Výbory.

(3) Sněmovna se může k návrhu předsedy, dvacetjednoho poslance nebo vlády usnésti bez rozpravy prostým hlasováním, že určitý výbor je permanentní (§ 3, odst. 3, předposlední věta).

(1) Výbor iniciativní zkoumá samostatné (iniciativní) návrhy poslanců předběžně a je povinen rozhodnouti, neurčila-li mu sněmovna lhůty kratší, do 15 dnů poté, kdy návrh mu byl přikázán. Bylo-li zasedání sněmovní mezi touto lhůtou skončeno, počítá se nová lhůta ode dne, kdy počne nové zasedání.

(2) Po přikázání návrhu některému členu jako zpravodaji (§ 32), po jeho zprávě a provedené rozpravě rozhodne výbor prostým hlasováním o tom, zda návrh přikazuje k řádnému projednání výboru, jejž považuje za příslušný, či zda návrh se zamítá. O usnesení vyrozumí výbor předsedu sněmovny a prvého z navrhovatelů.

(3) Kterýkoliv z navrhovatelů může do 3 dnů po tom u předsedy sněmovny navrhnouti, aby sněmovna zamítavé usnesení iniciativního výboru změnila, načež předseda v jedné z nejbližších tří schůzí v různé dny sněmovně věc předloží. Sněmovna rozhodne bez rozpravy prostým hlasováním.

(4) Vyhoví-li sněmovna návrhu, přikáže předseda návrh výboru, který uzná za příslušný.

(5) Návrhy, o nichž iniciativní výbor včas nerozhodl, přikáže předseda sněmovny na návrh kteréhokoliv z navrhovatelů příslušnému výboru.

(1) Počátkem prvního zasedání zvolí sněmovna mimo Stálý výbor podle čl. 7, odst. 2 úst. zák. č. 65/1946 Sb. ještě

a) výbor ústavní (zákon č. 197/1946 Sb.),

b) výbor iniciativní,

c) výbor rozpočtový,

d) výbor ověřovací (čl. 10 úst. zák. č. 65/1946 Sb. a § 49 zákona ze dne 11. dubna 1946, č. 67 Sb., o volbě ústavodárného Národního shromáždění),

e) výbor inkompatibilitní (čl. 10 a 12 úst. zák. č. 65/1946 Sb. a zákon ze dne 18. června 1924, č. 144 Sb., o inkompatibilitě (neslučitelnosti),

f) výbor imunitní (§§ 2 a 51),

g) výbor pro kontrolu provádění dvouletého plánu (zákon ze dne 25. října 1946, č. 192 Sb., o dvouletém hospodářském plánu),

(2) K návrhu vlády nebo k písemnému návrhu nejméně dvacetjednoho poslance může zříditi sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním i výbory jiné a stanoví, kolik členů mají. Předseda určí, kdy a kde mají konati prvou schůzi (ustavující).

h) parlamentní kontrolní a úspornou komisi (zákon č. 244/1946 Sb.).

(3) Výbor se může bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, že jeho jednání se neuveřejní.

(1) Předseda sněmovny, členové vlády, předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu a - pokud jde o obor jejich působnosti ve věcech celostátních, se souhlasem příslušného ministra - pověřenci jsou oprávněni dostaviti se do schůzí výborových a zúčastniti se tam jednání. Předseda sněmovny, členové vlády a předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu v oboru své působnosti jsou oprávněni ujmouti se tam slova kdykoliv, jakož i činiti návrhy. Úředníci vyslaní nebo povolaní členy vlády mohou se zúčastniti schůzí výborových a se souhlasem předsedy výboru ujmouti se tam slova.

(2) Usnesl-li se výbor, aby se některý člen vlády osobně dostavil do jeho schůze, pozve jej předseda výboru do schůze podle usnesení (§ 40 úst. list.), aby žádaná vysvětlení podal. Usnesení stane se bez rozpravy prostým hlasováním.

(3) Poslanci, kteří nejsou členy výboru, mají právo býti přítomni při jednání výboru, ačli se výbor neusnesl, že jeho jednání jest důvěrné (§ 27, odst. 5); sněmovna má právo toto usnesení k návrhu dvacetjednoho poslance bez rozpravy prostým hlasováním změniti. Dále mají právo býti přítomni úředníci vyslaní kanceláří presidenta republiky, pověření úředníci sněmovní kanceláře a - vyjma schůze důvěrné - tajemníci poslaneckých klubů, pověření předsednictvem klubu.

(4) Při jednání o ústavě, zákonech ústavních, o rozpočtu, o věcech daňových a o povolení branců přítomnost poslanců, kteří nejsou členy výboru, nesmí býti vyloučena.

(1) Výbor může se souhlasem předsedy sněmovny ke svým poradám přizvati jiné osoby jako znalce s hlasem poradním. Usnesení to děje se bez rozpravy prostým hlasováním. Osobám těm přísluší náhrada stravného a hotových výloh; o zvláštní odměně rozhoduje předsednictvo sněmovny.

(2) Usnesením výboru může předseda nebo zpravodaj býti zmocněn, aby k svědectví o věci povahy veřejné, kterou výbor z usnesení sněmovny vyšetřuje neb o níž jedná, předvolal a ve schůzi neb mimo schůzi vyslechl nebo soudem dožádaným vyslechnouti dal svědky. O povinnosti svědčiti, o opatřeních donucovacích, o právu odpírati výpověď a o nárocích na svědečné platí pro tyto svědky ustanovení řádu trestního s tím rozdílem, že veřejní úředníci nemohou odepříti výpovědi z důvodu úředního tajemství; člen Národního shromáždění může odepříti svědectví též z důvodu § 26 úst. list.

(3) Zápis o výslechu výborem, předsedou nebo zpravodajem vede zapisovatel výboru nebo úředník sněmovní kanceláře.

(4) Křivá výpověď svědkova je trestná jako křivá výpověď před soudem.

(5) O donucovacích opatřeních rozhodne soud dožádaný, po případě soud bydliště svědkova.

(1) Poslanec zvolený do výboru je povinen volbu přijmouti, leč by byl již členem dvou jiných výborů.

(2) Člen výboru je povinen schůzí pravidelně se zúčastniti.

(3) Pozbude-li poslanec pro nedbalost mandátu výborového anebo nemůže-li, onemocněv či maje dovolenou více než tři měsíce, se zúčastniti jednání výborového, postupuje se podle § 60, odst. 3.

(4) Nemůže-li se člen výboru dočasně schůzí výborových účastniti, oznámí předseda klubu, jehož je členem, předsednictvu sněmovny, kdo poslance bude po tuto dobu jako člena výboru zastupovati, pokud podle zvláštních zákonných předpisů nenastupuje za člena výboru zvolený náhradník.

(1) Výbor jedná za přítomnosti aspoň třetiny členů a usnáší se platně prostou většinou přítomných, počítaje v to předsedajícího, jenž odevzdává hlas naposled; při rovnosti hlasů jest návrh zamítnut.

(2) Dokud není rozdána zpráva výborová sněmovně, může výbor odvolati své usnesení, když se pro to vysloví schůze jednomyslně neb většina přítomných aspoň tolika hlasy, kolika bylo učiněno usnesení dřívější; o návrhu na odvolání usnesení rozhoduje výbor bez rozpravy prostým hlasováním.

(1) Zpravodaj (§ 32) přednáší věc ve výboru, sepíše o výsledku porady odůvodněnou zprávu, k níž připojí jako přílohu tvořící součást zprávy celou osnovu zákona v úpravě výborem provedené, a když ji výbor schválil, hájí ve sněmovně usnesení výboru. Výbor může v naléhavém případě zmocniti zpravodaje a předsedu, aby sami důvodovou zprávu vypracovali a přímo sněmovně podali. Zprávu podepíše předseda a zpravodaj.

(2) Zpráva odevzdá se kanceláři sněmovny a vytiskne se za dohledu zpravodaje.

(3) Rozdanou zprávu může výbor vzíti zpět jen, svolí-li sněmovna prostým hlasováním bez rozpravy.

(4) Menšina výboru čítající aspoň pětinu členů může sepsati pro sněmovnu zvláštní zprávu, kterou však třeba odevzdati kanceláři sněmovní zavčas tak, aby mohla býti dána do tisku současně se zprávou výborovou. Není přípustno zřizovati pro sněmovnu zvláštního zpravodaje menšiny.

(1) Byl-li návrh přikázán dvěma či několika výborům, může býti o něm jednáno současně. Výbory mohou zříditi k poradě o takovém návrhu společnou komisi, v níž zúčastněné výbory jsou zastoupeny stejným počtem členů; výbory samy pak schvalují zprávu pro plenum.

(2) Nedohodnou-li se výbory o zprávě společné, podá každý výbor zprávu zvláštní.

(3) Výbor rozpočtový, jemuž přikázán byl podle § 26 návrh v jiném výboru již projednaný, připojí ke zprávě svou zprávu s hlediska úhrady.

(1) Předsednictvo sněmovny může přikázati výboru, aby o návrhu podal zprávu do určité lhůty, nikoli však kratší sedmi dnů. Příkaz ten může dáti kdykoliv, i když již výbor o věci jedná.

(2) Jde-li o zvláště naléhavou osnovu vládní nebo o iniciativní návrh vyžadující zvláště rychlého vyřízení a nepoužilo-li předsednictvo ustanovení odstavce 1, může navrhnouti vláda nebo dvě pětiny všech poslanců, aby sněmovna určila sama lhůtu výborům k podání zprávy; ani tato lhůta nesmí však býti kratší sedmi dnů. Návrhy takové je dáti na pořad jednání nejbližší schůze sněmovny.

(3) Není-li zpráva ve lhůtě podána, aniž výbor žádal o prodloužení lhůty, anebo nebyla-li lhůta prodloužena, může předmět býti dán na jednací pořad i beze zprávy výborové. Zpravodaje určí v tom případě předseda sněmovny.

(4) Jde-li o řádný státní rozpočet, nesmí býti dána výboru k projednání lhůta kratší než 3 týdny.

(1) Předsedou sněmovny označený člen výboru řídí volbu předsedy. Kromě předsedy zvolí výbor jednoho až tři místopředsedy a jednoho až tři zapisovatele; výsledek voleb sdělí předseda sněmovní kanceláři, aby se oznámil ve sněmovně. V případech důležitých může výbor svolati i předseda sněmovny.

(2) Nadpoloviční většina všech členů výboru může kdykoliv písemně žádati za nové volby všech nebo některých funkcionářů výboru; to platí i o zpravodaji (§ 32 a § 34, odst. 1). Nové volby vykonají se ihned.

(3) Pro jednání výboru platí obdobně pravidla daná pro plnou schůzi sněmovní, pokud není zvláštních ustanovení, a předsedovi výboru příslušejí ohledně řízení jednání a disciplinárních prostředků obdobná práva jako předsedovi sněmovny. Předseda výboru může se však účastnit rozpravy a činit návrhy.

(4) Jde-li o návrhy krátké a jednoduché a usnadní-li se tím jednání, může předseda připustiti, aby se podávaly ústně, nepodá-li většina přítomných členů výboru proti tomu písemně námitky.

(5) Usnesení výboru o návrzích formálních, dále o všech návrzích, kterými se nenavrhují věcné změny nebo doplňky k projednávané věci, jakož i o tom, zda jednání má býti důvěrné, děje se vždy, i když to výslovně v jednacím řádě ustanoveno není, bez rozpravy prostým hlasováním, leč by se na rozpravě usnesl výbor bez rozpravy prostým hlasováním.

(1) O každé schůzi pořídí úředník sněmovní kanceláře jednací zápis, který podepíše a ověří předseda výboru a zapisovatel. Zápisy s presenční listinou se odevzdají, jakmile jich ve výboru není třeba, sněmovní kanceláři.

(2) Výbor se může se souhlasem předsedy sněmovny bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, aby o jeho jednání byl sepsán záznam těsnopisný.