Odklad exekučních úkonů.

(1) Na návrh povinného odloží exekuční soud zcela nebo zčásti exekuční úkony jakéhokoliv druhu na dobu, kterou určí, je-li odkladu naléhavě třeba v zájmu dlužníka, který beze své viny není s to závazek splnit, a lze-li na věřiteli spravedlivě žádat, aby vymáhání nároku bylo zcela nebo zčásti odloženo.

(2) Návrh na odklad nemá odkladný účinek, soud však může návrhu tento účinek přiznati, má-li za to, že bude návrhu pravděpodobně vyhověno.

(3) Povoluje odklad exekučních úkonů může soud, je-li to poměry odůvodněno, uložiti dlužníku určité splátky, jejichž výši a dobu splatnosti stanoví. Odklad podle odstavce 1 je nepřípustný, byla-li již povolena platební lhůta podle §§ 2 nebo 3.

(4) Změní-li se podstatně poměry, které byly rozhodné pro úpravu podle odstavců 1 a 3, může soud na návrh rozhodnutí změnit nebo zrušit.

(5) Doba odkladu exekuce se nevčítá do lhůt, jejichž uplynutí je podle zákona pro věřitele spojeno s právní újmou.

(1) Odklad exekuce nuceným vyklizením místností může býti podle § 4 povolen pouze na celkovou dobu nejvýše

(2) Lhůta pro odklad se počítá ode dne podání návrhu na povolení exekuce.

(1) Při exekuci nuceným vyklizením bytu je odklad podle § 4 nepřípustný:

(2) Bylo-li dáno svolení k výpovědi z některého z důvodů uvedených v odstavci 1, č. 3 až 7, je návrh na odklad bez dalšího řízení zamítnouti.

(3) Vyskytne-li se některý z důvodů uvedených v odstavci 1, č. 1 až 7 po povolení odkladu exekuce, zruší soud na návrh vymáhajícího věřitele usnesení o odkladu exekuce.

(4) Ustanovení odstavce 1, č. 1 až 7 a odstavce 2 a 3 platí přiměřeně také o vyklizení jiných místností.

(1) Nemá-li ten, kdo byl z dosavadních místností vystěhován, kam by složil svoje věci, je povinna obec, v které k vystěhování dojde, neprodleně řádně uložiti vyklizené věci potud, než jimi oprávněný naloží jinak. Povinnost tato se končí uplynutím jednoho roku ode dne, kdy vyklizené věci byly obcí převzaty do úschovy.

(2) Aby obec mohla učiniti včas přiměřená opatření, budiž jí dána zpráva o zamýšleném vyklizení, jakmile bylo povoleno, nejpozději dva dny před výkonem.

(3) Nepřevezme-li vlastník věci u obce uložené do roka ode dne, kdy byly uloženy, nařídí soud na návrh obce jich prodej podle ustanovení exekučního řádu (zákona) o prodeji věcí z nemovitosti vyklizených.

1. půl roku, jde-li o byt v domě, který je v den účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví státu nebo země nebo kterého stát nebo země později nabudou, a jde-li o nájemníka, který není veřejným zaměstnancem v činné službě, nebo

2. jednoho měsíce, jde-li

a) o místnosti určené pravidelně pro ubytování zaměstnanců podniku průmyslového, živnostenského nebo zemědělského, není-li ten, kdo má býti vyklizen, v podniku zaměstnán a je-li bytu nutně třeba pro ubytování zaměstnance tohoto podniku,

b) o podnájemníka, ačli zcela nebo převážně místnosti nezařídil nebo nevede v místnostech se svou rodinou samostatné hospodářství nebo domácnost.

1. byl-li povinný odsouzen podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, nebo podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 17 Sb., o Národním soudu, anebo podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 138 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti, na Slovensku podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. n. SNR, o potrestání fašistických zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví, ve znění předpisů je měnících a doplňujících; toto obmezení neplatí, uplynula-li od odsouzení pro zločin, na Slovensku pro trestné činy podle §§ 1 až 4 nař. č. 33/1945 Sb. n. SNR doba pěti let, jinak doba tří let;

2. byl-li povinný nebo člen jeho domácnosti odsouzen pro trestný čin, který se stíhá z úřední moci, spáchaný na pronajimateli nebo na členu jeho domácnosti v domě bydlícím nebo pro trestný čin proti bezpečnosti cti, spáchaný na těchto osobách zlým nakládáním, nebo pro trestný čin proti cizímu majetku, spáchaný na obyvatelích domu, ačli nebyl pronajimatel nebo člen jeho domácnosti odsouzen pro některý z uvedených trestných činů, spáchaný na povinném nebo členu jeho domácnosti;

3. byl-li povinný vypovězen z území republiky Československé nebo vyhoštěn z obce;

4. má-li povinný jiný a dostatečný byt v obci a nepotřebuje-li bytu pro výkon nebo při výkonu svého povolání anebo nebydlí-li v bytě trvale, protože má přiměřený byt jinde;

5. poškozují-li povinný, členové jeho domácnosti nebo osoby, které povinný přijal do bytu nebo do svých služeb, předmět nájmu, porušují-li opětovně hrubě pořádek v domě (v případech podnájmu také pořádek v bytě) nebo způsobují-li svým chováním v domě (v případech podnájmu také v bytě) oprávněné pohoršení a nezjednal-li povinný, byv k tomu vyzván, možnou nápravu;

6. dal-li povinný proti smluvnímu zákazu nebo bez svolení vlastníka domu do podnájmu celý byt nebo sice jen část bytu, ale sám bydlí trvale jinde, nebo užívá-li bytu bez svolení potřebného podle zákona k jinému účelu než k obývání;

7. prokáže-li pronajimatel pravomocné úřední povolení k užitečnější stavbě, kterou nelze provésti bez vyklizení najatých místností;

8. byl-li domovnický poměr nebo služební poměr zaměstnance požívajícího služebního bytu zrušen bez výpovědi z viny domovníka nebo zaměstnance.