti určené pro domovní zaměstnance pronajaty osobám, jež nejsou ve služebním poměru k vlastníku budovy. Budova platí za rodinný dům i tehdy, slouží-li zčásti vlastním nebo cizím účelům výdělečným nebo účelům veřejným a není tím podle obecných, hospodářských hledisek podstatně porušena její vlastnost jako rodinného domu. Ustanovení této vyhlášky však neplatí pro rodinné domy, jichž obyvatelná plocha (prov. nař. k § 136, odst. 2 zák. o př. d.) přesahuje 160 m². Takové rodinné domy se ocení obecnou cenou prodejní.