(1) Účastníkem národního boje za osvobození podle tohoto zákona je československý státní občan, který

1. v době ohrožení republiky

a) byl příslušníkem československé armády v zahraničí (§ 2, odst. 1, č. 1 a 2 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození), nebo

b) konal vojenskou službu v některé spojenecké armádě, neměl-li možnost konati vojenskou službu v československé zahraniční armádě, nebo

c) byl příslušníkem první československé armády na Slovensku, nebo

d) byl partyzánem (§ 1 zákona ze dne 14. února 1946, č. 34 Sb., jímž se vymezuje pojem „československého partyzána“), nebo

e) zúčastnil se aspoň 3 měsíce soustavnou činností zahraničního nebo domácího hnutí, směřujícího přímo k osvobození Československé republiky, nebo

f) zúčastnil se činně českého nebo slovenského povstání, nebo

g) byl československým politickým vězněm (§ 2, odst. 1, č. 5 zák. č. 255/1946 Sb.), nebo

2. byl československým dobrovolníkem v republikánské armádě ve Španělsku v letech 1936 až 1939.