§ 1
(1) Podnikatelé hlavních stavebních živností (inženýři, stavitelé, zedničtí mistři a podnikatelství staveb) jakož i podnikatelé vedlejších stavebních živností, vyjmenovaných v § 1 vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 26. dubna 1947 (Ú. l. I č. 452) včetně živností kamenických, klempířských, malířských a dlaždičských, jsou povinni hlásiti písemně nejvyššímu úřadu cenovému převzetí zadávky staveb nebo stavebních úkonů, jejichž náklad překročí 200.000 Kčs, do 14 dnů od převzetí zadávky bez rozdílu, zda jde o soukromé či veřejné stavby a stavební úkony.
(2) Obsahuje-li jedna zadávka více staveb nebo stavebních úkonů, je podnikatelská firma povinna podati pro každou jednotlivou stavbu samostatné hlášení,
(4) Zadávky prací prováděných v hodinové mzdě (v režii) se nehlásí.
§ 2
(1) Stavbami a stavebními úkony podle této vyhlášky jsou veškeré práce stavební i stavebně řemeslné ať již s dodáním nebo bez dodání stavebních hmot, stavebních součástí neb prací podnikatelských.
(2) Ke stavbám a stavebním úkonům hlavních stavebních živností náleží veškeré nové stavby, rekonstrukce, bourání a udržování stavebních objektů, dále práce pozemní, vysoké, hlubinné, silniční, železniční, tunelové, mostní, vodní, meliorační a důlní.
(3) K stavebním úkonům vedlejších stavebních živností patří nové, opravné a udržovací práce tesařské, studnařské, kamenické, pokrývačské, zámečnické, sklenářské, natěračské, kamnářské (s výjimkou hotových přenosných kamen a sporáků), štukatérské (s výjimkou prací figurálních a dílenských), parketářské, dlažby a obklady, isolační, asfaltérské, klempířské, malířské a dlaždičské.
§ 3
Přestupky ustanovení této vyhlášky se trestají podle části čtvrté vládního nařízení o zřízení nejvyššího úřadu cenového a podle předpisů toto nařízení měnících nebo doplňujících.
§ 4
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 27. října 1947. Zároveň se zrušuje použivatelnost vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 25. listopadu 1941, o povinném hlášení zadávek stavebních úkonů a staveb (Ú. l. I č. 1027). Ustanovení nařízení předsedy nejvyššího úřadu cenového ze dne 21. listopadu 1940, č. 416 Sb., o tvoření cen stavebních úkonů, jakož i ustanovení vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 26. dubna 1947 o tvoření cen stavebních úkonů u vedlejších stavebních živností (Ú. l. I č. 452), zůstávají nedotčena.