(2) Majetkem podle odstavce 1 jest rozuměti i oprávnění vyplývající z uznání za šlechtitelský podnik (§ 1, odst. 2 zákona ze dne 2. července 1924, č. 165 Sb., o ochraně výroby rostlinné, v zemích České a Moravskoslezské ve znění vládního nařízení ze dne 6. dubna 1939, č. 113 Sb.), zejména právo označovati odrůdu osiva a sadby jménem, nebo označovati ji jako „původní“, „uznané osivo“, „uznaná sáď“ nebo „do rejstříku zapsaná odrůda“, jakož i právo uváděti do oběhu osivo a sadbu uznaných odrůd (§ 3, odst. 2 vládního nařízení ze dne 10. října 1940, č. 69 Sb. z roku 1941, o osivu a sadbě, a §§ 1 a 4 zákona ze dne 17. března 1921, č. 128 Sb., o uznávání původnosti odrůd, uznávání osiva a sádí a zkoušení odrůd kulturních rostlin), dále veškeré zásoby vyšlechtěného nebo dosud šlechtěného osiva a sadby, práva ze smluv o množení uznaných odrůd osiva a sadby, uzavřených s provozovateli množitelských podniků, a jiná dosud neuvedená práva, sloužící výhradně nebo převážně k provádění šlechtění, jakož i věci a práva získané na podkladě oprávnění vyplývajících z uznání za šlechtitelský podnik nebo jeho provozem, jako jsou např. hotovosti stržené z prodeje povoleného nebo uznaného osiva a sadby, vkladní knížky, pohledávky, směnky, cenné papíry, práva z pachtovních nebo nájemních smluv, živnostenská oprávnění, známky, vzorky, licence a pod., a to i když tyto věci nebo tato práva náleží někomu jinému než provozovateli šlechtitelského podniku.