IV. Společná ustanovení.

(1) O vyrovnávání cenových rozdílů platí ustanovení § 2 vládní nařízení ze dne 21. března 1947, č. 34 Sb., kterým se činí opatření ke snížení cen některého zboží lidové potřeby a k ustálení cen důležitých statků.

(2) Odebírá-li malorozdělovač tekuté mléčné výrobky v mlékárně nebo v přejímací stanici, přísluší mu náhrada, o jejíž výši se dohodne s mlékárnou. Nedojde-li k dohodě, stanoví výši náhrady Svaz pro mléko a tuky se souhlasem nejvyššího úřadu cenového.

(3) Prodává-li velkorozdělovač nebo výrobce (přikoupené zboží) jinému velkorozdělovači, rozdělí se zúčastnění o příslušné velkorozdělovačské rozpětí, snížené o skutečné náklady dopravní, při čemž dodávajícímu velkorozdělovači neb výrobci přísluší nejvýše polovina tohoto rozdílu. Dodávající velkorozdělovač nebo výrobce je povinen v úctě vyznačiti částku, kterou si pro sebe ponechal.

(1) Dodavatelé másla, sýrů a tvarohu jsou povinni dodati zboží zásadně ve vlastních obalech. Cenu obalu (u nových obalů cenu pořizovací, u opotřebených obalů cenu přiměřeně sníženou), uvede dodavatel v úctě zvláštní položkou. Odběratelé jsou povinni vrátit obaly do 10 dnů po převzetí zboží na účet dodavatele. Nejsou-li obaly po vyprázdnění schopné přepravy, musí odběratel tuto okolnost oznámit ihned dodavateli a dohodnout se s ním, jak třeba s obaly naložiti.

(2) Ustanovení předcházejícího odstavce se nevztahuje na dodávku másla skladovateli. Skladovatel není povinen vracet dodávajícím mlékárnám původní obaly, s výjimkou zvláštních druhů obalů jako silně kovaných beden se zámky a pod.

(3) Obalem se rozumějí sudy, bedny a podobný hodnotný, vícekráte použitelný materiál.