(2) O zapravení náhrad, předepsaných podle vládních nařízení č. 191/1921 Sb., č. 160/1923 Sb. nebo č. 96/1924 Sb., a o jejich zajištění, po případě o odkladu jejich umořování nebo zapravení splátek, platí přiměřeně ustanovení § 13, odst. 1 a 3, §§ 14 až 17 a §§ 23 a 24 zákona č. 260/1937 Sb., pokud ministerstvo sociální péče nedalo nebo nedá podle § 13, odst. 4 téhož zákona souhlas, aby byly zapraveny jiným způsobem.