(1) Náklady na výrobní mzdy podle této vyhlášky jsou jen mzdy a příplatky skutečně vyplacené a přípustné podle platných mzdových předpisů, pokud mohou být přímo, na jednotlivém výrobku nebo práci zjištěny.

(2) Výrobní doba smí být počítána nejvýše časem, který je odůvodněn při normální pracovní výkonnosti.

(3) Pracuje-li majitel podniku osobně ve výrobě nebo při zhotovování prací, smí si za tuto práci započíst nejvýše odměnu odpovídající mzdě, která by náležela nejlépe kvalifikovanému dělníku v jeho vlastním nebo srovnatelném podniku.

(4) Při odměně za práci majitele podniku podle odstavce 3 není dovoleno účtovat zvláštní příplatek za používání vlastního nářadí podle ustanovení § 13, odst. 2 vyhlášky ministra ochrany práce a sociální péče ze dne 1. prosince 1945, Ú. l. I č. 151/1945, běž. č. 553.

(5) Mzdu učně, pracujícího na výkonu, je dovoleno započíst ve výrobních mzdách takto:

v 1. učebním roce nejvýše	25%,
v 2. učebním roce nejvýše	60%,
v 3. učebním roce nejvýše	80%

hodinové sazby odborného dělníka v 1. roce po vyučení v příslušné mzdové oblasti. Výsledná zakalkulovaná mzda nesmí býti vyšší než mzda odborného dělníka za týž úkon.

(6) Z kontrolních důvodů je nutno pro každého zaměstnance i podnikatele, pracujícího ve výrobě, vésti pracovní záznam. Zápisy v tomto záznamu je nutno konati denně a musí z nich býti zjistitelná doba vynaložená na každý pracovní úkon.