(1) Řízení před rozhodčím soudem třeba provésti pokud možno rychle a tak, aby byly zamezeny zbytečné náklady.

(2) Předseda se má nejprve pokusiti o smír mezi stranami. Nezdaří-li se pokus o smír, má se rozhodčí soud po vykonaném místním šetření především přesvědčiti o tom:

(3) Rozhodčí soud rozhodne v mezích návrhů stran podle volného uvážení, pečlivě přihlížeje k výsledkům veškerého jednání a provedeného šetření. Nelze-li toho času zjistiti výši škody, rozhodne se jen o nároku na náhradu škody a o nákladech.

(4) V případech, kde se podle výroku rozhodčího soudu musí vyčkati doby žní, aby škoda mohla býti zjištěna, má poškozený včas navrhnouti provedení dalšího jednání ještě před počátkem žní. Jinak zanikne nárok na náhradu škody. Předseda vyzve strany, aby vyslaly do dalšího jednání rozhodčího soudu rozhodčí, kteří zasedali při prvém jednání.

a) stala-li se škoda skutečně zvěří nebo výkonem práva myslivosti, a

b) v jaké míře jsou s odborného stanoviska odůvodněny údaje stran o skutečnostech majících vliv na nárok na náhradu škody.