(2) Ministr financí se zmocňuje, aby úhradu potřebnou podle odstavce 1 opatřil vydáním 3 % státních dluhopisů, znějících na jméno, a aby stanovil bližší podmínky jejich vydání, jakož i podmínky, za jakých bude možno je převáděti. Věřitelé jsou povinni přijmouti tyto dluhopisy ve jmenovité hodnotě k vyrovnání všech svých nároků, vyplývajících ze zápůjčky a ze záruky.
(2) Dále neplatí

1. vládní nařízení ze dne 12. dubna 1939, č. 56 Sl. z., o splácení zbytků zaručených zápůjček podle § 21 zákona ze dne 21. prosince 1937, č. 260 Sb., o náhradě podle zákonů o stavebním ruchu;

2. ustanovení § 2, odst. 2 až 6 a §§ 4, 5 a 7 vládního nařízení ze dne 8. května 1939, č. 97 Sl. z., o prodeji domů, vystavěných za podpory státu podle zákonů o stavebním ruchu, a o splácení náhrady a státem zaručených zápůjček;

3. ustanovení § 6 zákona ze dne 29. března 1940, č. 85 Sl. z., o změně některých ustanovení zákonů o stavebním ruchu.