Obsah, povaha a druhy účetních zápisů.
Organisace účetních zápisů.
Účetní knihy a forma účetních zápisů.

(1) Účetní zápisy je nutno prováděti, pokud se v § 6, odst. 1 nestanoví jinak, ve dvojím sledu:

(2) Účetní zápisy podle odstavce 1 tvoří podstatu účetnictví. Musí poskytovati ve spojitosti s účetními zápisy podle ustanovení § 6, odst. 4 aspoň celkový přehled o stavu a změnách majetku a kapitálu, jakož i o nákladech a výnosech a býti východiskem k sestavení účetní závěrky (finanční účetnictví).

(3) Časové zápisy se provádějí v deníku (v denících) a nemohou se nahraditi sbírkou účetních dokladů.

(4) Soustavné zápisy se provádějí na účtech.

(5) Z časových zápisů musí býti zřejmé jednotlivé účetní případy; účetní zápisy stejnorodých účetních případů je dovoleno sbírati (sborníkovati) v obdobích nejdéle měsíčních a zachycovati pak hromadně na příslušných účtech.

(1) Od časového uspořádání účetních případů je dovoleno upustiti v účetních zápisech,

(2) Účetní zápisy podle odstavce 1 je možno prováděti v peněžních částkách nebo v jednotkách množství; kde však druh nebo potřeba provozu toho vyžadují, je nutno prováděti je v peněžních částkách i v jednotkách množství.

(3) Generální sekretariát Hospodářské rady (dále jen „generální sekretariát“) určí v závazných směrnicích podle ustanovení § 2, odst. 1 zák. č. 116/1946 Sb. (dále jen „zákona“), zda a které druhy účetních zápisů podle odstavce 1 se musí v podnicích prováděti, po případě i způsob jejich provádění.

(4) Účetní zápisy o pohledávkách a dluzích se musí rozváděti podle jednotlivých dlužníků a věřitelů; o změnách jednotlivých pohledávek a dluhů se musí prováděti účetní zápisy též podle časového uspořádání účetních případů v deníku.

(1) Pro účely jednotné organisace účetnictví se rozlišují dva druhy účtů:

(2) Není dovoleno vésti účty, vykazující zůstatky rozvahové i výsledkové (smíšené účty).

(1) Základem pro jednotnou organisaci účetnictví je účtová osnova, v níž se veškeré účty sdružují v účelné celky.

(2) Účtová osnova se skládá z účtových tříd, které se dělí na účtové skupiny a ty se dělí dále na účty. Účty se podle potřeby dělí na podúčty, které možno ještě dále děliti.

(3) Pro číselné označování účtových tříd, účtových skupin, účtů a po případě podúčtů je nutno používati desítkové soustavy.

(4) Při uspořádání účtových osnov je třeba dbáti toho, aby účetnictví poskytovalo potřebné číselné podklady k srovnávání jednotlivých podniků téhož hospodářského odvětví a umožňovalo rozbor jejich majetku, kapitálu, nákladů a výnosů.

(1) Generální sekretariát vydá v závazných směrnicích podle ustanovení § 2, odst. 1 zákona a podle tohoto nařízení směrné účtové osnovy pro podniky jednotlivých hospodářských odvětví (na příklad průmyslu, peněžnictví).

(2) Generální sekretariát může směrné účtové osnovy podrobněji upraviti podle zvláštních potřeb jednotlivých hospodářských skupin (na příklad průmyslu kovodělného, dřevařského; bank, spořitelen, záložen) a vydati odborové účtové osnovy pro tyto skupiny ve vysvětlivkách podle ustanovení § 2, odst. 2 zákona a podle tohoto nařízení.

(1) V každém podniku se musí pro organisaci jeho účetnictví sestaviti účtový rozvrh, v němž se stanoví podle příslušné směrné, po případě odborové účtové osnovy účty nebo podúčty, které se v podniku povedou.

(2) Volba, dělení a číselné označování účtů, po případě podúčtů v účtovém rozvrhu se musí říditi ustanoveními závazných směrnic, po případě vysvětlivek, které vydá generální sekretariát; přitom se musí přihlížeti k druhu činnosti podniku, jakož i k velikosti a organisaci podniku.

(3) Při sestavování účtového rozvrhu je třeba dbáti toho, aby nedocházelo ke slučování nebo kompensování složek majetku a kapitálu, jakož i nákladů a výnosů, které by zabraňovalo splniti úkoly stanovené v § 9, odst. 4.

(4) Účtové skupiny, účty a podúčty musí býti pojmenovány správně podle svého obsahu.

(1) Používá-li se pro účetní zápisy vázaných účetních knih, musí míti každá z nich uvedeno před započetím účtování na titulním listě (na předsádce) označení podniku nebo firmu, dále musí býti podle svého obsahu správně nadepsána a v každé z nich se musí opatřiti list po listu nebo stránka po stránce pořadovými čísly.

(2) Každý podnik musí míti seznam vázaných účetních knih, které se v podniku vedou.

a) podle časového uspořádání účetních případů (zápisy časové neboli chronologické) a

b) podle věcného uspořádání účetních případů (zápisy soustavné neboli systematické).

a) kterými se podrobněji rozvádějí nebo doplňují kterékoliv soustavné zápisy (na příklad investice, zásoby, mzdy) nebo

b) kterými se podrobněji sledují jednotlivé úseky vnitřního provozu podniku, zejména po stránce nákladové a výnosové (v provozním účetnictví).

a) rozvahové účty, zachycující stav a změny majetku a kapitálu, a

b) výsledkové účty, zachycující náklady a výnosy.

a) provádí-li se časový nebo soustavný zápis ve vázané účetní knize nebo

b) vzniká-li časový i soustavný zápis zároveň propisem (propisovací účetnictví) nebo

c) vzniká-li časový i soustavný zápis zároveň tiskem nebo

d) jde-li o účetní methodu, při které se pracuje s děrnými štítky.

c) na každém listě je třeba jeho záhlaví řádně nadepsati;

a) listy pro časové zápisy (deníkové listy) je třeba opatřiti pořadovými čísly (listů nebo stran) a popsané listy alespoň za každý prošlý účetní rok svázati v knihu nebo jiným trvalým způsobem spojiti v celek;

b) s výjimkou listů pro zápisy o pohledávkách a dluzích (osobní účty) je třeba ostatní listy (věcné účty) pro každý účetní rok nově založiti a za každý prošlý účetní rok jako celek uspořádaně uschovávati;

(1) Při používání volných listů v případech uvedených v § 15, písm. b), c) a d) musí býti splněny tyto podmínky:

e) ve zvláštní vázané knize je třeba vésti průkaz o použitých listech pro osobní a věcné účty;

f) popsané listy je třeba uspořádaně uschovávati.

d) účtované peněžní částky je třeba na konci každého popsaného listu sečísti nebo saldovati a vhodným způsobem zajistiti spojitost se zápisy na dalším listě;

(2) Při používání volných listů v případě uvedeném v § 15, písm. a) platí přiměřeně ustanovení odstavce 1 pro účetní zápisy, které se vedou na volných listech.

(3) Použije-li se volných listů také pro účetní zápisy uvedené v § 7, platí přiměřeně ustanovení odstavce 1, písm. a), c) až f).

(1) Účetní zápisy je nutno prováděti inkoustem, strojem nebo jiným prostředkem, zaručujícím jejich trvanlivost. V ručním propisovacím účetnictví a při účetních zápisech podle ustanovení § 6, odst. 1 je dovoleno používati také inkoustové tužky.

(2) Pro celé účetní texty v účetních zápisech podle ustanovení § 5, § 6, odst. 4 a § 7 se může užívati znaků (symbolů) jen při strojích účtovacích nebo strojích pracujících s děrnými štítky; je třeba, aby byl sestaven seznam všech takových znaků s uvedením jejich významu. Tento seznam musí býti svázán s deníkovými listy.

(3) Účetní zápisy není dovoleno prováděti těsnopisem.

(4) Je nutno se postarati o spojitost mezi účetními doklady a účetními zápisy; rovněž jest dbáti o průkaz spojitosti mezi účetními zápisy téhož účetního případu.

(5) Vzniknou-li v účetních knihách mezi jednotlivými účetními zápisy volné řádky nebo prázdné plochy, musí býti tato místa alespoň v textovém sloupci proškrtnuta.

(6) Pro účelné uspořádání účtů je dovoleno ponechávati ve vázané účetní knize prázdné strany nebo listy mezi jednotlivými účty.

(7) Účetní zápisy nesmějí býti činěny ani zcela ani zčásti nečitelnými přeškrtáváním nebo jiným způsobem; není dovoleno činiti v nich takové změny, z nichž by nebylo možno zjistiti, zda byly učiněny při původním zapsání nebo později.