(1) Použivatelnost vládního nařízení ze dne 12. prosince 1941, č. 21 Sb. z roku 1942, o úpravě některých poměrů dělených hromadných sirotčích pokladen, říšskoněmeckého nařízení ze dne 24. prosince 1941, ř. z. I z roku 1942, str. 1, o zrušení a likvidaci hromadných sirotčích pokladen v říšské župě Sudety a v sudetoněmeckých územních oblastech včleněných do zemí Prusko a Bavorsko, jakož i do říšských žup horno- a dolnodunajské, a vládního nařízení ze dne 31. prosince 1942, č. 423 Sb., o opatřeních k přípravě zrušení sirotčích pokladen, se zrušuje.

(2) Ustanovení § 217, odst. 2 nesporného patentu se zrušují. Nepřevezme-li chráněnec, který se stal svéprávným, přes vybídnutí soudu ve stanovené lhůtě hotovost uloženou v sirotčí pokladně nebo je-li neznámého pobytu nebo nemůže-li mu býti vybídnutí soudu doručeno, uloží se hotovost na vkladní knížku jako jednotlivé soudní depositum; totéž opatření buď učiněno v případech tohoto druhu, pokud nastaly před účinností tohoto zákona.

(3) Ustanovení § 6, odst. 1 cís. nařízení ze dne 9. listopadu 1858, č. 205 ř. z., o hromadném ukládání sirotčího jmění, pokud přikazuje, aby hotovosti chráněnců byly sirotčí pokladnou zúročeny podle úrokové míry platné pro uložení jejích aktivních jistin, ustanovení § 40 a § 41, odst. 1 instrukce o nakládání s hromadným sirotčím jměním, vydané nařízením ministerstev vnitra, spravedlnosti a financí ze dne 24. června 1859, č. 123 ř. z., a ustanovení § 8 vládního nařízení ze dne 17. listopadu 1932, čís. 171 Sb., o dávce za jmenování správcem konkursní podstaty (vyrovnacím správcem) se zrušují.