(1) Na návrh místního národního výboru určí při přikázání zemědělské půdy do povinného pachtu (§ 3) okresní národní výbor v mezích platných předpisů výši ročního pachtovného a dobu jeho splatnosti. Při tom uváží všechny okolnosti, zejména stav půdy dané do povinného pachtu, tak, aby jeho rozhodnutí odpovídalo zásadám slušnosti, jak se zřetelem na povinného pachtýře, tak i se zřetelem na osobu, jejíž majetek se dává do povinného pachtu. Roční pachtovné nelze však v žádném případě stanoviti menší částkou, než kolik činí u půdy, přikázané do povinného pachtu, daň pozemková i s přirážkami a obecní dávky v roce, který předcházel rok, v němž se povinný pacht zřídí.

(2) Povinný pachtýř je povinen pozemek, daný do povinného pachtu, obdělávati a hospodařiti na něm. Jest povinen zejména pozemek hnojiti podle pravidel obvyklého hospodaření a zjednati i ostatní předpoklady k řádnému jeho užívání. Jest povinen dále odváděti ve stanovenou dobu propachtovateli pachtovné, které bylo určeno.

(3) Změny ve vlastnictví k zemědělské půdě, dané do povinného pachtu, se nedotýkají práv povinného pachtýře.