VII. Opravné prostředky, vrácení, vymáhání a zajištění daně.

(1) Rozhodovati o otázce, zda se má platiti daň a v jaké výši, jsou povolány toliko úřady finanční; z takovýchto rozhodnutí lze se odvolati v zákonné lhůtě až po doručení platebního rozkazu.

(2) Z platebního rozkazu, výměru a jiných rozhodnutí a opatření finančních úřadů ve věci daně z obratu, jejího příslušenství a ve věci dobropisu (odstavec 6) lze se odvolati do 30 dnů u toho finančního úřadu, který vydal platební rozkaz, výměr, rozhodnutí nebo opatření; nelze se však odvolati z opatření, která předcházejí vyměření daně nebo vydání trestního nálezu, z rozhodnutí, která byla vydána podle volné úvahy správním předpisem neomezené, ze stanovení výše splatné daně, kterou lze vymáhati před vyměřením (§ 20, odst. 6, první a druhá věta), a v těch případech, kdy podle podpůrně platných ustanovení (§ 31) jest odvolání vyloučeno. O odvoláních rozhoduje s konečnou platností finanční úřad II. stolice (na Slovensku pověřenectvo financí) jako jediná odvolací stolice s výjimkou odvolání proti vyměření daně při dovozu (§ 1, odst. 1, č. 3), o kterých platí ustanovení hlavy V celního zákona, a s výjimkou případů, kdy o odvoláních podle podpůrně platných ustanovení (§ 31) rozhoduje úřad jiný.

(3) Uplatňuje-li poplatník v odvolání vady řízení sběhlé při vyměření daně, má berní správa, uzná-li tyto námitky za správné, doplniti řízení a pak předložiti odvolání odvolací stolici.

(4) Jinak platí o odvoláních obdobně příslušná ustanovení o přímých daních.

(5) Na dani z obratu vyměřené berní správou nebo jejím příslušenství vzniká přeplatek:
O vrácení přeplatku poplatníkovi hotově nebo o jeho přeúčtování platí obdobně příslušná ustanovení o přímých daních.

(6) Vznikl-li poplatníku na splatné dani z obratu, vyměřené berní správou, s předepsaným příslušenstvím přeplatek podle odst. 5, č. 1 a 2, přizná se mu dobropis, pokud mu bylo za daňové období předepsáno na dani z obratu s příslušenstvím v berní obci dohromady více než 2.000 Kčs, nebo pouze 2.000 Kčs či méně, avšak jeho přeplatek (odst. 5, č. 1 a 2) přesahoval v berní obci na počátku daňového období částku 2.000 Kčs. Tento dobropis se vypočítává z úhrnného přeplatku, který vznikl podle odst. 5, č. 1 a 2 na dani z obratu a na předepsaném příslušenství a který byl na daňovém účtě poplatníkově zjištěn vždy ke dnům 31. ledna, 30. dubna, 31. července a 31. října každého kalendářního roku. Připadnou-li tyto dny na neděli nebo státem uznaný svátek nebo den památný, jest pro zjištění přeplatku rozhodným příští den všední. Ministr financí se zmocňuje, aby stanovil - na Slovensku po dohodě s pověřencem financí - vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení, v jaké výši se přiznává dobropis, nebo jeho přiznávání zrušil. Úřad jest povinen doručiti oprávněné osobě rozhodnutí o přiznání dobropisu nejdéle do dvou roků po uplynutí kalendářního roku, ve kterém vznikl její nárok na dobropis. Jinak platí o dobropisu obdobně příslušná ustanovení o přímých daních.

(1) Vyveze-li tuzemský podnikatel (§ 5, odst. 2) do ciziny předmět, má nárok, aby mu do daně z obratu, kterou jest on sám povinen platiti, byla včítána jakožto náhrada daňového zatížení výroby vyvezeného předmětu částka ve výši ³/₄ % úplaty (§ 9, odst. 1) přijaté za vývozní dodávku nebo, jde-li o případy uvedené v odstavci 5, č. 3 a 4, částka ve výši ³/₄ % základu stanoveného nařízením (všeobecná náhrada při vývozu). Daňovým zatížením výroby vyvezeného předmětu podle předchozí věty se rozumí zatížení daní z obratu, zaplacenou z dodávek nebo při dovozu surovin, polotovarů, pomocných látek a jiných předmětů, jichž bylo upotřebeno ke zpracování na vyvezený předmět nebo jako součástí při jeho výrobě nebo jako jeho obalu. Vláda může nařízením stanoviti pro určité vyvážené předměty výši náhrady částkou vyšší nebo nižší než ³/₄ %, změní-li se podstatněji poměr daňového zatížení výroby vyváženého předmětu k jeho vývozní ceně; pojem předmětu může býti vymezen celně-sazební příslušností. Ministerstvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný, na Slovensku pověřenectvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný, může na žádost podnikatele povoliti, aby základem všeobecné náhrady při vývozu byla místo přijaté úplaty cena účtovaná za vývozní dodávku.

(2) Nárok podle odstavce 1 (nárok na včítání) nelze uplatniti u předmětu, který tuzemský podnikatel dovezl do tuzemska z ciziny a jejž v nezměněném stavu vyvezl do ciziny.

(3) Vyveze-li tuzemský podnikatel do ciziny v nezměněném stavu předmět, kterého v tuzemsku nabyl od jiné osoby nebo který dovezl do tuzemska z ciziny, má nárok, aby mu do daně z obratu, kterou jest on sám povinen platiti, byla včítána částka ve výši bezprostředního daňového zatížení předmětu jemu dodaného nebo jím dovezeného (náhrada vývozcům-obchodníkům). Bezprostředním daňovým zatížením podle předchozí věty se rozumí daň z obratu, která připadá na dani podrobenou dodávku, jíž tuzemský podnikatel (vývozce) nabyl předmětu, nebo daň z obratu, kterou zmíněný podnikatel zaplatil celnímu úřadu při dovozu předmětu.

(4) Nárok podle odstavce 3 (nárok na včítání) nelze uplatniti u předmětu, kterého tuzemský podnikatel (vývozce) upotřebil k zpracování na jiný předmět nebo jako obalu nebo kterého již použil v tuzemsku.

(5) O vývoz podle odstavců 1 a 3 jde v každém z těchto případů:
Nařízení ustanoví, koho jest považovati za cizozemského odběratele a co se rozumí výdělečným upotřebením. V případech č. 2 a 4 nepřísluší nárok na včítání tuzemskému podnikateli, který zboží vývozci prodal, nýbrž vývozci.

(6) Vyveze-li tuzemský podnikatel do ciziny v nezměněném stavu předmět, kterého v tuzemsku nabyl od jiné osoby, má nárok podle odstavce 1 i nárok podle odstavce 3.

(7) Tuzemský podnikatel (vývozce) může částky, na jejichž včítání má nárok, předběžně odečísti od daně z obratu, kterou jest povinen platiti za rozhodné splátkové období. Rozhodným splátkovým obdobím jest:

(8) Nárok na včítání uplatní tuzemský podnikatel (vývozce) tím, že částky, které připadají na rozhodná splátková období (odstavec 7), vyznačí jednotlivě podle splátkových období ve včas podaném daňovém přiznání (§ 17) za daňové období (rozhodné daňové období) anebo v příloze k tomuto přiznání. Zároveň uplatní, aby tyto částky byly při vyměřování odečteny od daně z obratu, kterou jest povinen platiti za rozhodné daňové období. Podnikatel ztrácí nárok na včítání, neuplatní-li jej způsobem uvedeným v předchozích větách.

(9) Předpoklady nároku na včítání a správnost částek uplatněných v daňovém přiznání je tuzemský podnikatel (vývozce) povinen prokázati na výzvu příslušné berní správy způsobem, jejž stanoví nařízení. Nevyhoví-li podnikatel výzvě ve stanovené, nejméně 15 denní lhůtě, ztrácí nárok na včítání; na tento následek musí však býti ve výzvě upozorněn.

(10) Prokáže-li tuzemský podnikatel (vývozce) oprávněnost nároku, odečte berní správa prokázané částky od daně z obratu vyměřené za jednotlivá splátková období rozhodného daňového období. Rozhodnutí o nároku a o výši částek je součástí rozhodnutí o vyměření daně. Zjistí-li berní správa, že částky, na jejichž včítání má podnikatel nárok za celé rozhodné daňové období, přesahují celkem vyměřenou daň z obratu za toto období (nebo nevyměří-li podnikateli daň z obratu za rozhodné daňové období vůbec), zařídí přeúčtování rozdílu na podnikatelovy dlužné daně, dávky a poplatky, a není-li jich, zařídí vrácení v hotovosti; o výši tohoto rozdílu, jakož i o tom, co zařídila, vyrozumí berní správa podnikatele zároveň s rozhodnutím o vyměření daně.

(11) Byl-li předmět, jejž tuzemský podnikatel (vývozce) vyvezl do ciziny, ještě v tomtéž splátkovém období zpět vrácen do tuzemska k disposici podnikatelově, nemá podnikatel u tohoto předmětu nárok na včítání. Byly-li vývoz předmětu do ciziny a jeho zpětný dovoz do tuzemska uskutečněny v různých splátkových obdobích, jest tuzemský podnikatel (vývozce) povinen náhradu vrátiti způsobem, jejž stanoví nařízení. Obdobné platí v případě, kdy byla vrácena zpět do tuzemska pouze část předmětu vyvezeného do ciziny nebo jeho obal.

(12) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně, je-li vývozcem poplatník uvedený v § 5, odst. 1, č. 4 nebo č. 5.

(1) Splatná daň (vyměřená i nevyměřená) i její příslušenství se vymáhají jako přímé daně.

(2) Berní správa jest oprávněna požadovati přiměřené zajištění daně, která dosud není splatna:

(3) Celní úřad jest rovněž oprávněn požadovati přiměřené zajištění daně, splatné při celním projednání, tehdy, nevybral-li daň při celním projednání a má-li z jakýchkoliv důvodů pochybnosti o dobytnosti daně.

(4) Podrobnosti zajištění daně ustanoví nařízení.

1. převyšují-li platby, vykonané (vymožené) ve výši posledního předpisu (§ 20, odst. 6, první a druhá věta), skutečný předpis daně;

2. byl-li zcela nebo z části uhrazený předpis daně (příslušenství) rozhodnutím příslušného úřadu v řízení odvolacím nebo podle § 256, odst. 5 až 7 nebo podle § 256 a) nebo podle § 276, odst. 1 zákona o přímých daních ve spojení s § 31 tohoto zákona buď úplně zrušen nebo tak snížen, že úhrada přesahuje zbývající předpis;

3. bylo-li placeno dobrovolně nad povinnost.

1. provede-li tuzemský podnikatel vývozní dodávku (§ 4, č. 2);

2. splní-li vývozní dodávku, kterou vývozce uzavřel s cizozemským odběratelem, tuzemský podnikatel, který předmět vývozci prodal, aniž by převedl na vývozce fysickou držbu tohoto předmětu;

3. vyveze-li tuzemský podnikatel vlastní předmět do ciziny za tím účelem, aby ho tam výdělečně upotřebil;

4. prodá-li tuzemský podnikatel předmět vývozci a vyveze-li tento předmět na příkaz vývozcův do ciziny za tím účelem, aby ho tam vývozce výdělečně upotřebil.

1. u náhrady, pro jejíž výpočet jest rozhodnou úplata přijatá za vývozní dodávku, splátkové období (§ 20, odst. 1), ve kterém úplata nebo její část byla přijata;

2. ve všech ostatních případech splátkové období (§ 20, odst. 1), ve kterém předmět byl vyvezen do ciziny.

a) za běžné daňové období:

1. od podniků kočovních nebo podomních;

2. při dražbách;

3. od cizozemských podnikatelů (§ 5, odst. 3);

b) za běžné a předešlé splátkové období (§ 20, odst. 1), neodvádí-li poplatník daňové splátky správně nebo je-li nebezpečí, že by jejich dobytnost byla ohrožena vystěhováním nebo z jiných důvodů.