(1) Rozhodnutí lze uznati jen tehdy:

(2) Předpisy platné v tuzemsku o příslušnosti v manželských věcech nebrání tomu, aby rozhodnutí bylo uznáno, nebyl-li v době rozhodnutí některý z manželů státním občanem československým nebo neměl-li v oné době na území Československé republiky své bydliště (obvyklý pobyt).

1. nebrání-li tomu předpisy platné v tuzemsku o příslušnosti v manželských věcech,

2. bylo-li předvolání nebo nařízení, kterým bylo zahájeno řízení před cizím soudem nebo úřadem, doručeno straně žalované (straně, proti níž návrh směřuje) do vlastních rukou buď na území dotčeného cizího státu nebo cestou právní pomoci na území některého jiného cizího státu nebo v tuzemsku, a

3. není-li rozhodnutí podle vysvědčení cizího soudu nebo úřadu o tom předloženého podle práva pro tento soud nebo úřad platného už podrobeno opravnému prostředku, který by stavil právní moc nebo vykonatelnost.