(1) Příslušné ministerstvo nebo úřad jím pověřený přezkoumá udělení živnostenských oprávnění nebo povolení získaných po 5. květnu 1945 ku provozování výdělečného podniku v pohraničním území a může tato oprávnění (povolení) po slyšení příslušného živnostenského úřadu, hospodářských organisací a osidlovacího úřadu zrušiti, byla-li získána bez zřetele na hospodářskou potřebu nebo v rozporu se zásadami a potřebami osidlovací politiky (§ 14, odst. 2 zákona).

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na živnostenská oprávnění nebo povolení ku provozování výdělečných podniků, získaná přednostními uchazeči a těmi osobami, které pozbyly svých dřívějších živnostenských oprávnění nebo povolení v důsledku politické, národní nebo rasové persekuce (§ 14, odst. 3 zákona).

(3) Oprávnění (povolení) byla získána bez zřetele na hospodářskou potřebu, bylo-li v obci povoleno více podniků téhož druhu, než kolik je jich třeba, aby hospodářská potřeba byla kryta; hospodářská potřeba jest kryta, je-li uspokojena těmi podniky konfiskovanými, které podle rámcového plánu jsou určeny k přídělu a podniky nekonfiskovanými s živnostenským oprávněním, vydaným před 5. květnem 1945, dále podniky se živnostenským oprávněním (povolením) ku provozování výdělečných podniků, které získaly osoby uvedené v § 19, odst. 2 a ty osoby, které pozbyly svých dřívějších živnostenských oprávnění (povolení) v důsledku politické, národní nebo rasové persekuce.

(4) Rozpor se zásadami a potřebami osidlovací politiky vzniká tehdy, je-li počet živností v obci větší, než odpovídá počtu obyvatelstva, stanovenému osidlovacím plánem.