(1) Poskytování peněžité náhrady za nevyčerpanou dovolenou je kromě případů uvedených v tomto zákoně zásadně nepřípustné.

(2) Nemohl-li zaměstnanec vyčerpati dovolenou nebo její část z příčin uvedených v § 6, odst. 1 ani do 31. března příštího kalendářního roku, má nárok na peněžitou náhradu za dovolenou, která by mu náležela podle § 3, po případě podle § 6, nebo za její nevyčerpanou část. Totéž platí, nemohl-li zaměstnanec vyčerpati dovolenou nebo její část z důvodu naléhavé potřeby podniku s odchylkou, že zaměstnanec, jemuž přísluší prodloužená dovolená podle § 3, odst. 4, musí si vyčerpati kromě dodatečného kalendářního týdne dovolené nejméně polovinu dovolené, která mu náleží podle § 3, odst. 1 až 3.

(3) Vláda může nařízením buď všeobecně nebo pro určité obory omeziti vyčerpání celé délky dovolené stanovené tímto zákonem a upraviti právní poměry s tím souvisící.

(4) Peněžitá náhrada za dovolenou se rovná peněžitým požitkům připadajícím na dobu dovolené včetně naturálních požitků podle § 9.

(5) Peněžitá náhrada za dovolenou se nepovažuje za mzdu (plat) podle předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění a nepodléhá dani důchodové.