(1) Právo státu vyměřiti daň se promlčuje v 5 letech. Promlčení se počíná od uplynutí kalendářního roku, v kterém strana splnila svou povinnost podati přiznání.

(2) Nebyla-li vinou strany daň vyměřena zcela nebo z části, počíná lhůta běžeti teprve po uplynutí toho kalendářního roku, v kterém úřad nabyl možnosti daň vyměřiti. Uplynulo-li však dříve, než úřad nabyl možnosti daň vyměřiti, 10 let od konce kalendářního roku, v kterém vznikl nárok státu na daň (§ 11), nelze vyměřovací právo vykonati.

(3) Právo vyměřiti daň, o kterou bylo bez viny strany vyměřeno méně, se promlčí ve 3 letech od uplynutí kalendářního roku, v kterém se stala daň splatnou.

(4) Promlčení se přetrhuje v případech odstavců 1 až 3 takovými úkony provedenými úřadem k vyměření daně, o kterých byla strana zpravena. Od uplynutí kalendářního roku, v kterém byl proveden poslední úřední úkon tohoto druhu, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.

(5) Právo státu požadovati splatnou daň se promlčuje v 6 letech od uplynutí kalendářního roku, v kterém se stala daň splatnou. Nebyla-li vinou strany daň vyměřena zcela nebo z části, počíná lhůta běžeti teprve po uplynutí toho kalendářního roku, v kterém úřad nabyl možnosti daň vyměřiti.

(6) Promlčení práva státu požadovati splatnou daň se přetrhuje upomenutím poplatníka, zavedením exekuce, povolením platební lhůty nebo uplatněním ručení. Po uplynutí kalendářního roku, v kterém byla vydána poslední upomínka, učiněn poslední exekuční krok, uplynula poslední povolená platební lhůta, nebo v kterém bylo uplatněno naposled ručení, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.

(7) Je-li daň zaručena ruční zástavou, nemůže býti státu, pokud má zástavu v rukou, namítáno, že opominul uplatniti právo zástavní, a nemůže se právo zástavní promlčeti. Také právo dlužníkovo zástavu vyplatiti se nepromlčuje. Pokud však pohledávka převyšuje obecnou hodnotu zástavy, může promlčením zaniknouti. Je-li splatná daň zajištěna knihovním zápisem, nemůže se do 30 let po knihovním zápisu proti uplatňování tím získaného práva namítati, že se zatím pohledávka promlčela.

(8) Trestnost činů v § 25 uvedených zaniká promlčením v 5 letech, a to, jde-li o činy, záležející v konání, od uplynutí kalendářního roku, v němž byl trestný čin spáchán, a jde-li o trestné činy, záležející v opominutí, od uplynutí kalendářního roku, v němž se opominutí stalo. Dopustí-li se vinník nového trestného činu v § 25 uvedeného, nepromlčuje se starší trestný čin před promlčením novějšího. Promlčení trestnosti činů uvedených v § 25 se přetrhuje vydáním obsílky, svědčící obviněnému a vyznačující trestný čin a den výslechu, nebo jiným sdělením obviněnému, že se proti němu zavádí trestní řízení. V každém případě se však promlčuje trestnost činů, pro které do 10 let od uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl trestný čin spáchán nebo se opominutí stalo, nebylo zavedeno trestní řízení.

(9) Trestnost činů uvedených v § 27 zaniká promlčením v jednom roce ode dne, kdy trestný čin byl spáchán nebo se opominutí stalo.

(10) Výkon trestů uložených pro trestné činy, uvedené v §§ 25 a 27, se promlčuje v 5 letech ode dne, kdy nález nabyl moci práva.

(11) Do promlčecích lhůt uvedených v odstavcích 8 až 10 se nevčítá doba pobytu vinníka v cizině, pokud trvá alespoň 30 dnů v jednom kalendářním roce.

(12) O promlčení práva státu vyměřiti a vymáhati daň vybíranou při dovozu (§ 1, odst. 1, č. 3) platí ustanovení o opravě nebo dodatečném vyměření celní pohledávky a o promlčení celní pohledávky.

(13) O promlčení práva státu vyměřiti a vymáhati paušalovanou daň (§ 19, odst. 8), vybíranou zároveň s některou daní nepřímou nebo jinou veřejnou daní nebo dávkou, platí příslušná ustanovení pro obor dotyčné daně nebo dávky.