Změny zákona o pracovních soudech.

1. Do § 4 se zařaďuje nový třetí odstavec:
„(3) Zanikly-li později podmínky, které byly podle odstavce 1 nebo 2 rozhodné pro zřízení samostatného pracovního soudu nebo zvláštního oddělení pro spory pracovní u okresního soudu, může vláda nařízením pracovní soud nebo zvláštní oddělení pro spory pracovní zrušit.“

2. Dosavadní třetí odstavec § 4 se stává odstavcem čtvrtým.

3. § 16, odst. 2 zní:
„(2) Předseda pracovního soudu povolá k zasedání přísedící tak, aby náleželi k témuž, a není-li to možno, alespoň k podobnému povolání, jako jsou strany; nebylo-li by takových přísedících, povolá předseda k zasedání přísedící, kteří náležejí k témuž nebo alespoň k podobnému oboru, jako jsou strany. Přitom zachovává pokud možno pořadí přísedících, stanovené předem pro jednotlivé odbory, a odchýlí se od něho zpravidla, jen je-li přísedící z rozhodování vyloučen (§ 15, odst. 1), byl-li platně odmítnut, nedostavil-li se k přelíčení, anebo nemohlo-li by jinak přelíčení být v ustanovenou dobu provedeno.“

4. § 20, odst. 1 se zrušuje.

5. § 25, odst. 2 zní:
„(2) O těchto námitkách rozhodne soud usnesením. Byla-li námitka zamítnuta, jedná se ve věci hlavní (odstavec 3, § 26, odst. 1) a usnesení se pojme do rozsudku; neodporuje-li strana zároveň rozsudku ve věci hlavní, může takovému rozhodnutí odporovat jen rekursem, ve sporech však, jejichž předmět nemá hodnotu vyšší než 300 Kčs, jen z důvodu § 28, odst. 1, č. 3. O všech jiných námitkách se jedná a rozhodne zároveň s jednáním a rozhodnutím ve věci hlavní.“

6. § 28, odst. 2 zní:
„(2) Ve sporech, jejichž předmět má hodnotu vyšší než 300 Kčs, lze rozsudku pracovního soudu odporovati odvoláním nejenom z důvodů zmatečnosti, uvedených v odstavci 1, ale i z jiných důvodů. Důvody není třeba v odvolání uváděti.“

7. K § 29 se připojuje tento další odstavec:
„(2) Odvolací lhůta je na Slovensku lhůtou propadnou.“

8. § 31 zní:
„(1) O odvoláních podle § 28, odst. 1 rozhoduje odvolací soud v zasedání neveřejném v tříčlenném senátu, složeném ze soudců z povolání, na podkladě spisů.
(2) Jestliže má odvolací soud za to, že pro zjištění důvodů zmatečnosti je třeba, aby byly stranami nebo soudem prvé stolice vysvětleny jisté okolnosti nebo aby byla konána jiná šetření, učiní potřebná opatření a vykoná je buď sám nebo je dá vykonati soudcem z příkazu nebo procesním soudem; proti těmto opatřením není opravného prostředku.
(3) Vyhoví-li odvolací soud odvolání, podanému podle § 28, odst. 1 z důvodu zmatečnosti, zruší usnesením rozsudek pracovního soudu; podle okolností zruší i řízení jej předcházející, které bylo zasaženo zmatečností. Je-li tu důvod zmatečnosti uvedený v § 28, odst. 1, č. 3, odmítne odvolací soud usnesením žalobu, jinak vrátí věc pracovnímu soudu, aby znovu rozhodl, podle potřeby řízení doplně anebo proveda je znovu. Odporuje-li se však rozhodnutí pracovního soudu z jiných důvodů než z důvodů zmatečnosti, může odvolací soud rozhodnouti rozsudkem ve věci samé, shledá-li odvolání důvodným proto, že věc byla nesprávně posouzena po stránce právní, a není-li třeba doplniti řízení.“

9. § 32 zní:
„(1) O odvolání ve sporech, jejichž předmět má hodnotu vyšší než 300 Kčs, rozhoduje odvolací soud v senátě složeném ze tří soudců z povolání, z nichž jeden předsedá, a ze dvou přísedících. O jmenování a povolávání přísedících odvolacího soudu platí obdobně ustanovení o přísedících pracovního soudu. Strany se mohou do počátku ústního jednání odvolacího vzdáti toho, aby se ústní jednání o odvolání konalo za účasti přísedících. Odvolatel může tak učiniti již v odvolacím spise. Zřekne-li se odvolatel ve svém odvolání účasti přísedících, oznámí to soud spolu s vyrozuměním podle § 29, odst. 1 odpůrci a poučí ho, že se bude míti za to, že se vzdáním přísedících souhlasí, neprojeví-li odvolacímu soudu nesouhlas v osmidenní lhůtě. Prohlášení o vzdání se účasti přísedících může býti učiněno do protokolu.
(2) Je-li ve sporu, jehož předmět má hodnotu vyšší než 300 Kčs, uplatněn důvod zmatečnosti nebo vyjde-li tato vada najevo jinak, může odvolací soud rozhodnouti o důvodu zmatečnosti před ústním odvolacím jednáním v zasedání neveřejném v tříčlenném senátu, složeném ze soudců z povolání, avšak jen potud, pokud lze tak učiniti na skutkovém základě, jenž dalším řízením odvolacím, prováděným s přísedícími, nemá býti dotčen.“

10. § 33, odst. 1 zní:
„(1) V případech § 32, odst. 1 projednává se věc před odvolacím soudem znovu v mezích určených návrhy stran v odvolání. O řízení před odvolacím soudem platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení před sborovými soudy první stolice jako soudy procesními s tou změnou, že:
1. není třeba přípravných podání;
2. strany se mohou dáti zastupovati osobami jmenovanými v § 23; přitom však neplatí § 23, odst. 1, věta druhá;
3. skutkové okolnosti a důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před prvou stolicí, mohou býti předneseny, aby se dokazovaly nebo vyvracely důvody odvolací. Jiná skutková tvrzení a důkazy, vztahující se na předmět sporu, které mohly býti předneseny již v prvé stolici a jichž připuštěním by se protáhlo vyřízení sporu, mohou býti připuštěny, jen nabude-li odvolací soud podle volného uvážení přesvědčení, že strana je opomněla v první stolici přednésti nikoliv z hrubé nedbalosti nebo proto, aby se spor protahoval;
4. o tom, má-li býti důkaz již provedený opakován, či má-li býti použito výsledků dříve již provedeného důkazu, rozhodne odvolací soud, zhodnotě pečlivě všechny okolnosti případu.“

11. Do § 33 se zařaďuje nový čtvrtý odstavec:
„(4) Ustanovení odstavce 1, č. 3 a 4 neplatí na Slovensku.“

12. § 34 zní:
„(1) Rozsudku odvolacího soudu lze odporovati dovoláním z důvodů, z kterých se připouští dovolání v řízení před soudy řádnými. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se dovolání nepřipouští, nepřesahuje-li celková hodnota předmětu sporu, o kterém rozhodl odvolací soud, částku 10.000 Kčs, ledaže odvolací soud v rozsudku prohlásí dovolání za přípustné, protože jde o rozhodnutí zásadního významu. Nepřesahuje-li však celková hodnota předmětu sporu, o kterém rozhodl odvolací soud, částku 2.000 Kčs, není dovolání přípustné, ani když byl rozsudek první stolice změněn, ledaže odvolací soud prohlásí dovolání za přípustné, protože jde o rozhodnutí zásadního významu.
(2) Dovolání buď podáno u pracovního soudu přípravným podáním podepsaným advokátem do patnácti dnů od doručení rozsudku odvolacího soudu.
(3) Bylo-li dovolání podáno včas, doručí pracovní soud jeden jeho stejnopis odpůrci, který může podati do patnácti dnů u téhož soudu odpověď, rovněž podepsanou advokátem.
(4) Uváděti v řízení dovolacím nová tvrzení o skutcích nebo nabídnouti nové důkazy není dovoleno.
(5) Na Slovensku platí o lhůtě pro dovolání, o způsobu, jak se dovolání podává, o jeho doručení odpůrci a o dovolacím sdělení ustanovení tam platného civilního řádu soudního.“

13. K § 36 se připojuje tento další odstavec:
„(3) Na Slovensku platí o rekursní lhůtě a způsobu podání rekursu, jakož i o přípustnosti rekursu (odstavec 1 a 2) ustanovení tam platného civilního řádu soudního.“

14. § 42 zní:
„(1) Spory uvedené v §§ 1 a 2 náležejí, pokud není pro soudní okres zřízen pracovní soud nebo oddělení okresního soudu pro spory pracovní, k věcné příslušnosti okresních soudů, ať byla žaloba podána za trvání pracovního, služebního nebo učebního poměru, či po jeho skončení a ať je hodnota předmětu sporu jakákoliv. O místní příslušnosti okresního soudu platí v těchto případech ustanovení § 3.
(2) O řízení v těchto sporech platí ustanovení části II kromě ustanovení o přísedících.
(3) Ve sporech projednávaných u okresních soudů jsou však strany povinny před tím, nežli se pustí do jednání o věci hlavní, prohlásiti se o tom, zda mají za to, že jde o spor pracovní, který třeba projednávati podle odstavce 2.
(4) Neučiní-li strany takové prohlášení, ačkoliv byly v tom směru soudem dotázány, projednává se spor podle ustanovení civilního řádu soudního, platných pro řádné soudy.
(5) Učiní-li strany prohlášení, že jde o spor pracovní, a nemá-li soud důvod pochybovati o jeho správnosti, prohlásí, že spor projedná podle ustanovení odstavce 2. Toto usnesení se stranám nedoručuje a nelze mu odporovati.
(6) Má-li však soud pochybnosti, zdali jde o spor pracovní, nebo odporují-li si prohlášení stran, rozhodne soud především odděleně o otázce, zda jde o spor pracovní. Jednání o této otázce provede se podle ustanovení civilního řádu soudního.
(7) Vzdají-li se strany opravného prostředku proti usnesení, buď ihned pokračováno v jednání o věci hlavní podle předpisů o řízení, ve kterém se spor má podle usnesení projednati. Nevzdají-li se však strany opravného prostředku, vyhotoví a doručí se usnesení a vyčká se, až usnesení o tom, zda jde o spor pracovní, nabude právní moci.
(8) Krajský soud jako soud rekursní rozhoduje s konečnou platností o opravném prostředku do rozhodnutí o tom, zda jde o spor pracovní, v tříčlenném senátu, složeném ze soudců z povolání.
(9) Pravomocné rozřešení otázky ve smyslu předcházejících ustanovení o tom, v jakém řízení bude spor projednáván, je závazné i pro soudy vyšší stolice, jednající ve sporu.
(10) Rozsudek se označí jako vydaný v řízení podle zákona o pracovních soudech. O odvolání proti rozsudkům okresních soudů v pracovních sporech, jejichž předmět má hodnotu vyšší než 300 Kčs, rozhoduje odvolací soud podle ustanovení § 33 v senátě, složeném podle § 32.
(11) Ustanovení § 41, odst. 2 platí obdobně pro spory projednávané před okresními soudy od doby, kdy byla pravomocně rozřešena otázka, že jde o spor pracovní.“