(1) Při rozdělení pozůstalosti lze děliti zemědělský podnik, jen pokud výměra jednotlivých reálných dílů (souborů pozemků), které dělením zemědělského podniku vzniknou, nečiní:

(2) Neodpovídá-li bonita převážné části pozemků zemědělského podniku bonitě dotčené výrobní oblasti, nebo leží-li podnik v různých výrobních oblastech, vysloví pozůstalostní soud, vyslechna okresní sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců, že se zemědělský podnik posuzuje podle oblasti, které odpovídá bonita zemědělských pozemků, o něž jde.

(3) Zemědělský podnik je dovoleno děliti pod nejmenší přípustnou výměru k doplnění zemědělských podniků spoludědiců, avšak jen pokud přejimateli, čítajíc i jeho ostatní pozemky, zbudou pak pozemky alespoň v nejmenší přípustné výměře; jinak je dělení zemědělského podniku pod nejmenší přípustnou výměru dovoleno jen z důvodů hodných zvláštního zřetele, zejména jde-li o zahradnictví, vinařství, chmelařství a pod.

(4) Spoluvlastnických podílů na zemědělském podniku lze při rozdělení pozůstalosti nabýti jen potud, pokud by reálné díly, odpovídající spoluvlastnickým podílům, měly alespoň nejmenší přípustnou výměru.

(5) Náleží-li k pozůstalosti zemědělský podnik, který nepřesahuje nejmenší přípustnou výměru, nebo zemědělský podnik, který by podle dosažitelné dohody nebo vzhledem k počtu dědiců mohl býti rozdělen jen tak, že by došlo ke vzniku souboru pozemků o menší výměře nebo ke vzniku spoluvlastnického podílu, jemuž by odpovídal reálný díl menší výměry, buď rozdělení pozůstalosti provedeno soudem, a to podle předpisů tohoto zákona.

(6) Výrobní oblasti podle odstavce 1 určí vláda nařízením.

a) v oblasti řepařské méně než 5 ha,

b) v oblasti obilnářské méně než 8 ha,

c) v oblasti bramborářské méně než 10 ha,

d) v oblasti pastvinářské a pícninářské méně než 15 ha (nadále jen „nejmenší přípustná výměra“).