§ 1
(1) Ceny přípustné podle cenových předpisů za zboží podrobené přepychové dani podle zákona ze dne 31. října 1947, č. 200 Sb., o dani z předmětů zbytné potřeby (přepychová daň), se rozumějí bez přepychové daně. Tyto ceny se za účinnosti uvedeného zákona tvoří ve výrobě i v obchodě jako dosud, jakoby přepychové daně nebylo; to platí také v případech, kdy se přepychový předmět dále zpracuje na jiný předmět přepychový nebo nepřepychový. Při tom nerozhoduje, zda cenové předpisy přípustné ceny přímo číselně stanoví nebo limitují, anebo zda si podniky podle nich tyto ceny samy vypočítávají.
(2) Přepychová daň je přesunutelná na odběratele jen vedle cen podle odstavce 1; to platí i při zpracování přepychového předmětu na nepřepychový.
§ 2
(1) Při udávání cen v účtech, nabídkách, cenících a pod., jakož i při označování zboží cenami, musejí být vždy vyznačeny, zvlášť ceny podle § 1, odst. 1 a zvlášť přepychová daň.
(2) Nevydává-li dodavatel na zboží podrobené přepychové dani odběrateli účet, je povinen vydat mu lístek o prodeji, obsahující alespoň: označení předmětu, jeho množství, cenu podle § 1, odst. 1 a zvlášť přepychovou daň.
§ 3
Nejvyšší úřad cenový může povolit nebo nařídit výjimky z ustanovení této vyhlášky nebo z předpisů vydaných k jejímu provedení.
§ 4
Přestupky ustanovení této vyhlášky se trestají podle části čtvrté vládního nařízení o zřízení nejvyššího úřadu cenového a podle předpisů toto nařízení měnících nebo doplňujících.
§ 5
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 27. prosince 1947.