(1) V případech, kdy jsou cenovými předpisy přímo číselně stanoveny nejvyšší (nejvýše přípustné) ceny za zboží nebo úplaty za úkony, je každý podnik povinen bez újmy na jakosti a bez zhoršení dodacích a platebních podmínek účtovat nižší, přiměřenou (hospodářsky odůvodněnou) cenu nebo úplatu, jestliže to dovoluje — též s ohledem na potřeby rekonstrukce výrobního (provozního) zařízení a jiné závažné okolnosti — celková situace podniku; platí to zejména tehdy, když by při požadování plné nejvyšší ceny (úplaty) měl podnik nepřiměřený zisk. V podnicích, které prodávají více druhů zboží, je třeba toto snížení cen provésti tak, aby se především a co nejvíce zlevnilo zboží lidové potřeby.

(1a) Od 12. srpna 1948 je podnik povinen místo snížení ceny (úplaty) na přiměřenou (hospodářsky odůvodněnou) cenu (úplatu) podle ustanovení odstavce 1 hlásiti vypočtenou nižší cenu (úplatu) nejvyššímu úřadu cenovému a rozdíl mezi dosavadní cenou nadále skutečně účtovanou a vypočtenou sníženou cenou, kterou by byl jinak podnik povinen účtovati podle ustanovení odstavce 1, samostatně účetně vykazovati až do dalšího rozhodnutí nejvyššího úřadu cenového.

(3) Přiměřenou (hospodářsky odůvodněnou) cenou (úplatou) podle odstavce 1 je jen ta cena nebo úplata, která vyplývá z cenové kalkulace odpovídající obecným zásadám kalkulačním a směrnicím uvedeným v odstavcích 4 až 6.

(4) Kalkulace osobních nákladů je nutno provádět podle skutečně placených mezd a platů, při čemž nesmějí býti překročeny sazby podle příslušných mzdových a platových předpisů. Mzdy za zameškanou pracovní dobu se mohou započítávat pouze ve výši příslušnými předpisy výslovně povolené. Za podklad kalkulace je nutno vzít vždy skutečné pracovní doby, nejvýše však doby přiměřené výkonu v konkrétním případě obvyklému. Výkonnostní a kvalifikační příplatky, výkonnostní prémie a prémie za úsporu materiálu a pod. smějí být započteny do osobních nákladů jen potud, pokud jejich vyplácení je přípustné podle mzdových a platových předpisů a odůvodněné vyššími pracovními výkony, po případě úsporami materiálu a pokud tyto vyšší výkony (zejména zkrácení pracovní doby připadající na kalkulační jednici) a úspory materiálu jsou zároveň v kalkulaci vyjádřeny.

(5) V kalkulaci nákladů nelze vyjádřit mimořádné okolnosti jako je nedostatečné využití pracovních sil, kapacity podniku nebo provozních prostředků, úvěrů a pod., ani závady v organisaci podniku nebo nedostatky v jeho pracovním programu.

(6) Režijní přirážky a obchodní rozpětí musejí odpovídat obratu přiměřenému normální výkonnosti podniku.

(7) Cenové kalkulace podle odstavce 3 jsou průmyslové podniky povinny k účelům kontrolním sestavit a po dobu alespoň 3 let uschovávat. Ke kalkulacím musejí být přiloženy všechny potřebné doklady a záznamy, jakož i propočty, pomocí kterých byly jednotlivé položky kalkulace odvozeny z účetních záznamů. Není-li možno doklady a záznamy ke kalkulaci připojit, musí kalkulace obsahovat alespoň přesný odkaz na sbírky dokladů a na příslušné účetní a jiné záznamy.

(8) Velkoobchodní podniky jakéhokoli druhu (soukromé, družstevní i znárodněné) jsou povinny k účelům kontrolním sestavit alespoň jednou ročně podrobný výpočet režijních nákladů a po dobu alespoň 3 let jej uschovávat.

(10) Za nepřiměřený zisk ve smyslu ustanovení odstavce 1 je třeba zpravidla pokládati zisk, který včetně zúročení provozního kapitálu a daně výdělkové přesahuje:
10% celkového ročního prodejního obratu, činí-li tento obrat nejvýše jednonásobek,
7% celkového ročního prodejního obratu, činí-li tento obrat nejvýše jedno a půlnásobek,
5% celkového ročního prodejního obratu, činí-li tento obrat nejvýše dvojnásobek,
3.5% celkového ročního prodejního obratu, činí-li tento obrat nejvýše trojnásobek,
2% celkového ročního prodejního obratu, činí-li tento obrat nejvýše pětinásobek,
1.5% celkového ročního prodejního obratu, činí-li tento obrat nejvýše sedminásobek,
1% celkového ročního prodejního obratu, činí-li tento obrat více než sedminásobek
provozního kapitálu podniku.