(1) Devisoví tuzemci smějí použíti cizozemských platidel a pohledávek za svého pobytu v cizině jen k účelu uvedenému v povolení Národní banky a do povolené výše.

(2) Devisoví tuzemci, kteří za svého pobytu v cizině získají za svou práci nebo své výkony cizozemská platidla nebo pohledávky vůči devisovým cizozemcům, smějí jich bez povolení Národní banky použíti k úhradě přiměřených výdajů spojených s jejich činností a pobytem v cizině (zaopatření v hotelu, cestovné v cizině, nákup předmětů pro běžnou osobní potřebu, předmětů upomínkových a pod.). O nespotřebovaném zbytku platí ustanovení o povinném odvodu, po případě hlášení.