(1) Všichni zaměstnanci (učni) nabudou vůči zaměstnavateli, u něhož jsou po celou dobu od 1. září do 10. prosince 1947 (v dalším jen „rozhodná doba“) v pracovním (učebním) nebo služebním poměru a podléhají v něm pojistné povinnosti podle předpisů o veřejnoprávním nemocenském pojištění zaměstnanců, po uplynutí rozhodné doby nárok na vánoční příspěvek (v dalším jen „příspěvek“).

(2) Za obdobných podmínek přísluší vůči podnikatelům, po případě zprostředkovatelům domácké práce nárok na příspěvek i domáckým dělníkům a domáckým živnostníkům — i když tito nepodléhají pojistné povinnosti podle předpisů k, veřejnoprávním nemocenském pojištění zaměstnanců, — pokud pracují zpravidla sami nebo s příslušníky své rodiny nebo nejvýše se dvěma cizími pomocnými silami.

(3) Není na újmu nároku na vánoční příspěvek, byl-li zaměstnanec pro přerušení vykonávání práce nebo služby způsobené nemocí odhlášen z nemocenského pojištění, jestliže však jeho pracovní (služební) poměr trvá dále.