(1) Uzavřely-li smluvní strany před jedním nebo několika svědky ústně smlouvu (právní jednání – v dalším jen smlouva) o předmětu, jehož hodnota převyšuje 5.000 Kčs, nebo prohlásily-li před nimi, že uzavřely ústně takovou smlouvu již dříve, pokládá se zápis o obsahu smlouvy podepsaný svědkem nebo svědky za listinu o smlouvě, a to bez rozdílu, zdali zápis je v rukou jedné ze smluvních stran či osoby třetí.

(2) Obsahuje-li takový zápis osvědčení o splnění smlouvy, užije se ustanovení odstavce 1 jen, pokud svědecký zápis nebo listina o uzavření téže smlouvy nebyly již podrobeny poplatku stupnicovému nebo procentnímu; byly-li mu podrobeny, podléhá zápis pevnému poplatku 12 Kčs z každého archu.

(3) Zapraviti poplatek podle tohoto paragrafu jsou povinny osoby, které smlouvu uzavřely jménem vlastním nebo prostřednictvím zmocněnce (zástupce). Za poplatek ručí ten, kdo uzavřel smlouvu jménem druhého, kdo z ní nabyl prospěchu a posléze ten, kdo zápisu užil před úřadem nebo soudem. Jinak platí ustanovení poplatkového zákona, po případě poplatkových pravidel; nedotčena zůstávají zejména ustanovení saz. pol. 20/102, písm. r) popl. zák. a saz. pol. 13/79, písm. r) popl. prav.

(4) O svědeckých zápisech, sepsaných v zemích České a Moravskoslezské před účinností tohoto zákona a na Slovensku před 15. únorem 1942, a dále o svědeckých zápisech sepsaných o předmětu, jehož hodnota nepřevyšuje 5.000 Kčs, platí i nadále ustanovení § 19 zákona č. 54/1925 Sb.