(1) Při ustanovení přejimatele z dědiců zákonných je dbáti toho, zda lze očekávat, že přejimatel bude sám v zemědělství pracovat, a zda má způsobilost býti výkonným zemědělcem. Soud ustanoví přejimatele podle pořadí zákonné dědické posloupnosti. Z několika dědiců nastupujících zároveň ustanoví soud jednotlivé, přihlížeje především k jejich způsobilosti pro zemědělství, nedohodnou-li se jinak, k převzetí zemědělského podniku podle těchto směrnic:

(2) Soud se může, vyslechna okresní sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců, je-li to podle osobních vlastností zúčastněných zákonných dědiců nebo podle poměrů případu nutné, odchýliti od směrnic podle odstavce 1. Učiní tak zejména, měla-li by zemědělský podnik převzíti osoba zbavená svéprávnosti zcela nebo zčásti, dále osoba, která je pro duševní nebo tělesné vady nezpůsobilá osobně hospodařiti v zemědělském podniku, kdo je zřejmě náchylný k marnotratnictví, komu jeho povolání nedovoluje hospodařiti v zemědělském podniku osobně, nepřítomný, nelze-li vyčkati jeho návratu, nebo ten, kdo je již vlastníkem zemědělského podniku o dvojnásobné výměře, než jaká je stanovena v § 1, odst. 1, nebo větší, neodevzdá-li zemědělský podnik nejblíže povolanému za cenu, která se vyšetří podle § 6.

(3) Tato ustanovení platí přiměřeně i tehdy, když soud dělí (§ 4, odst. 1) zemědělský podnik na reálné díly mezi několik spoludědiců.

a) Zpravidla ustanoví z několika dědiců starší před mladšími; příbuzní podle stupně bližší však mají přednost před vzdálenějšími a rodné děti před dětmi osvojenými.

b) Není-li tu potomků zůstavitelových, ustanoví pozůstalého manžela, a to na Slovensku i tehdy, není-li dědicem, pokud manželství nebylo z jeho viny rozvedeno.