(1) Byt se považuje za nadměrný, přesahuje-li počet obytných místností počet příslušníků uživatelovy domácnosti.

(2) Při zjišťování počtu příslušníků domácnosti počítají se vždy 2 děti pod 10 let a při lichém počtu též zbývající dítě za jednu osobu; při tom počítá se rovněž s dítětem, které se podle lékařsky prokázaného těhotenství má naroditi.

(3) Za obytné se považují místnosti, které podle rozhodnutí stavebního úřadu jsou určeny k bydlení a mohou buď přímo nebo bez podstatných změn sloužiti tomuto účelu. Při počítání obytných místností se však nepřihlíží ke kuchyním, ani k místnostem, o nichž uživatel bytu prokáže, že jich sám nebo příslušníci jeho rodiny, kteří bydlí v jeho bytě, nemajíce vlastního bytu, nezbytně potřebují k výkonu svého povolání nebo zaměstnání nebo z důvodu veřejného zájmu, a které místní národní výbor za takové uzná.

(4) Vyžaduje-li toho naléhavá bytová potřeba v obci, může místní národní výbor se souhlasem nadřízeného národního výboru (pověřenectva sociální péče) prohlásiti i jiné druhy bytů za nadměrné. Opatření místního národního výboru musí býti vyhlášeno v obci způsobem v místě obvyklým.