(1) Jde-li o náhradu vývozcům-obchodníkům (§ 22, odst. 3 zákona), jest vývozce povinen na výzvu příslušné berní správy prokázati:

1. skutečnost, že vyvezeného předmětu nabyl v tuzemsku od jiné osoby nebo že jej sám dovezl do tuzemska z ciziny a že stav nabytého nebo dovezeného předmětu nebyl změněn. Průkaz nutno podati původním účtem nebo, jde-li o předmět dovezený do tuzemska z ciziny, celními doklady a opisem prodejního účtu. Z obou účtů musí býti patrny údaje, které jsou nutny pro přezkoumání totožnosti a stavu vyvezeného předmětu, zejména druh, váha, množství a cena předmětu. Má-li berní správa pochybnosti o totožnosti a stavu vyvezeného předmětu, jest vývozce povinen podati průkaz řádnými obchodními nebo hospodářskými knihami a doklady k nim (též přepravními listinami nebo jejich duplikáty);

2. částku, která připadá z nákupní ceny předmětu na daň z obratu, nebo, jde-li o předmět dovezený do tuzemska z ciziny, částku, kterou vývozce zaplatil na dani z obratu při celním projednání. Průkaz nutno podati původním nákupním účtem a doklady o jeho zaplacení nebo celními doklady o zaplacení daně z obratu při dovozu;

3. vývoz předmětu do ciziny (čl. 4, odst. 3). Průkaz jest podati způsobem, stanoveným v čl. 4, odst. 6, 7 a 8, po případě způsobem povoleným vývozci podle čl. 4, odst. 10 nebo 11.