(2) Byly-li vývoz předmětu do ciziny a jeho zpětný dovoz do tuzemska uskutečněny v různých splátkových obdobích (na př. vývoz v posledním čtvrtletí 1946, zpětný dovoz do tuzemska ve druhém čtvrtletí 1947), jest vývozce povinen náhradu, kterou si již předběžně odečetl podle § 22, odst. 7 zákona, vrátiti tímto způsobem:

1. náhradu, která připadá na předmět dovezený zpět do tuzemska, odečte od náhrad, na něž má podle § 22 zákona nárok za kalendářní rok, ve kterém předmět dovezl zpět do tuzemska;

2. nelze-li použíti způsobu, uvedeného pod č. 1, jest vývozce povinen vrátiti náhradu v hotovosti (odstavec 3).