Plná schůze.

(1) V důvěrné schůzi smějí setrvati jen úředníci sněmovní kanceláře určení předsedou, těsnopisci vzatí předsedou do slibu, že zachovají úřední tajemství, členové vlády a předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu a k návrhu příslušného člena vlády se souhlasem sněmovny, daným prostým hlasováním bez rozpravy, i jejich zástupci.

(2) Jednání o rozpočtu a o věcech daňových jsou vždy veřejná.

(1) Plné schůze sněmovny jsou veřejné. Výjimkou koná se schůze důvěrná k návrhu předsedovu nebo člena vlády, usnese-li se o tom sněmovna, když se byli posluchači vzdálili, bez rozpravy prostým hlasováním, konečně podle § 65, odst. 7.

(2) Zápis jednání a těsnopisecká zpráva o schůzi důvěrné se neuveřejní, leč by se sněmovna usnesla jinak. Usnesení to děje se bez rozpravy prostým hlasováním.

(2) Sněmovna může se k písemnému návrhu jednadvaceti poslanců bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, aby se člen vlády dostavil do schůze a podal tam zprávy a vysvětlení. Sněmovna může určitě označiti, který člen vlády aneb který orgán státní správy do schůze se má dostaviti. Vyzvaný jest povinen usnesení tomu k požádání předsedovu vyhověti (§ 40 úst. list.).

(1) Návrhy na pouhý způsob jednání může podati každý poslanec, a to jen písemně; sněmovna usnáší se o nich bez rozpravy prostým hlasováním.

(2) Návrh na odročení nebo vrácení výboru s určitým příkazem lze učiniti kdykoliv, byl-li však zamítnut, nelze ho během jednání o téže věci v téže schůzi opakovati.

(3) Každý poslanec může navrhnouti konec rozpravy. O návrhu tom rozhodne sněmovna prostým hlasováním bez rozpravy, když předtím promluvil aspoň jeden přihlášený řečník z každého klubu.

(1) Návrhy vedlejší a pozměňovací musí poslanci podati písemně nejpozději bezprostředně po tom, když bylo usneseno rozpravu skončiti nebo když předseda prohlásil, že není již nikdo k slovu přihlášen. Návrhy ty, jakož i návrh, aby se přešlo k dennímu pořadu, pojmou se do hlasování jen tehdy, jsou-li podepsány navrhovatelem a aspoň dvaceti jinými poslanci. Návrh na zamítnutí nelze podati.

(2) Když bylo usneseno rozpravu skončiti, mohou mluviti jen hlavní řečník pro návrh a hlavní řečník proti návrhu, ustanovení dohodou poslaneckých klubů zapsaných ještě řečníků. Není-li možno dosáhnouti dohody, rozhodnou zapisovatelé losem. Vylosovaní mohou postoupiti slovo jinému zapsanému řečníku.

(3) Po hlavních řečnících přísluší závěrečné slovo zpravodajům (§§ 34 a 35), a není-li zpravodaje, prvnímu navrhovateli, který však může slovo přenechati jinému z navrhovatelů.

(4) Ujal-li se slova po skončené rozpravě člen vlády, je tím rozprava znovu zahájena.

(1) Odchyluje-li se řečník od věci projednávané, volá jej předseda k věci. Za projevy a činy porušující jednací řád, urážející slušnost či mrav anebo trestuhodné, volá předseda k pořádku. Předseda může z naléhavých důvodů řečníka přerušiti.

(2) Řečníkovi, kterého volal za jeho řeči třikrát k věci nebo k pořádku, jakož i řečníkovi, který překročil dobu řeči určenou podle § 45, může předseda odníti slovo. Řečník, jemuž bylo odňato slovo a jehož řeč přestane se pak ihned těsnopisecky zaznamenávati, musí opustiti řečniště.

(3) Bylo-li poslanci odňato slovo, nesmí v téže rozpravě mluviti. Ztratil-li slovo (§ 45, odst. 7), může se v téže rozpravě přihlásiti již jen jednou (§ 45, odst. 5). Poslanec, jemuž bylo slovo odňato, může se odvolati k předsednictvu, které rozhodne před zakončením rozpravy.

(4) Projevy a návrhy směřující zřejmě k tomu, aby sněmovní jednání mařily nebo svévolně zdržovaly, může sněmovna na návrh předsedův bez rozpravy prostým hlasováním vyloučiti z jednání.

(1) Schůzi zahajuje a končí předseda.

(2) O návrhu některého poslance, aby se ve schůzi pokračovalo, rozhodne sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

(3) Sněmovna může k návrhu předsedovu bez rozpravy prostým hlasováním přesunouti ustanovený pořad jednání. Předseda může také navrhnouti, aby jednání o některém předmětu bylo přerušeno a aby se projednával jiný bod denního pořadu.

(1) Předseda před ukončením schůze sdělí usnesení předsednictva o době a pořadu jednání schůze příští.

(2) Návrhy, aby se příští schůze konala jindy nebo s jiným pořadem, mohou se státi předmětem usnášení, žádá-li o to nejméně padesát poslanců. V tom případě o nich rozhodne sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

(3) Nekonala-li sněmovna během zasedání schůze déle 14 dnů, je povinen předseda svolati schůzi do 3 dnů, žádá-li to nejméně sto poslanců nebo vláda písemně s udáním pořadu jednacího.

(4) Nesouhlasí-li předseda s navrženým jednacím pořadem, rozhodne o tom sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

(1) Schůze může býti zahájena a sněmovna je způsobilá jednati, je-li přítomno aspoň třicet poslanců v zasedací síni.

(2) Veškerá sdělení předsednictva, vlády a sněmovních výborů, zejména návrhy a jejich přidělení, došlé zprávy a dotazy, oznámí se nebo, pokud jednací řád nenařizuje o nich prosté hlasování bez rozpravy, rozdají se během schůze písemně.

(3) Rozpravy a řeči ku sdělení předsednictva dovolují se jen, pokud jednací řád výslovně tak stanoví. Předseda může rozpravy i řeči takové odkázati na konec schůze.

(1) O vytištěných zprávách a návrzích vlády a poslanců může se jednati teprve, když uplynuly 24 hodiny od jejich rozdání nebo 4 dny od jejich rozeslání.

(2) Zprávy tiskem rozdané se nepředčítají.

(3) Zprávy o peticích mohou se podati a projednati, aniž dříve byly vytištěny a rozdány.

(1) Je-li zpráva obsáhlejší nebo týká-li se věcí důležitějších, může předseda rozděliti rozpravu na povšechnou a podrobnou.

(2) Jak v povšechné tak v podrobné rozpravě obdrží nejprve slovo zpravodaj (§§ 34 a 35).

(3) Za zpravodaje, který neplní zpravodajské povinnosti, určí předseda zpravodajem jiného člena výboru.

(1) Slova se smí ujmouti jen ten, komu je předseda udělil; mluví se s řečniště. Není dovoleno řeči čísti, vyjma projevy předsedy, předsedů nebo zpravodajů výborových, členů vlády a předsedy nejvyššího účetního kontrolního úřadu, stručná prohlášení přednášená jménem klubů a citace s označením pramene. Všichni řečníci však smějí užívati poznámek psaných k podpoře paměti.

(2) Chce-li se předseda zúčastniti rozpravy, odevzdá předsednictví; mluví s řečniště a ujme se předsednictví teprve, když věc je vyřízena.

(3) Řečníci mohou se hlásiti u předsedy již před schůzí nebo mezi schůzí osobně nebo prostřednictvím klubů potud, dokud není usnesen konec rozpravy anebo, nebylo-li takového usnesení, dokud předseda nedal závěrečného slova zpravodaji. Přihlašujíce se naznačí, zda chtí mluviti pro návrh či proti němu.

(4) Řeči k jednacímu řádu, poznámky osobní a věcné jsou dovoleny jen podle uvážení předsedova; jejich trvání nesmí přesahovati dobu pěti minut.

(1) Předseda při zahájení rozpravy oznámí dosud přihlášené řečníky.

(2) Po řeči zpravodajově (§ 43) předseda uděluje slovo řečníkům zpravidla v pořadí jejich přihlášek, avšak je povinen přihlížeti k tomu, aby nejprve mluvil řečník proti návrhu (a to především některý z přihlášených členů výborové minority, která podala zvláštní zprávu) a dále aby se, pokud lze, střídali řečníci pro návrh a proti němu.

(3) Promluvil-li již člen některého klubu, udělí předseda jinému členu téhož klubu slovo teprve tehdy, až promluvili přihlášení řečníci všech klubů, jejichž člen dosud k věci nemluvil.

(4) Řečníci mohou si místa vyměniti, což je nutno oznámiti předsedovi.

(5) Žádný poslanec nesmí mluviti k témuž předmětu jednání více než dvakráte.

(6) Sněmovna může k návrhu předsedy nebo kteréhokoli poslance bez rozpravy prostým hlasováním omeziti dobu řečí při rozpravě povšechné ne pod půl hodiny a při rozpravě podrobné ne pod 10 minut; v tom případě platí pro zpravodaje dvojnásobná doba řeči.

(7) Kdo, byv vyzván k řeči, není přítomen, ztrácí slovo.

(1) Členové vlády, předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu a zástupci jimi vyslaní mohou se účastniti schůzí. Členové vlády mohou se ujímati slova kdykoliv i vícekráte, ano i když rozprava byla již skončena, řečníka však nepřerušujíce (§ 39 úst. list.). Hlasují jen, jsou-li poslanci. Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu může se ujmouti slova kdykoliv i vícekráte, pokud jde o obor jeho působnosti.

(3) V době vyloučení není vyloučenému poslanci dovolen vstup do zasedací síně a do místností výborových.

(1) Po skončené rozpravě povšechné hlasuje se, má-li osnova býti základem rozpravy podrobné. O podaném snad návrhu na přechod k dennímu pořadu hlasuje se předtím.

(2) V podrobné rozpravě hned potom zahájené ustanoví předseda, o kterých částech osnovy se má porada a hlasování konati společně nebo zvláště. O námitce proti tomu rozhodne se bez rozpravy prostým hlasováním.

(3) Ustanovení §§ 44 až 48 platí i pro rozpravu podrobnou.

(1) Urazí-li poslanec u výkonu mandátu (§ 23 úst. list.) při jednání sněmovním člena Národního shromáždění nebo jiné osoby uvedené v § 46, odst. 1 spíláním nebo zlým nakládáním, nebo přednese-li obvinění, dotýkající se cti těchto činitelů, způsobem, jaký se nesnáší s důstojností sněmovny, může uražený do 8 dnů žádati písemně u předsedy sněmovny, aby proti provinilému bylo zavedeno kárné řízení. Žádost přikáže předseda s urychlením výboru imunitnímu. Urazí-li poslanec u výkonu mandátu (§ 23 úst. list.) při jednání sněmovním sněmovnu nebo její orgán, navrhne předseda do 8 dnů písemně výboru imunitnímu, aby zavedl kárné řízení.

(2) Imunitní výbor vyslechne obviněného, uraženého a po případě svědky (§ 30) a podá v určené lhůtě předsedovi sněmovny písemnou zprávu. V ní navrhne buď, aby se přešlo k dennímu pořadu, nebo aby byl provinilý potrestán veřejnou důtkou spojenou ve vážných případech se ztrátou poslaneckého platu na jeden měsíc.

(3) Konečný návrh výboru se rozdá tiskem a dá se na pořad nejbližší schůze sněmovny. Sněmovna vyslechne toliko zpravodaje, provinilého a uraženého, a po doslovu zpravodajově rozhodne o návrhu výboru, po případě o návrzích podaných podle §§ 47 a 48.

(1) Urazil-li poslanec ve schůzi presidenta republiky, nebo urazil-li ve schůzi (§ 51) předsedu sněmovny, předsednictvo sněmovny nebo jeho členy, vládu, předsedu nebo člena vlády pro výkon jejich funkcí, nebo neuposlechne-li nařízení nebo opatření předsedových, anebo maří-li jednání sněmovní, ač byl napomenut, může ho předseda sněmovny vyloučiti na dobu trvání této schůze, po případě na dobu až šesti schůzí dalších. Z tohoto opatření může se vyloučený odvolati k předsednictvu sněmovny ve lhůtě 8 dnů. Nepodrobí-li se vyloučený poslanec dobrovolně rozhodnutí, kterým byl vyloučen, ztrácí nadto poslanecký plat na jeden měsíc.

(2) Maří-li poslanec jednání takovým způsobem, že se nemůže v jednání pokračovati, nebo dopustí-li se násilností, vyloučí ho předsednictvo sněmovny ze schůzí na dobu jednoho až tří měsíců. Po dobu vyloučení ztrácí vyloučený poslanec nárok na poslanecký plat.