Hlava X.
Příprava a provedení vyhledávacího řízení.

(1) Kdo se doví o trestném činu, který náleží do příslušnosti vojenských soudů a stíhá se z moci úřední, je oprávněn jej oznámiti.

(3) Vojenské osoby v činné službě mají taková oznámení učiniti zpravidla služebním postupem.

(2) Kdy jsou vojenské osoby povinny oznámiti trestné činy, je ustanoveno vojenským trestním právem a vojenskými služebními předpisy.

(5) O ústním oznámení se zpravidla sepíše protokol.

(4) O podávání oznámení jinými osobami, které nejsou uvedeny v předcházejících odstavcích, platí předpisy občanského trestního řádu, ale přijmouti oznámení jsou povinna též velitelství nadřízená podezřelému, každý místní úřad vojenský, každý vojenský a vrchní vojenský prokurátor a každý vojenský soud.

(2) Poslední odstavec § 128 platí i zde.

(1) Žádost za trestní soudní stíhání pro trestné činy, které lze stíhati jen na žádost oprávněné osoby, musí oprávněná osoba, je-li ve vojenské činné službě, podati služebním postupem, jinak písemně neb ústně u některého z vojenských úřadů uvedených v § 128, odst. 4.

(2) Tytéž povinnosti má místní úřad nejbližší místu činu nebo pobytu podezřelé osoby, který se dověděl o trestném činu, jenž má býti stíhán vojenským soudem, nemůže-li pro odlehlost místa včas zakročiti velitelství představené podezřelému nebo není-li podezřelý žádnému vojenskému velitelství vůbec podřízen.

(3) Ve všech ostatních případech zašlou místní úřady právě tak jako vojenské soudy neodkladně oznámení veřejnému žalobci.

(1) Jakmile dostane představené velitelství na svého podřízeného udání z trestného činu náležejícího do vojenské soudní pravomoci nebo se jinak o něm doví, zahájí ihned šetření a nařídí, čeho je nezbytně třeba k objasnění skutkového stavu a k zajištění důkazů a pachatele, načež sepíše přesné trestní oznámení, obsahující zjištěný skutkový stav, důvody podezření a průvodní prostředky, a předloží je neprodleně veřejnému žalobci.

(5) Tato opatření a jejich výsledek hlásí neodkladně veřejnému žalobci.

(4) Všechna velitelství, úřady a orgány jmenované v předcházejících odstavcích mají i po předložení oznámení až do rozhodnutí veřejného žalobce činiti neodkladná přípravná zjištění a vydávati nařízení, která mají věc objasniti nebo která mají za účel zachovati stopy trestného činu a průvodní prostředky nezměněné nebo zabrániti útěku pachatele.

(3) Velitelství (místní úřady) mají při ohledání, zabavení a při domovní neb osobní prohlídce šetřiti co možná podstatných formalit předepsaných pro soudní úkony tohoto druhu, protokoly o vykonané domovní prohlídce nutno sepsati vždy, v ostatních případech však jen tehdy, vyžaduje-li toho přesné zjištění důležitých okolností. Sepsané protokoly musí býti zaslány s vylíčením neodkladné nutnosti provedeného úředního jednání neprodleně veřejnému žalobci, který, nařídil-li vyhledávací řízení, učiní opatření, aby tyto spisy byly oznámeny příslušnému vyšetřujícímu soudu. Soud má přezkoumati formu a úplnost protokolů, podle potřeby provésti znovu vyhledávací úkon neb jej doplniti a rozhodnouti, zda zabavení ponechává v platnosti, či zda je zrušuje.

(1) Je-li při přípravném šetření uvedeném v § 130 nezbytně nutné, aby byl přísežně vyslechnut svědek nebo aby bylo provedeno ohledání, zabavení, prohlídka domu neb osoby, požádá představené velitelství nebo místní úřad o provedení těchto úředních úkonů nejbližší vojenský soud, a nemůže-li ho včas dosáhnouti nebo nemůže-li vojenský soud úřední úkon podle § 132 tohoto zákona provésti, nejbližší občanský trestní soud.

(2) Nemůže-li býti opatřeno okamžité zakročení soudu a je-li nebezpečí z prodlení, musí býti ohledání a zabavení - vyjma případy uvedené v § 227, odst. 1 až 3 - jakož i prohlídky domu nebo osoby vykonány představeným velitelstvím anebo místním úřadem samým neb o výkon dožádaným velitelstvím (místním úřadem), které je blíže místu, kde se má úřední jednání provésti, pokud je to dovoleno podle § 132 tohoto zákona. Také úřady a orgány národní bezpečnosti mohou býti dožádány o takové neodkladné úřední úkony.

(1) Vojenské soudy a velitelství (místní úřady) mohou vynutiti ohledání, provésti zabavení nebo domovní neb osobní prohlídku mimo vojenské budovy a místnosti vojskem obsazené (tábory, střelnice atd.) toliko vůči osobám podléhajícím vojenské trestní soudní pravomoci. Dále nesmějí býti donucovací cestou předvedeni před shora uvedené úřady znalci podléhající občanské trestní soudní pravomoci a jen před soudy mohou býti donuceni k výpovědi.

(2) Svědkové podléhající občanské trestní soudní pravomoci nesmějí být před vojenská velitelství a místní úřady ani donucovací cestou předvedeni ani před těmito úřady nuceni k výpovědi.

(1) Doví-li se občanský trestní soud neb jiný občanský úřad (orgán) o trestném činu, který se stíhá před vojenským soudem a nestíhá se jen na žádost oprávněného, oznámí to velitelství, které je nadřízené podezřelému, nebo nejbližšímu vojenskému místnímu úřadu nebo nejbližšímu vojenskému soudu. Provedou též vyšetřování a opatření náležející do oboru jejich působnosti, jichž je třeba k objasnění případu, k zajištění důkazů a osoby podezřelé a která nestrpí odkladu.

(4) Úřady a orgány občanské budou požadovány o provedení úředních jednání, k nimž jsou vojenské soudy (velitelství, orgány) oprávněny, toliko tenkráte, není-li v místě, kde má býti provedeno úřední jednání, nebo v samé jeho blízkosti vojenský soud neb jiné vojenské velitelství neb orgán oprávněný k úřednímu jednání.

(5) Za podmínek uvedených na konci druhého odstavce mohou občanské trestní soudy a úřady a orgány národní bezpečnosti ve vojenských trestních soudních případech vykonati ohledání, zabavení, prohlídku domovní neb osobní vůči osobám podléhajícím vojenské trestní soudní pravomoci také bez požádání, je-li nebezpečí v prodlení a nemůže-li vojenský soud neb jiné vojenské velitelství neb orgán oprávněný k úřednímu jednání včas zakročiti.

(3) Občanské trestní soudy provedou také na požádání výslech svědků pod přísahou a s přibráním osob k přítomnosti oprávněných (§ 194).

(2) Občanské trestní soudy a úřady a orgány národní bezpečnosti vyhoví pak dožádáním, která jim byla učiněna podle § 131, bez rozdílu, mají-li se úřední jednání provésti proti osobě podléhající trestní soudní pravomoci občanské nebo vojenské, náleží-li žádané úřední jednání do jejich oboru působnosti a je-li podle zákonných předpisů pro ně platných přípustno.

(2) Při tomto vyšetřování přísluší veřejnému žalobci stejná práva jako při provádění vyhledávacího řízení (§§ 141 a 142).

(3) Jinak platí obdobně ustanovení XXV. hlavy.

(1) Vyšetřovati trestné činy, jejichž pachatel není znám, podléhá však zřejmě vojenské trestní soudní pravomoci, jakož i vyšetřovati trestné činy, které byly spáchány neznámým pachatelem nepodléhajícím zřejmě trestní soudní pravomoci občanské, v budově vojenské, v budově vojskem obsazené nebo v takové místnosti, přísluší velitelstvím, jimž je domnělý pachatel podřízen nebo do jejichž rozkazovacího obvodu náleží budova nebo místnost, a veřejnému žalobci příslušnému podle místa činu.

(3) V druhém případě náleží vyšetřovati skutkovou podstatu občanským úřadům. Vojenskému soudu musí se však co možná dáti příležitost zúčastniti se ohledání a pitvy mrtvoly a vyslati k místnímu ohledání vyšetřujícího soudce a znalce. Také vojenský (vrchní vojenský) prokurátor se může těchto úředních jednání zúčastniti.

(2) V prvním případě bude ponecháno vyšetřování skutkové podstaty, zejména soudní ohledání mrtvoly a pitva mrtvoly, vojenskému soudu, může-li tento soud včas zakročiti; vojenský soud může však požádati o provedení těchto úředních jednání také občanský soud trestní bližší místu vyšetřování.

(1) Zemrou-li občanské osoby, jsou povinny občanské úřady učiniti oznámení nejbližšímu vojenskému soudu nebo nejbližšímu vojenskému místnímu úřadu:

(4) Stejným způsobem mají postupovati vojenské soudy, je-li při smrti vojenské osoby v činné službě zúčastněna trestným způsobem osoba podléhající trestní soudní pravomoci občanské.

1. byla-li smrt zřejmě způsobena trestným činem osoby podléhající vojenské trestní soudní pravomoci nebo

2. lze-li se i jen důvodně domnívati, že taková osoba je trestným způsobem na smrti zúčastněna.

(4) Vyhledávací řízení nebude zahájeno a bude ihned podána žaloba, bylo-li účelu vyhledávacího řízení (§ 140) dosaženo již zjištěními úřadů uvedených v § 130.

(1) Jakmile se veřejný žalobce doví, že osoba podléhající jeho příslušnosti je podezřelá z činu, který má býti stíhán vojenským soudem z úřední moci, neb jakmile ho dojde při trestných činech, které mohou býti stíhány toliko na žádost oprávněného, žádost za stíhání takové osoby, zavede vyhledávací řízení.

(2) V rozhodnutí nutno uvésti osobu, proti níž, a čin, pro který se vyhledávací řízení zavádí.

(3) Veřejný žalobce může, je-li pochybno, hodí-li se případ k trestnímu soudnímu stíhání, provésti zatímní pátrání sám nebo skrze velitelství představené podezřelému a své rozhodnutí učiniti závislým na jeho výsledku. Při tomto pátrání přísluší veřejnému žalobci táž práva jako při provádění vyhledávacího řízení (§§ 141 a 142).

(1) Neshledá-li veřejný žalobce dostatečných důvodů k trestnímu soudnímu stíhání, odloží oznámení s krátkým označením důvodů. O tomto opatření musí býti zpraven podezřelý, byl-li snad vyslechnut, poškozený a soukromý žalobce (§ 106).

(3) Byl-li přečin (přestupek), jehož kázeňské vyřízení podle § 2 nebo § 455 bylo odůvodněno, potrestán kázeňsky, je soudní stíhání pro týž trestný čin vyloučeno.

(2) Shledá-li veřejný žalobce, že se trestní věc může vyříditi cestou kázeňskou (§§ 2 a 455) nebo že oznámený jemu čin tvoří pouhý kázeňský přestupek, odstoupí trestní oznámení představenému veliteli toho, na něhož bylo učiněno oznámení, aby vyměřil trest. V obou případech musí být poškozený a soukromý žalobce o tomto opatření zpraven. Do tohoto rozhodnutí veřejného žalobce přísluší poškozenému, soukromému žalobci i představenému veliteli stížnost k nejvyššímu vojenskému soudu (§ 106). Poškozenému a soukromému žalobci bude na žádost oznámen obsah kázeňského vyřízení.

(1) Pokládá-li se veřejný žalobce za nepříslušného neb objeví-li se jeho nepříslušnost za vyhledávacího řízení před podáním žaloby, třeba věc ihned postoupiti příslušnému místu, a to, bylo-li vyhledávací řízení podle § 143 svěřeno soudu, na návrh veřejného žalobce.

(4) Opatření a úřední úkony nepříslušných prokurátorů a soudů ve vyhledávacím řízení nejsou ještě neplatny pro pouhou nepříslušnost úřadu, který opatření učinil neb úřední jednání provedl; avšak příslušnému žalobci nebo soudu přísluší posouditi, má-li takové opatření býti ponecháno v platnosti nebo má-li se úřední jednání prokurátorské nebo soudní opakovati nebo doplniti.

(3) Odkáže-li vrchní vojenský prokurátor trestní věc vojenskému prokurátoru, nemůže vojenský prokurátor odmítnouti trestní stíhání proto, že má za to, že trestní věc patří do oboru působnosti vrchního vojenského prokurátora.

(2) O postoupení věci musí býti zpraven obviněný, byl-li vyslechnut, poškozený a soukromý žalobce.

(1) Účelem vyhledávacího řízení je vypátrati a zjistiti ony okolnosti, jichž je třeba k posouzení otázky, může-li býti na určitou osobu podána žaloba nebo ne. Tyto meze nemůže vyhledávací řízení překročiti.

(2) Přiznání obviněného nezbavuje orgán vedoucí vyhledávání povinnosti provésti toto vypátrání a zjištění.

(1) Vyhledávací řízení koná zpravidla veřejný žalobce, a to osobně, podle potřeby také mimo své stanoviště. Jest oprávněn žádati vojenská velitelství, jakož i jiné veřejné úřady a jejich orgány o vysvětlení a oznámení a může se na tyto úřady obraceti za příčinou pátrání nebo jednotlivých vyhledávacích úkonů.

(3) Může též požádati naposled uvedené úřady a orgány za nepřísežný výslech osob, které podléhají trestní soudní pravomoci občanské, těmto výslechům může býti přítomen neb je též sám provésti.

(2) Zejména může pověřiti výslechem obviněného, pak nepřísežným výslechem osob podléhajících vojenské trestní soudní pravomoci vojenská velitelství (vojenské prokurátory) nebo je sám provésti nebo požádati za takové výslechy úřady a orgány národní bezpečnosti.

(5) Styk s úřady cizích států jest upraven zvláštními předpisy.

(1) O přísežný výslech svědka, pak o nařízení a provedení ohledání, zabavení, domovní neb osobní prohlídky a o jiné soudcovské vyhledávací úkony obrátí se veřejný žalobce zpravidla na vojenský neb občanský trestní soud nejbližší místu, kde se úřední jednání má provésti. Nemůže-li se však vymoci pro nebezpečí z prodlení okamžité zakročení soudu, může veřejný žalobce dáti provésti vojenskými velitelstvími ohledání, zabavení - vyjma případy uvedené v § 227, odst. 1 až 3 - domovní neb osobní prohlídku nebo je též sám vykonati nebo požádati úřady a orgány národní bezpečnosti o provedení těchto úředních jednání.

(2) Ustanovení § 132 s výjimkou zákazu předváděti donucovací cestou svědky podrobené občanské trestní soudní pravomoci a ustanovení § 133 platí též pro prokurátorské vyhledávací řízení.

(3) Veřejný žalobce může býti přítomen vyhledávacím úkonům, i když je sám neprovádí. Velitelství mají při takových úředních jednáních co možná, veřejný žalobce bez výjimky, dbáti formalit předepsaných pro soudní úkony tohoto druhu. Koná-li veřejný žalobce ohledání sám, přísluší mu volba znalců.

(4) O prozkoumání protokolů, které nebyly soudem sepsány, příslušným vyšetřujícím soudem a o jeho dalších opatřeních platí poslední odstavec § 131.

(1) Nestanoví-li zvláštní zákony jinak, může veřejný žalobce jen tehdy požádati soud, aby provedl vyhledávací řízení, jde-li o podezření z trestného činu, na který je v zákoně uložen těžší trest než trest na svobodě do pěti let sám o sobě nebo spolu s trestem peněžitým, anebo bylo-li by třeba při zjišťování skutkové podstaty častěji se obraceti na soud podle § 142, odst. 1. V trestních případech, které náležejí do oboru působnosti vrchního vojenského soudu, může býti provedení vyhledávacího řízení svěřeno také podřízenému krajskému vojenskému soudu (§ 24, odst. 1), který je bližší místu činu.

(2) Dožádaný soud svěří provedení vyhledávacího řízení některému důstojníku justiční služby jako vyšetřujícímu soudci.

(1) V písemné žádosti veřejného žalobce na soud, aby bylo zahájeno vyhledávací řízení neb aby v něm bylo pokračováno, třeba přesně uvésti trestný čin, pro který, a osobu, proti níž má býti řízení zahájeno nebo v něm pokračováno.

(2) Objeví-li se za soudního vyhledávacího řízení potřeba rozšířiti řízení též na jiný trestný čin aneb proti jiné osobě podléhající témuž soudu, třeba o tom zpraviti veřejného žalobce. Zatím má vyšetřující soudce prováděti neodkladně nutné vyhledávací úkony.

(3) Nerozšíří-li veřejný žalobce v takovém případě soudní trestní stíhání pro některý z důvodů uvedených v § 138, odst. 1 a 2 na trestný čin nově najevo vyšlý, upustí soud od dalšího vyhledávání tohoto činu. O zpravení obviněného, který již byl o novém obvinění vyslechnut, poškozeného a soukromého žalobce, jakož i o opravných prostředcích přípustných proti tomuto rozhodnutí veřejného žalobce, platí § 138.

(1) Vyšetřující soudce koná vyšetřování zpravidla osobně a přímo. Kde je to však nutné neb účelné, může vyšetřující soud požádat i jiné vojenské soudy a občanské trestní soudy o provedení soudních úředních úkonů.

(2) Vyšetřujícímu soudu příslušejí také veškerá ostatní práva přiznaná v §§ 141 a 142 veřejnému žalobci stran dožádání součinnosti jiných úřadů.

(3) Ustanovení §§ 132 a 133 platí i v soudním vyhledávacím řízení.

(4) Vyšetřující soud, aniž čeká na další návrhy žalobcovy, postupuje z úřední moci, aby vyšetřil stav věci, vypátral pachatele, spoluvinníky, účastníky nebo pomocníky a zjistil průvodní prostředky způsobilé k usvědčení nebo k obhájení obviněného, pokud toho vyžaduje účel vyhledávacího řízení.

(5) Vyšetřující soudce koná vyhledávání v svém úředním sídle, podle potřeby a účelnosti též i mimo toto úřední sídlo.

(1) Žalobce je oprávněn kdykoli žádati o nahlédnutí do spisů neb o jejich zaslání a činiti vyšetřujícímu soudu návrhy na provedení jednotlivých vyhledávacích úkonů.

(2) Při výslechu obviněného nebo svědků vyšetřujícím soudcem nesmí býti zpravidla (§ 194, odst. 2) přítomen. Je však oprávněn zúčastniti se ohledání, prohlídky domovní a prohlídky papírů a označiti předměty, na něž se mají rozšířiti vyhledávací úkony. Vyšetřující soud má žalobce za tím účelem zpravidla předem zpraviti o provádění těchto úkonů, může je však provésti i bez tohoto zpravení, je-li nebezpečí z prodlení.

(1) Zanechal-li trestný čin stopy, nutno je ve vyhledávacím řízení vyšetřiti, zvláště ohledáním, nestalo-li se tak již hodnověrným způsobem podle ustanovení §§ 130 a 131.

(2) Předměty pocházející z trestného činu, na nichž nebo jimiž byl spáchán trestný čin nebo které snad pachatel zanechal na místě činu, vůbec předměty, které obviněným nebo svědky mají býti poznány neb jiným způsobem mohou přispěti k provedení důkazu, musí býti co možná vzaty úřadem (orgánem) konajícím úřední jednání v bezpečné uschování. Jestliže úřední jednání neprovede sám veřejný žalobce nebo vyšetřující soudce konající vyhledávání, musí se jim tyto předměty odevzdati k uschování. Předměty vzaté do uschování nutno přesně sepsati a označiti úřední pečetí neb jiným vhodným způsobem, aby se zabránilo záměně. Majiteli se vydá na požádání opis seznamu.

(3) Jsou-li mezi těmito předměty věci zasvěcené bohoslužbě, třeba se postarati, aby byly od ostatních předmětů odděleny a vhodně uschovány.

(1) Velitelství, úřady a orgány, které konají pátrání a vyhledávání, jsou oprávněny naříditi a provésti, aby se z místa úředního jednání vzdálily osoby tam přítomné. Mohou však též takovým osobám naříditi, aby tam setrvaly až do skončení úředního jednání.

(2) Osoby podléhající vojenské trestní soudní pravomoci, které těchto rozkazů neuposlechnou nebo se proviní při takových úředních jednáních hrubým, povinnou úctu porušujícím neb urážlivým chováním, budou potrestány přiměřeně kázeňsky představeným podle předpisů k tomu oprávněným, není-li jejich jednání činem, který má býti potrestán trestním soudem.

(3) Občanským osobám jako obviněným uloží v těchto případech veřejný žalobce jako pořádkový trest pokutu až do pěti set Kčs nebo vězení do osmi dní, jsou-li však ve vyšetřovací vazbě, uloží jim zostření vazby podle platných předpisů.

(4) Důstojníci a rotmistři mimo činnou službu ve vojenském stejnokroji podléhají pro takové chování vojenské kázeňské pravomoci.

(5) Ostatní osoby, které se takto proviňují při pátráních a vyhledáváních konaných vojenskými soudy, mohou býti volány k pořádku vyšetřujícím soudcem, a je-li třeba, oznámeny okresnímu soudu svého bydliště nebo pobytu, který má zakročiti tak, jako kdyby tyto výtržnosti byly spáchány proti občanskému soudu konajícímu vyšetřování. Proti takovým opatřením okresního soudu se připouštějí opravné prostředky přípustné podle občanského trestního soudního řádu. Staly-li se nepřístojnosti onoho druhu proti jiným vojenským úřadům konajícím pátrání nebo vyhledávání, bude o potrestání pachatele požádán k tomu povolaný občanský úřad jeho bydliště nebo pobytu.

(6) Obhájce, který nepatří k osobám uvedeným v odstavcích 2 a 4, může býti vykázán a jeho chování v takovém případě bude oznámeno jeho příslušnému disciplinárnímu úřadu.

(1) O všech vyhledávacích úkonech musí býti sepsány protokoly. Při úředním úkonu musí býti přítomen mimo orgán provádějící úřední jednání zapisovatel; protokol, když byl uzavřen, musí býti podepsán jimi oběma, jakož i zúčastněným snad soudním svědkem a tlumočníkem.

(2) V řízení pro trestní věci přikázané samosoudci krajského vojenského soudu je nutno sepsati protokol jen při takových vyhledávacích úkonech, kterých má býti při hlavním přelíčení užito jako důkazu a které tam nemají býti opakovány; v jiných případech postačí, učiní-li zapisovatel neb orgán provádějící úřední jednání sám stručný záznam obsahu výpovědí učiněných vyslechnutými osobami.

(1) Protokol musí obsahovati místo a den úředního jednání, jakož i jména spolu působících anebo zúčastněných osob a musí z něho býti patrno, zda bylo šetřeno podstatných formalit řízení.

(2) Protokol bude osobám zúčastněným při úředním jednání, pokud se na ně vztahuje, za účelem potvrzení přečten nebo k vlastnímu přečtení předložen, a třeba-li, přetlumočen.

(3) Potvrzení nutno poznamenati a protokol zúčastněnými podepsati.

(4) Schází-li podpis, třeba to v protokole odůvodnit.

(1) Vojenským soudům a ostatním vojenským velitelstvím a orgánům povolaným k trestnímu řízení je ve všem, co přísluší k jejich řízení, dovolen přímý styk se všemi vojenskými a se všemi občanskými úřady, které mají své sídlo v Československé republice.

(2) Stížnosti na odepření právní pomoci, na obmeškání a na průtahy se podávají úřadům, které jsou nejblíže nadřízeny dožádaným místům.

(3) Nevyhoví-li některý soud žádosti o právní pomoc, mohou úřady povolané k provádění vojenské trestní soudní pravomoci podati stížnost též k nejvyššímu vojenskému soudu.

(4) Útraty právní pomoci hradí žádající úřad.

(1) Při ohledání, osobní a domovní prohlídce, zabavení a prohledání papírů má býti přítomen soudní svědek.

(2) Při výslechu obviněného bude soudní svědek jen tenkráte přibrán, žádá-li o to výslovně obviněný, pokládá-li to vyslýchající orgán za nutné nebo navrhuje-li to při soudním výslechu veřejný žalobce.

(3) Soudním svědkem může býti každá hodnověrná svéprávná osoba.

(4) Soudní svědek nesmí býti na věci zúčastněn a upozorní se s odvoláním na tento zákon, že má věnovati plnou pozornost všemu, co před ním bude vykonáno a vypověděno, aby mohl, bude-li třeba, vydati před soudem svědectví. Je také povinen pod pohrůžkou trestu zachovati mlčení o všem, o čem se při vyhledávacím úkonu dověděl.

(5) V řízení pro trestní věci přikázané samosoudci krajského vojenského soudu je třeba jen tenkrát přibrati soudního svědka, pokládá-li to za nutné orgán provádějící úřední jednání nebo navrhuje-li to při soudním výslechu obviněného vojenský prokurátor.

(1) Veškeré události a skutečnosti týkající se vyhledávacího řízení, zvláště všechna vyšetřování provedená nebo nařízená veřejným žalobcem a vyšetřujícím soudcem, nutno ve spisech vyznačiti.

(2) Veřejný žalobce a vyšetřující soudce vedou o každém trestním případu přehled spisu, v němž třeba přesně zaznamenati všechny spisy týkající se vyhledávacího řízení.