Společná ustanovení.

(1) Je-li to ve veřejném zájmu, nařídí úřad (orgán) nebo soud v odsuzujícím nálezu nebo rozsudku pro čin trestný podle tohoto zákona, že pravoplatný nález nebo rozsudek bude uveřejněn na útraty odsouzeného nejvýše třikráte v jednom nebo několika časopisech, které v nálezu nebo v rozsudku určí. Může též naříditi, aby nález nebo rozsudek byl v obci, kde odsouzený bydlí, a v obci, kde se trestného činu dopustil, veřejně vyvěšen nebo jinak uveřejněn.

(2) Úřad (orgán) nebo soud stanoví, zda mají býti uveřejněny i důvody nálezu nebo rozsudku nebo jejich podstatný obsah ve znění, které sám určí.

(1) Úřad (orgán) nebo soud může vysloviti, že za nedobytné peněžité tresty, uložené zaměstnancům, zmocněncům, zástupcům nebo jiným orgánům, ručí majitel podniku, při jehož provozování byl trestný čin spáchán, jestliže zanedbáním povinné péče trestnou činnost umožnil nebo usnadnil. Majitelem podniku rozumějí se netoliko jednotlivé osoby, nýbrž i společnosti (sdružení osob), znárodněné podniky a právnické osoby.

(2) Majitel podniku musí býti, je-li úřadu (orgánu) nebo soudu znám, obeslán k jednání v první stolici a je oprávněn přednésti skutkové okolnosti, jež mohou míti význam pro posouzení věci, a činiti návrhy.

(3) Výrok o ručení třeba pojmouti do nálezu nebo do rozsudku a osoba tímto výrokem postižená má právo bráti jej v odpor odvoláním. V řízení před soudy může se veřejný žalobce odvolati také tehdy, když takový výrok nebyl učiněn. O odvolání z takového výroku platí předpisy o odvolání proti výroku o trestu.

(4) Peněžité tresty se vymáhají na osobě, jíž bylo ručení uloženo, podle všeobecných ustanovení platných o trestech na penězích.

a) národní správce při správě majetku mu svěřeného, za účelem osobního prospěchu,

b) vedoucí funkcionář, po případě zaměstnanec na vedoucím místě národního podniku, při výkonu své funkce, za účelem osobního prospěchu,

c) veřejný úředník, člen nebo funkcionář národního výboru, hospodářské nebo zájmové organisace ve své úřední činnosti nebo při výkonu své funkce.