Všeobecná ustanovení.

(1) Z vojenských osob, které podle § 12, č. 3 povolány býti nemohou, budou v případě naléhavé potřeby vzniklé pro nedostatek důstojníků a rotmistrů z povolání na odůvodněný návrh komise přijímací nebo odvolací povolány do činné služby vojenské osoby v hodnosti do podplukovníka, které do dne 5. května 1945 nepřekročily 55. rok věku, pokud jinak vyhovují ustanovením tohoto zákona, jestliže se činně zúčastnily povstání v květnu 1945 nebo účinně podporovaly bojové úsilí spojeneckých nebo našich armád o osvobození Československé republiky.

(2) Vojenské osoby povolané podle odstavce 1 nemohou zastávati velitelská místa počínaje velitelstvím pluků a útvarů jim naroveň postavených nebo jim odpovídající funkce ve vojenské správě po dobu 6 let. V případech zvláštního zřetele hodných může ministr národní obrany tuto dobu zkrátit, nikoliv však na dobu kratší 3 let.

(3) U vojenských osob, které byly povolány do činné služby podle odstavce 1, je vyloučena z doby započitatelné pro zvýšení služného doba 6 let. V případech zvláštního zřetele hodných může ministr národní obrany tuto dobu zkrátit, nikoliv však na dobu kratší jednoho roku.

(1) Vojenské osoby a osoby uvedené v části II. tohoto zákona jsou povinny podati do 30 dnů ode dne vyhlášení zákona přihlášky, v nichž uvedou všechna potřebná data.

(2) Přihláška je podána včas, prokáže-li osoba, která přihlášku nepodala ve lhůtě podle odstavce 1, že přihlášku v této lhůtě nemohla podati pro nepřekonatelnou překážku, a podá ji do 14 dnů po zániku překážky.

(3) Podrobnosti určí ministr národní obrany vyhláškou v Úředním listě republiky Československé a ve Věcním věstníku ministerstva národní obrany.

(1) Přihlášky přezkoumají přijímací komise pro důstojníky a rotmistry z povolání u ministerstva národní obrany.

(2) Složení a členy komisí určí vláda na návrh ministra národní obrany. Pokud jde o komisi pro důstojníky a rotmistry slovenské národnosti, učiní ministr národní obrany tento návrh po dohodě s předsednictvem Slovenské národní rady.

(3) Komise se řídí jednacím řádem, který vydá ministr národní obrany.

(4) Komise jednajíc o přihlášce se usnese, že navrhuje ministru národní obrany, aby osoba byla podle ustanovení tohoto zákona do činné služby povolána nebo aby povolána nebyla (v činné službě byla ponechána nebo ponechána nebyla, do československé branné moci byla převzata nebo převzata nebyla).

(5) O návrhu, aby osoba do činné služby povolána nebyla (v činné službě ponechána nebyla, do československé branné moci převzata nebyla) nebo aby byla povolána jen podle § 13, vyrozumí komise tuto osobu písemně s uvedením důvodů a s poučením o právu odvolacím (§ 17).

(6) Návrh, aby osoba byla povolána do činné služby (byla ponechána v činné službě, převzata do československé branné moci), a pravoplatný návrh podle odstavce 5 předloží komise ministru národní obrany.

(1) Proti usnesení přijímací komise, aby osoba do činné služby povolána nebyla (v činné službě ponechána nebyla, do československé branné moci převzata nebyla) nebo aby byla povolána jen podle § 13, je přípustno odvolání k odvolací komisi, která bude rovněž zřízena u ministerstva národní obrany. Odvolací lhůta činí 15 dnů od doručení vyrozumění přijímací komise. Dny poštovní dopravy se nezapočítávají do odvolací lhůty. Odvolání se podává u přijímací komise.

(2) Složení a členy odvolací komise určí vláda na návrh ministra národní obrany, který jej učiní po dohodě s předsednictvem Slovenské národní rady.

(3) Odvolací komise řídí se jednacím řádem, který vydá ministr národní obrany.

(1) Odvolací komise projedná odvolání a potvrdí usnesení přijímací komise nebo odvolání vyhoví a navrhne, aby osoba, o niž jde, byla povolána do činné služby (v činné službě byla ponechána, do československé branné moci byla převzata).

(2) Odvolací komise předloží své usnesení ministru národní obrany.

(3) Odvolací komise může šetření provedené přijímací komisí doplniti buďto sama nebo uložiti doplnění přijímací komisi.

(1) Pokud se v tomto zákoně mluví o povolání nebo nepovolání do činné služby, rozumí se tím povolání nebo nepovolání do činné služby podle tohoto zákona.

(2) Pokud se v tomto zákoně mluví o ponechání nebo neponechání v činné službě, rozumí se tím ponechání nebo neponechání v poměru důstojníka nebo rotmistra z povolání podle tohoto zákona.

(3) Pokud se v tomto zákoně mluví o převzetí do československé branné moci, rozumí se tím převzetí za důstojníka nebo rotmistra z povolání do československé branné moci podle ustanovení tohoto zákona.

(4) Pokud se v tomto zákoně mluví o vojenských osobách, rozumějí se tím vojenské osoby, které byly dne 29. září 1938 v činné službě v československé armádě jako důstojníci nebo rotmistři z povolání.

(1) Osoba, která bude do činné služby povolána (v činné službě ponechána, do československé branné moci převzata) je povinna činnou službu nastoupiti (v činné službě pokračovat).

(2) Ministr národní obrany uvolní v dohodě s příslušným ústředním úřadem osobu, o které bude podle ustanovení tohoto zákona rozhodnuto, aby byla do činné služby povolána (v činné službě ponechána, do československé branné moci převzata) dočasně nebo trvale z činné služby, vyžaduje-li toho naléhavý veřejný zájem.

(3) Osobám, které byly uvolněny dočasně, bude udělena bezplatná dovolená. Při nastoupení činné služby posuzují se, jako by nastoupily činnou službu dnem rozhodnutí o povolání do činné služby. Ti, kdož byli uvolněni trvale, přeloží se do zálohy.

(1) Ministr národní obrany může povolati vojenské osoby do činné služby zatímně, dokud nerozhodne o jejich povolání do činné služby podle tohoto zákona.

(2) Osoby zatímně povolané, o nichž ministr národní obrany rozhodl, že do činné služby podle tohoto zákona povolány nebudou, budou propuštěny z činné služby.

(3) Platí o nich, že v době od nastoupení činné služby podle zatímního povolání (odstavec 1) až do svého propuštění z činné služby konaly činnou službu vojenskou.

1. kdo se od roku 1929 při kterémkoliv sčítání lidu přihlásil k německé nebo maďarské národnosti nebo se stal členem národních skupin nebo útvarů nebo politických stran sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti nebo se ucházel o udělení německého nebo maďarského státního občanství;

2. kdo byl na vedoucích místech Národní odborové ústředny zaměstnanecké, Ústředí veřejných zaměstnanců, Hlinkovy strany, Svazu zemědělství a lesnictví, pokud tam nebyl vyslán nebo určen vedoucími činiteli domácího nebo zahraničního odboje, nebo kdo byl dobrovolně členem Kuratoria pro výchovu mládeže, Svazu pro spolupráci s Němci, Českého svazu válečníků, Vlajky, Rodobrany, České ligy proti bolševismu, Německo-české společnosti, Hlinkovy gardy, Německo-slovenské společnosti a jiných fašistických organisací podobné povahy (§ 4 dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů);

3. kdo se nezúčastnil činně domácího odboje nebo slovenského národního povstání a v obou případech povstání v květnu 1945, ač měl možnost těchto povstání se zúčastnit. Ustanovení o účasti na domácím odboji se nevztahuje na příslušníky jednotek československé armády v zahraničí;

4. kdo v době nesvobody zastával vedoucí funkci ve veřejných službách nebo ve vládním vojsku, pokud tuto funkci nezastával se souhlasem vedoucích činitelů domácího nebo zahraničního odboje. Ustanovení tohoto bodu se nevztahuje na funkce zastávané v armádě t. zv. Slovenského státu do 29. srpna 1944;

5. kdo se zúčastnil nepřátelského hospodářského válečného podnikání, zaujímal vedoucí místo ve válečném průmyslu, pracujícím pro německou a maďarskou armádu, prováděl opevňovací práce pro Němce a Maďary, ledaže by k uvedeným činnostem byl donucen úřadem a nemohl se jim vyhnouti, nebo kdo se obohatil v souvislosti s poměry v době nesvobody;

6. kdo přímo nebo nepřímo, i když nebyl členem organisací pod č. 2 uvedených, vyvinul jakoukoliv činnost proti slovenskému národnímu povstání, o své újmě činy nebo slovy podporoval nebo obhajoval režim nacistů, fašistů, zrádců a kolaborantů nebo se projevil jako osoba protidemokratická nebo protilidová nebo státně nebo národně nespolehlivá;

7. kdo byv vyzván činiteli domácího nebo zahraničního odboje, aby odjel za hranice k účasti na zahraničním odboji, této výzvy neuposlechl;

8. kdo po 15. březnu 1939 byl ve spojenecké nebo neutrální cizině a vrátil se v době nesvobody na území Československé republiky bez zvláštního úkolu uloženého mu činiteli domácího nebo zahraničního odboje nebo představiteli států, jež byly spojenci Československé republiky ve válce;

9. kdo službu v československé armádě v zahraničí odepřel nastoupiti nebo nenastoupil, ač k tomu měl možnost;

10. kdo odešel před postupující československou armádou nebo armádami spojeneckými, ač tak nemusil učiniti;

11. jehož manželka od roku 1929 při kterémkoliv sčítání lidu se přihlásila k národnosti německé nebo maďarské nebo se stala členem skupin nebo útvarů nebo politických stran sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti. Ministr národní obrany může po slyšení přijímací komise povoliti výjimku od tohoto ustanovení, přihlásila-li se manželka v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) v úředním hlášení za Češku nebo Slovenku nebo prokáže-li, že zůstala věrna Československé republice, nikdy se neprovinila proti národu českému nebo slovenskému a buď se zúčastnila boje za osvobození Československé republiky nebo trpěla pod nacistickým nebo fašistickým terorem, nebo netrvalo-li manželství v době počínající dnem 15. března 1939;

12. jehož děti v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky č. 16/1945 Sb.) s jeho souhlasem navštěvovaly německé nebo maďarské školy, ač měly možnost návštěvy škol s vyučovacím jazykem slovanským, nebo jehož nezletilé děti, které podléhaly jeho otcovské moci, v této době žádaly za přijetí na německé vysoké školy.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Rozhodnutí o povolání do činné služby (o ponechání v činné službě, o převzetí do československé branné moci) mohou býti podle něho učiněna nejpozději do 31. prosince 1948; po tomto dni lze v těchto věcech činiti nové rozhodnutí jen v případech obnovy řízení, jakož i tam, kde nejvyšší správní soud rozhodnutí ministra národní obrany zruší.

(2) Zákon provedou všichni členové vlády.