(1) Přiměřenou náhradou podle § 7, odst. 1 a § 9, odst. 7 se rozumí obecná hodnota podle platných cenových předpisů s přihlédnutím ke škodě, kterou utrpí uživatelé, poživatelé, nájemci a pachtýři, není-li náhrada za předmět vyvlastnění již sama určena též k uspokojení jejich nároků. Nepřihlíží se k zvláštní oblibě ani k hodnotě, které snad nabude nemovitost po provedení stavby nebo uskutečnění upravovacího plánu (náčrtu), ani k poměrům, jež byly způsobeny v úmyslu, aby se jich použilo jako důvodu ke zvýšení náhrady.

(2) Rozhodl-li vyvlastňovací úřad, že náhrada bude dána v pozemku žadatele o vyvlastnění, určí soud částku, kterou se vyrovná rozdíl obecné ceny pozemku vyvlastněného a pozemku náhradního, není-li u obou stejná. Při určení obecné ceny pozemku náhradního se postupuje podle odstavce 1.

(3) Spočívá-li vyvlastnění jen v omezení vlastnického práva, stanoví se náhrada zpravidla opakujícími se platy.

(4) Náhradu třeba poskytnouti do jednoho měsíce od jejího pravoplatného stanovení, při opakujících se platech ve stanovených lhůtách.

(5) Neprokáže-li vlastník pozemku, že osoby, kterým příslušejí práva z knihovních zápisů, souhlasí, aby náhrada byla vyplacena přímo jemu, složí ji vyvlastnitel u knihovního soudu, který ji rozvrhne v nesporném řízení podle zásad exekučního řádu (zákona). Průkaz podle předchozí věty podá vlastník listinou, na níž je podpis oprávněného ověřen soudem nebo veřejným notářem, anebo veřejnou listinou.