II. Trhací práce.

A. Kdo smí prováděti trhací práce.

B. Jak se střelná práce provádí.
Nabíjení, ucpávání a odpalování.

C. Trhací práce při hloubení.

a) Roznět zápalnicemi.
Vlastnosti upotřebitelných zápalnic.
Úschova zápalnic.
Zkoušení zápalnic přímo před jejich upotřebením.
Jak se má zacházeti se zápalnicemi při jejich použití.
Záznamy.

b) Roznět elektrický.
Skrápění při odpalování.
Omezení trhací práce.
Ochrana přeď úlomky.
Jak se má osádka chovati po odstřelu.

(1) Trhací práce na báňském závodě smějí vykonávati jen k tomu zvláště ustanovení palní, kteří nejsou jinak účastni na výdělku havířů, anebo dozorci.

(2) Palním se může státi jen, kdo umí číst a psát, pracoval aspoň tři roky v dole, z toho aspoň rok jako havíř a prokázal potřebné znalosti pro trhací práci zkouškou, kterou provede zástupce revírního báňského úřadu. Mají-li býti dozorci pověřeni trhací prací, musí rovněž prokázati potřebné znalosti stejnou zkouškou, leč by šlo o absolventy horní školy.

(3) O palních a dozorcích pověřených trhací prací budiž na závodě veden záznam, jenž musí obsahovati údaje o průkazech jejich způsobilosti.

(4) Pro výcvik mohou s povolením závodního vykonávati trhací práci zkušení a spolehliví havíři, avšak jen pod dozorem a odpovědností palního aneb dozorce. Takový rozkaz závodního buď zapsán v záznamu podle odst. 3, při čemž buď uvedeno jméno palního a dotčeného havíře.

(1) Je zakázáno nositi v jedné ruce společně výbušiny a otevřené světlo.

(2) Rozbušky nebo rozněcovače nesmí býti vydávány současně s trhavinami jedné a téže osobě; také je nesmí současně nésti jedna a táž osoba na místo, kde se jich má použiti.

(1) S výjimkou lisovaného nebo zrněného černého prachu smějí se používati trhaviny jen ve tvaru náložek továrnou dodaných. Trhavina nesmí být do vývrtu násilím vsunována nebo pěchována.

(2) Nabijáky musí býti ze dřeva.

(1) Vývrty se smí nabíjeti teprve bezprostředně před odpálením.

(2) Roznětné náložky smějí se zhotovovati teprve bezprostředně před jejich použitím.

(3) Nabité vývrty se musí odpáliti společně najednou.

(1) Všechny vývrty musí býti ucpány.

(2) K ucpání smí se použiti jen jílu nebo jiné vhodné hmoty, které opatřil držitel hor. Je zakázáno ucpávati nálož uhelným prachem nebo jinými hořlavými hmotami.

(3) Revírní dozorce musí se postarati o to, aby hmoty pro ucpávku byly připraveny blízko pracoviště, na němž se odpaluje.

(3) Nesmí býti používáno zápalnic starších než 6 měsíců, počítaných ode dne vypravení dotčené zásilky z továrny. Výjimky povoluje revírní báňský úřad.

(2) Prachová náplň zápalnice o délce 1 m má hořeti průměrně 120 vteřin, při čemž je přípustná odchylka ± 10 vt. (průměrná rychlost hoření).

(1) Zápalnice musí míti přiměřenou roznětnost (schopnost vznítiti rozbušku aneb bez této odpalovanou trhavinu jako na př. černý prach), musí býti snadno vznětné (lehce zažehovatelné), musí býti — pokud nemají vodotěsného povlaku — aspoň dvojitě opředeny a dobře chráněny proti propálení a vlhkosti povlakem kaolinovým nebo křídovým a dehtováním nebo jiným aspoň stejně hodnotným způsobem a musí býti co nejodolnější proti ostrým ohybům.

(3) Z každého byť i necelého sta kotoučů buďtež zapáleny 2 kusy 1 m dlouhé, namátkou z různých kotoučů vybrané, jakožto dodatková kontrola zkoušek v továrně již provedených. Případné zjištěné závady buďtež ihned oznámeny dodavateli.

(2) Jakmile zásilka dojde, budiž zjištěno osobou, závodním k tomu výslovně ustanovenou, jsou-li zápalnice suché a zevně nepoškozené.

(1) Zápalnice musí býti uloženy v suché dostatečně vzdušné místnosti, kde teplota, pokud lze, nepřekročí 30° C, a to pokud možno v bednách, v nichž byly dodány.

(1) Do 4 neděl po dodání zápalnic stačí přezkoušeti je zevně tak, že, se každý kus narovná protáhnutím sevřenou rukou nebo měkkou látkou, při čemž budiž zjištěno, zdali je zápalnice úplně suchá, tvrdá a stejnoměrně oblá, není-li zlomena a pod.

(2) Pryžované zápalnice, pokud na ně působila nízká teplota, musí býti před upotřebením uloženy v místnosti přiměřeně teplé nebo aspoň několikráte protaženy sevřenou teplou rukou a učiněny tím ohebnými.

(3) Vadných kusů nesmí býti použito.

(4) Po 4 nedělích od dodání zápalnic budiž kromě zkoušky v odst. 1 a 2 uvedené ještě zažehnut na zkoušku od každého kotouče, kus aspoň 25 cm dlouhý. Tato zkouška budiž opakována, nebyl-li dotčený kotouč spotřebován do týdne od předchozí poslední zkoušky.

(5) Vyskytnou-li se při zkouškách podle odst. 4 nepřípustné odchylky od průměrné rychlosti hoření: nebo ukáží-li se jiné vady, pak rozhodne závodní, zda a jakým způsobem se dotčeného kotouče zápalnice smí použíti.

(6) Odpaluje-li se najednou více náloží, dějž se zažehování v pořadí souhlasném se směrem ústupu. Jestliže palnímu pomáhají pomocníci, musí palní předem přesně stanoviti pořadí, v jakém budou zažehovány jednotlivé zápalnice.

(4) Zažehování musí se díti rychle, a to doutnákem, nasazovacím zapalovačem nebo zapalovačem s výstražným světlem nebo tak, že se na čerstvě seříznutou plochu zápalnice k obnažené prachové duši přiloží hlavička zápalky a ta se rozškrtne.

(5) Tam, kde by na jednoho palního nebo jeho pomocníka připadalo více než 4 současně nebo bezprostředně za sebou jdoucí rozněty, musí se odpalovati elektricky. Užívá-li se při hromadném odpalování většího počtu náloží zažehovacích spojovacích dutinek, považuje se zažehnutí jedné dutinky za jeden roznět.

(3) Zápalnice smí býti zažehovány teprve tehdy, když jsou všechny vývrty připraveny k odpálení a je zajištěn rychlý ústup.

(2) Konce jednotlivých kusů zápalnic musí býti ostrým nožem seříznuty, plocha řezu s prachovou vložkou, musí býti zcela odkryta. Konec určený k vsunutí do rozbušky se seřízne kolmo k délce, konec, který má býti zažehnut, se seřízne zpravidla šikmo a rozřízne trochu podélně.

(1) Délky zápalnic musí býti vyměřeny tak, aby měli palní a jejich pomocníci po zažehnutí poslední zápalnice ještě dosti času uchýliti se bezpečně do úkrytu, nikdy však nesmí býti kratší než 100 cm.

3. v uhelných dolech;

1. v místech, kde je zakázáno používati otevřeného světla;

(3) Při odpalování náloží s časovými rozněcovači v místech blízko sebe ležících, dlužno si počínati tak, aby při počítání vybuchujících náloží nebyla mýlka možná.

(2) Tam, kde je zakázáno otevřené světlo, a při trhací práci v uhlí nesmí býti používáno jiných nežli mžikových rozněcovačů.

(1) Elektricky musí se odpalovati:

4. v případě § 16, odst. 5.

2. na mokrých předcích a na předcích z nichž je dlouhá nebo obtížná cesta k úkrytu (na př. v jamách a chodbách s úklonem větším než 30°);

(2) Každé pracoviště, na němž se odpaluje, musí míti své zvláštní odpalovací vedení.

(3) V dolech s nebezpečím bludných proudů musí býti odpalovací vedení isolováno. Kromě toho musí býti učiněna zvláštní opatření, aby rána předčasně nevyšla.

(1) Odpalovací vedení musí býti isolováno proti krátkému spojení nebo isolovaně uloženo.

(1) Palní smí používati jen rozněcovadel, která dodal podnikatel hor. Roznětnici a klíč nebo kliku k ní musí vždy bezpečně uschovati.

(2) Výkonnost roznětnic se musí zkoušeti na povrchu aspoň jednou měsíčně.

(1) Před nabíjením vývrtů se musí uhelný prach skropiti vodou v okruhu 20 m ve všech směrech od místa odstřelu.

(2) Výjimky z ustanovení odst. 1 může povoliti revírní báňský úřad.

(3) V hnědouhelných dolech zařazených do II. a III. třídy dolů s nebezpečím třaskavých větrů, smí se užívati i na předcích, kde nebyl zjištěn důlní plyn, jen výbušin důlně bezpečných. Totéž platí pro jednotlivá větrní odděleni hnědouhelných dolů zařazená do II. a III. třídy nebezpečnostní.

(2) Byl-li zjištěn na pracovišti nebo blízko něho důlní plyn v množství menším než 1.5% smí: se užiti jen výbušin důlně bezpečných; byl-li zjištěn na pracovišti důlní plyn ve větším množství než 1.5%, je zakázáno na něm odpalovati, jakož i na předcích, které leží v dílčím větrním proudu za ním. Revírní dozorce je povinen postarati se, aby dotčení palní byli o tom zpraveni. Tento zákaz platí tak dlouho, až představený zjistí, že předky jsou prosté důlního plynu, a odpalování opět povolí.

(1) V dolech, které byly revírním báňským úřadem zařazeny mezi doly s nebezpečím třaskavých větrů, musí palní bezprostředně před nabíjením vývrtů zkoušeti větry na obsah důlního plynu v okruhu 10 m kol místa odstřelu. Stran ostatních dolů platí toto ustanovení pro předky, na kterých se musí počítati s výskytem třaskavých větrů.

(1) Než, palní zažehne zápalnici nebo než při elektrickém roznětu připojí odpalovací vedení k roznětnici, má se postarati, aby všechny přístupy ku předku, kde se odpaluje, byly lidmi střežený. Nestačí-li k tomu osádka, musí býti neobsazené příchody zahrazeny a na nich vyvěšeny tabulky s nápisem „Hoří!“. Palní má předek opustiti naposled.

(2) Odpáliti se smí teprve, když lidé v blízkosti se nalézající byli varováni hlasitým voláním „Hoří!“ a uchýlili se do bezpečí.

(3) Uzavření místa odstřelu smí se zrušiti, až když palní prohlásil, že se smí vstoupiti na předek.

(3) Důlní díla, do kterých může střelná rána proraziti, buďte uzavřena podle § 25.

(2) Očekává-li se prorážka, má revírní dozorce práci na jednom z předků zastaviti a přístup k němu uzavříti.

(1) Blíží-li se dva předky k sobě, určí revírní dozorce, od které doby má předák vyrozumívati osádku protičelby před odpálením nálože.

(1) Odpaluje-li se mžikově více než jedna rána a časově nebo zápalnicí více než tři rány, smí se na pracoviště opět vstoupiti teprve 15 minut po odpálení.

(2) Selhala-li rána nebo jsou-li o tom pochybnosti, smí se na pracoviště opět vstoupiti teprve po 20 minutách. Tuto vyčkávací lhůtu nutno dodržeti i při neúplném vybuchnutí. Za neúplně vybuchlou ránu nutno považovati onu, u které bylo při odpálení slyšeti jen slabé třesknutí, neb která vybuchla s menším hlukem než obyčejně aneb u které bylo po spuštění roznětnice slyšeti sykot.

(3) Čekací doba musí se počítati s hodinkami.

(2) Píšťaly se smí znovu nabíjeti jen, aby se odstranily zbytky trhaviny. To se smí státi, až když se stěny vývrtu úplně ochladily.

(1) Po odpálení smí předák dovoliti vstup na pracoviště teprve, když se záduchy vytratily.

(2) Na pracovišti musí být potom strop i stěny odtrhány. Během této práce smí být na pracovišti jen předák a lidé jím určení.

(1) Po odtrhání smí se s prací na zdělávaném místě opět započíti jen když předák přesně prohlédl zdělávané místo a zjistil, že rány neselhaly a zbytky výbušin nezůstaly v hornině vězet.

(2) Nemůže-li to předák do konce směny spolehlivě zjistiti, musí zpraviti na pracovním místě předáka následující směny osobně nebo písemným sdělením nebo náčrtkem o tom, kolik ran bylo vypáleno a kde byly vývrty založeny.

(1) Jestliže rány selhaly nebo zbytky trhavin zůstaly v hornině vězet, nesmí se pracovati v nebezpečné blízkosti rány.

(2) Selhavší nálože a zbytky trhavin uvázlé v hornině smí zneškodniti jen palní, a to způsobem dovoleným podle závodního řádu o zacházení s výbušinami. Jiné nálože nesmí se při tom současně odpalovati.

(3) O selhavších náložích musí předák zpraviti příslušného palního. Nepřijde-li palní do konce směny, musí předák osobně ukázati selhavší nálož nebo zbytek trhaviny v hornině předáku následující směny. Není-li to možno, musí selhavší ránu nebo píšťalu označiti, místo odstřelu zahraditi a oznámiti to revírnímu dozorci.

(1) Odstraňují-li se selhavší rány a píšťaly, smí býti na předku jen osoby při tom zaměstnané.

(2) Nemůže-li palní selhavší ránu nebo píšťalu zneškodniti do konce směny, musí ji osobně ukázati palnímu z následující směny. Není-li to možno, musí selhavší ránu nebo píšťalu označiti, místo odstřelu zahraditi a oznámiti to revírnímu dozorci.

(1) Je zakázáno nálože zcela nebo zčásti vyškrabávati nebo vyvrtávati a píšťaly provrtávati.

(1) Při spojování elektrovodných drátů a připojování na odpalovací kabel smí býti přítomny nejvýše 3 osoby a palní. Palní má opustiti spodek jámy naposled.

(2) Odpáliti nálože smí jen palní sám, a to s povrchu nebo z mezipatra.

(1) Pro odpalování musí být připraven zvláštní kabel.

(2) Před odpálením musí palní zkoušeti kabel zvláštním přístrojem.

(3) Než se připojí dráty rozněcovačů k odpalovacímu kabelu, musí palní vypnouti proud pro osvětlování spodku jámy.