(1) K zachování kázně trestají vojenští představení podřízené pro jednání a opominutí, jež jsou dále uvedena.

(2) Tato pravomoc se nazývá vojenskou kázeňskou pravomocí.

a) jednání a opominutí, která se příčí vojenským služebním předpisům nebo jiným všeobecným či zvláštním nařízením, pokud jich stíhání nenáleží podle zákonných předpisů soudům;

b) jednání a opominutí, jichž stíhání jinak přísluší okresním národním výborům, není-li v zákoně výslovně stanoveno, že trestní pravomoci těchto úřadů podléhají i osoby podrobené vojenské kázeňské pravomoci;

c) jednání a opominutí, jež tvoří skutkovou podstatu vojenského přečinu, má-li vojenský představený, jemuž přísluší kázeňská pravomoc, kázeňské potrestání za dostatečné.

Vojenské kázeňské právo.
ČÁST I.

(1) Ostatní podrobnosti vojenského kázeňského práva upravují v mezích zákonných služební předpisy.

(2) Ustanovení §§ 4 až 8 netýkají se kázeňského práva nad vyšetřovacími (zajišťovacími) vězni a trestanci ve vojenských trestních ústavech; o tom mají potřebná ustanovení vězeňské předpisy.

(1) Vojenské kázeňské pravomoci jsou podřízeny:

(2) Je-li základem vojenské kázeňské pravomoci určitý poměr, v němž jest osoba jí podrobená, přísluší do této pravomoci jen taková jednání a opominutí, jež se stala za tohoto poměru. Ukončí-li se poměr, na němž se zakládá vojenská kázeňská pravomoc, přestane tato pravomoc pouze stran jednání a opominutí uvedených v § 2, písm. b) a c), a to:

(1) Jako kázeňské tresty jsou přípustny důtky, pořádkové tresty, pokuty, tresty na svobodě a odnětí hodnosti.

(2) Důtky se udělují ústně (beze svědků nebo v přítomnosti druhých), anebo písemně.

(3) Pořádkové tresty záleží v omezení určitých výhod (oprávnění), příslušejících trestanému (dovolené, vycházky z kasáren, dovolené přes večerku), nebo v uložení prací nebo služeb mimo pořad.

(4) V jednotlivém případě nesmí pokuta převyšovati částku 5000 Kčs. Pokuty plynou do státní pokladny a mohou býti vymáhány administrativními srážkami se služebních platů (mzdy), které potrestanému příslušejí z pokladny státu nebo státního podniku, anebo politickou exekucí. Je-li pokuta nedobytná nebo byla-li by jejím vydobytím ohrožena výživa potrestaného a jeho rodiny, může kázeňský představený, který ji uložil, změniti ji v jiný kázeňský trest.

(5) Tresty na svobodě se vykonávají buď v příbytku (ubytovací místnosti) potrestaného (domácí vězení) nebo ve vězeňské místnosti (vězení); v tomto případě pak buď jako vězení společné nebo jako samovazba. Trest na svobodě nesmí se odpykávati v soudní věznici nebo trestnici; nesmí trvati déle než 21 dnů a, vykonává-li se společně, déle než 30 dnů.

(6) Odnětí hodnosti je přípustné jen u poddůstojníků, a to po výstražném protokolu, jestliže se poddůstojník v určené lhůtě nepolepšil.

(7) V poli mohou všichni představení, jimž je svěřena kázeňská pravomoc, ukládati tresty na svobodě ve dvojnásobné výměře jinak přípustné; poddůstojníky lze tu zbaviti hodnosti bez výstražného protokolu.

(8) Za jednání a opominutí, uvedená v § 2, písm. b), na která příslušné předpisy stanoví trest na svobodě, jehož horní hranice sazby převyšuje 30 dnů, nebo peněžitý trest, jehož horní hranice sazby převyšuje 5000 Kčs, nebo jiné tresty, jsou přípustné jako kázeňské tresty pokuta nebo trest na svobodě nebo oba tyto tresty podle trestních sazeb stanovených v příslušných předpisech, jakož i ostatní tresty v nich uvedené. Ustanovení těchto předpisů o vyměření náhradního trestu na svobodě pro případ nedobytnosti peněžitého trestu platí obdobně.

(9) Trest na svobodě uložený podle předchozího odstavce se vykoná ve věznici příslušného vojenského soudu první stolice, a to pokud možno odděleně od vězňů odpykávajících tresty uložené soudy.

(1) Vojenská kázeňská pravomoc přísluší představeným oproti podřízeným.

(2) Právo to souvisí s funkcí, nikoli s hodností, a stejně jako funkce přechází na náměstka nebo zástupce.

(3) Výpočet představených, kterým přísluší vojenská kázeňská pravomoc, obsahují služební předpisy uvedené v § 11; v nich je též uvedeno, kterým představeným náleží tato pravomoc jen v omezené míře. Úplná vojenská kázeňská pravomoc přísluší zpravidla jen velitelům vojskových těles a útvarů jim na roveň postavených, jakož i představeným vyšším. Nižším představeným nežli velitelům rot a jiných částí rotám na roveň postavených přísluší vojenská kázeňská pravomoc jen, když jsou odloučeni (detachováni).

(4) Vojenská kázeňská pravomoc přísluší v případech uvedených v § 4, odst. 8 veliteli oblasti, a nepodléhá-li obviněný veliteli oblasti, ministru národní obrany.

(1) Kázeňský trest lze uložiti jen po náležité rozvaze, když byl případ řádně vyšetřen a obviněný vyslechnut; obvinění, kteří nejsou v činné službě vojenské, buďte vyslechnuti prostřednictvím vojenských úřadů nebo úřadů okresních národních výborů (úřadů národní bezpečnosti), v jichž obvodu se zdržují; jest zakázáno činiti nátlak na obviněného nebo jiné osoby, aby bylo vynuceno přiznání neb jiné údaje.

(2) Trest nesmí býti projevem osobního nepřátelství anebo chvilkové nálady. Při každém výměru trestu musí míti představený zření k dosavadnímu chování podřízeného, stupni jeho vzdělání, předvídanému účinku trestu, povaze skutku a zájmu jím ohroženého, jakož i k jiným polehčujícím a přitěžujícím okolnostem.

(3) Za zvláštních polehčujících okolností, které dávají naději, že se vinník, který dosud nebyl trestán, polepší i bez odpykání trestu, může trestající nebo vyšší představený, nebrání-li tomu potřeba zachovati kázeň, výkon trestu odložiti na dobu, kterou určí, s tím účinkem, že se trest, jestliže se provinilec po stanovenou dobu řádně chová, úplně promine. Jestliže se osoba, jíž byl odklad trestu povolen, v určené lhůtě znova proviní, nařídí se výkon odloženého trestu a k němu se připojí trest za nové provinění.

(4) Představený, který uložil trest, jest oprávněn, má-li k tomu důležité důvody, trest zcela nebo částečně prominouti; totéž právo přísluší každému vyššímu představenému. Zjistí-li vyšší představený, že uložený kázeňský trest byl nepřípustný nebo nepřiměřený, anebo že trestající nebyl oprávněn jej uvaliti, může trest pozměniti nebo zrušiti.

(1) Ten, komu byl uložen kázeňský trest, má právo stěžovati si do potrestání buď ihned při oznámení trestu aneb nejpozději do tří příštích dnů u představeného, jenž trest uložil; stížnost musí sám přednésti a odůvodniti. Na právo stížnosti buď potrestaný upozorněn vždy tím představeným, který mu trest oznamuje.

(2) Podáním stížnosti do trestu neodkládá se jeho výkon; představený, který uložil trest, jakož i představený, který je povolán rozhodnouti o stížnosti, může však povoliti, aby výkon trestu byl odložen až do vyřízení stížnosti; to učiní zejména tehdy, když lze očekávati, že stížnost bude míti výsledek.

(3) O stížnosti rozhoduje přímý představený toho, který uložil trest. Před rozhodnutím vyšetří řádně předmět stížnosti, vyslechne neb dá vyslechnouti stěžovatele a je-li toho zapotřebí, vyslechne nebo dá vyslechnouti i jiné osoby a vyžádá si vyjádření představeného, který trest uložil; od výslechu stěžovatelova lze upustiti jen tehdy, míní-li představený, jenž má o stížnosti rozhodovati, stížnosti vyhověti. Rozhodnutí o stížnosti oznámí se jak stěžovateli, tak i tomu, kdo uložil trest.

(4) Proti rozhodnutí o stížnosti lze si do tří dnů opět stěžovati, a to pokud o stížnosti důstojníka nerozhodne velitel sboru, o stížnosti gážisty mimo služební třídy velitel divise a o stížnostech ostatních vojenských osob velitel vojskového tělesa (útvaru postaveného mu na roveň). Uložil-li trest důstojníku velitel sboru, gážistovi mimo služební třídy velitel divise, v ostatních případech velitel vojskového tělesa (útvaru postaveného mu na roveň) nebo nepodléhá-li představený, který uložil trest, těmto velitelům, rozhoduje o stížnosti s konečnou platností přímý představený toho velitele, který uložil trest.

(5) O stížnostech budiž rozhodováno se vším urychlením. Nebylo-li o stížnosti rozhodnuto do čtyř neděl, jest ten, kdo si stěžoval, oprávněn podati písemnou stížnost přímo k představenému, jemuž přísluší o stížnosti rozhodovati; nemá-li ten, kdo má o stížnosti rozhodovati, služební sídlo v témž místě, jako představený, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, lze podati uvedenou písemnou stížnost přímo k vyššímu představenému teprve, když uplynulo šest neděl, aniž by bylo o stížnosti rozhodnuto.

(6) Zmešká-li potrestaný lhůtu k podání stížnosti, může žádati za navrácení k předešlému stavu, prokáže-li, že nemohl zachovati lhůtu pro nezaviněnou, nepřekonatelnou a nepředvídanou překážku. Žádost tato musí býti podána do tří dnů poté, co překážka přestala u představeného, který trest uložil; se žádostí musí býti podána stížnost proti trestu. O žádosti za navrácení k předešlému stavu rozhoduje přímý představený toho, jenž trest uložil, s konečnou platností.

(7) Do vojenských kázeňských rozhodnutí (nálezů) nelze si stěžovati k nejvyššímu správnímu soudu.

(8) V případech uvedených v § 4, odst. 8 platí o přípustnosti stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu a o povolení odkladného účinku takové stížnosti příslušné předpisy.

(1) Vyjdou-li po kázeňském potrestání na jevo okolnosti, které, kdyby byly bývaly trestajícímu představenému známy, byly by mohly způsobiti buď mírnější potrestání nebo beztrestnost, má potrestaný právo do dvou roků po odpykání trestu oznámiti je služebním postupem představenému, který trest uložil, po případě jeho nástupci ve velitelství (úřadě).

(2) Tento představený provede šetření, které shledá nutným, a předloží věc svému přímému představenému, aby rozhodl, má-li zůstati kázeňský trest v platnosti, či má-li býti zmírněn nebo vůbec zrušen. Do rozhodnutí tohoto vyššího představeného není stížnosti.

(1) Trestnost jednání a opominutí uvedených v § 2, písm. a) a b) promlčuje se uplynutím tří měsíců od doby, kdy byl poklesek dokonán. O promlčení přečinů uvedených v § 2, písm. c) platí příslušná ustanovení vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., se změnami, jež uvádí odstavec 2.

(2) Promlčení se přerušuje:

a) všechny osoby, podléhající vojenské trestní soudní pravomoci (příslušníci četnictva jen tehdy, konají-li službu v branné moci aneb jsou-li ve vyšetřovací (zajišťovací) neb trestní vazbě ve vojenských trestních ústavech); pokud některé osoby podléhají vojenské trestní soudní pravomoci jen pro porušení určitých povinností, jsou vojenské kázeňské pravomoci podřízeny jen v tomto směru;

b) odvedení pro nešetření předpisů branného zákona o hlášení při odchodu do presenční služby nebo k vojenskému výcviku;

c) vojenské osoby mimo činnou službu, počítajíc v to i vojenské osoby ve výslužbě:

d) vojenští gážisté mimo činnou službu, počítajíc v to i vojenské osoby ve výslužbě:

a) v případě § 2, písm. b), nebyl-li poklesek před ukončením poměru kázeňsky pravoplatně vyřízen;

b) v případě § 2, písm. c) tím okamžikem, jakmile se skončí pro tyto činy vojenská trestní soudní pravomoc.

a) zahájením potřebných kroků ke kázeňskému potrestání;

b) opatřením podle § 138 vojenského trestního zákona č. 19/1855 ř. z. a § 493 zákona ze dne 5. července 1912, č. 131 ř. z., a zák. čl. XXXIII/1912, jestliže činy uvedené v § 2 byly pojaty do vojenského trestního soudního řízení.

aa) pro jednání a opominutí uvedená v § 2, písm. a), jichž se dopustily ve vojenském stejnokroji;

bb) pro nešetření předpisů o úschově, odevzdání a utajení vojenských důvěrných pomůcek, které služebně převzaly jako vojenské osoby, nebo kterých i jinak nabyly;

aa) pro jednání a opominutí uvedená v § 2, písm. a), jichž se dopustili v písemném styku s vojenskými velitelstvími neb úřady;

bb) pro nešetření povinností uvedených v § 19, odst. 6 a § 21, odst. 4.