23. § 497 zní:
„Odvolací soud zruší, dříve než rozhodne ve věci samé, pokud je toho třeba pro jeho rozhodnutí, napadený rozsudek, po případě nařídí doplnit jednání konané v první stolici, není-li tu sice zmatečnost, ale
1. návrhy ve věci samé nebyly úplně vyřízeny napadeným konečným rozsudkem;
2. řízení první stolice trpí podstatnými vadami, které jsou s to, aby zabránily zevrubnému vysvětlení a důkladnému posouzení věci;
3. skutečnosti, které se podle obsahu procesních spisů zdají odvolacímu soudu rozhodné, nebyly v první stolici ani vzaty na přetřes.
Usnesení, kterým se zrušuje napadený rozsudek nebo nařizuje doplnit jednání konané v první stolici, není třeba zvláště vyhotovovat.
Jednání se má omezit v případě odstavce 1, č. 1 na nároky a návrhy, jež zůstaly nevyřízeny, v případě odstavce 1, č. 2 na ty části řízení prvého soudu a jeho rozsudku, které jsou vadou stiženy. Po prohlášení usnesení, kterým se zrušuje rozsudek první stolice nebo nařizuje doplnit jednání konané před první stolicí, mohou býti předneseny nové skutečnosti, i když vznikly teprve po prvém rozsudku, a nabídnuty nové důkazy.
Místo, aby rozhodl ve věci samé, může odvolací soud vrátit věc procesnímu soudu první stolice k projednání a vynesení rozsudku, je-li to vhodné, aby tím bylo stranám ulehčeno vedení sporu, urychleno jeho vyřízení nebo zmenšeny náklady, ačli strany ihned po prohlášení usnesení, kterým se zrušuje rozsudek první stolice nebo nařizuje doplnit jednání, shodně nenavrhnou, aby věc projednal a rozhodl odvolací soud sám. Pro jednání před procesním soudem první stolice platí pak přiměřeně ustanovení předchozího odstavce.“