(2) Na toto usnesení může si obhájce stěžovati do osmi dnů k nejvyššímu vojenskému soudu. Stížnost má odkladný účinek.

(3) Nabyl-li nález moci práva, má účinnost vykonatelné veřejné listiny.

(4) O výkon se obrátí vojenský soud na příslušný občanský soud.

(1) Tresty uložené podle §§ 266 až 268 mohou býti vykonány podle okolností ihned, pokud není dovolena stížnost s odkladným účinkem; oznámení za účelem potrestání učiní se ihned po hlavním přelíčení.

(2) Zakládá-li chování dotčené v uvedených paragrafech čin stihatelný trestním soudem, platí ustanovení § 321.

(3) Prohlásí-li uražený nebo poškozený, že si vyhrazuje právo žalovati pro trestný čin proti němu spáchaný nebo že se ho zříká, není tím dotčeno použití ustanovení obsažených v §§ 266 až 271.

(1) Přelíčení řídí předseda.

(2) Je povinen napomáhati vyhledávání pravdy a pečuje o to, aby nedocházelo k výkladům, které by prodlužovaly hlavní přelíčení bez prospěchu pro objasnění věci.

(3) Vyslýchá žalovaného, svědky a znalce a ustanovuje pořadí, v němž mají mluviti ti, kdož žádají o slovo. Provádění jednotlivých důkazů může přenésti na přísedícího ze stavu důstojníků justiční služby.

(4) Obsahuje-li žaloba několik článků, může naříditi, aby se o každém z nich nebo o jednotlivých jednalo zvlášť.

(5) Budou-li při hlavním přelíčení podány návrhy o jednotlivých článcích řízení, rozhodne o takových mezitímních otázkách předseda, nepřísluší-li podle zákona rozhodnutí nalézacímu soudu.

(6) Odporuje-li žalobce nebo žalovaný takovému návrhu nebo nechce-li předseda vyhověti návrhu, jemuž není odporováno, nebo je-li nutno při vyhovění návrhu přerušiti hlavní přelíčení na více než 24 hodin nebo je odročiti, rozhodne o návrhu nalézací soud. Porady o hlasování, které tomuto, jakož i každému jinému rozhodování nalézacího soudu o vedlejších otázkách předcházejí, mohou se na rozkaz předsedy nebo podle uvážení nalézacího soudu konati také tajně. Rozhodovací důvody musí býti po každé prohlášeny a poznamenány v protokole.

B. Úřední úkony předsedy hlavního přelíčení.

A. Veřejnost hlavního přelíčení.

(1) Přístup k veřejnému hlavnímu přelíčení může býti odepřen osobám, které byly opětovně trestány pro zločin proti bezpečnosti života, proti mravnosti nebo proti majetku. Přístupu k veřejnému hlavnímu přelíčení nemají osoby nezletilé, leč že toho vyžaduje účel jejich studia na vysoké škole, osoby ozbrojené, ačli nejsou povinny nositi zbraň podle své služby.

(2) Pro nedostatek místa může předseda vyloučiti osoby později se dostavivší.

(3) Soukromému žalobci a poškozenému, jakož i jejich zákonným zástupcům a jejich zmocněncům musí býti přístup k hlavnímu přelíčení vždy dovolen.

(1) Přístup nezúčastněných osob k hlavnímu přelíčení může býti vyloučen pro ohrožení mravnosti, veřejného pořádku, bezpečnosti státu nebo vojenských služebních zájmů.

(2) Veřejnost může býti vyloučena také na návrh poškozeného nebo soukromého žalobce, kdyby v řízení pro křivé obvinění, vydírání nebo pro urážku na cti byla připuštěním veřejnosti přelíčení zmařena ochrana cti a pověsti poškozeného nebo soukromého žalobce.

(3) Dále může býti veřejnost vyloučena, jsou-li s tím srozuměni žalobce, poškozený a soukromý žalobce, pokud jsou přítomni, jakož i žalovaný a jeho obhájce.

(4) Vyloučení veřejnosti se nařídí usnesením soudu, které se učiní v neveřejném zasedání a které se písemně sepíše a opatří důvody. Toto usnesení se prohlásí veřejně.

(1) Byla-li veřejnost vyloučena pro ohrožení bezpečnosti státu nebo vojenských služebních zájmů, může býti usnesením nalézacího soudu uloženo přítomným osobám, aby zachovaly v tajnosti skutečnosti, o nichž se dovědí při přelíčení. Toto usnesení se uvede v protokole o přelíčení.

(2) Kdo poruší neoprávněným sdělením tuto povinnost mlčenlivosti, bude potrestán, podléhá-li vojenské trestní soudní pravomoci, svým příslušným soudem prostým nebo tuhým vězením od jednoho týdne do tří měsíců, za okolností zvlášť přitěžujících až do šesti měsíců.

(3) Osoby podrobené občanské trestní soudní pravomoci, které se dopustí tohoto trestného činu, budou potrestány příslušným občanským trestním soudem pro přestupek vězením od jednoho týdne do tří měsíců, s nímž může býti spojen trest na penězích do 5.000 Kčs.

(1) Po přečtení usnesení, kterým se vylučuje veřejnost, musí se všichni posluchači vzdáliti.

(2) Takovým usnesením nejsou však vyloučeni velitelé vojskového tělesa, oddílu a setniny žalovaného a přednosta služebního místa, jemuž žalovaný náleží, důstojníci justiční služby v činné službě, pak poškozený a soukromý žalobce, jakož i jejich zákonní zástupci a zmocněnci.

(3) Předseda může dovolit i jednotlivým jiným osobám, aby byly přítomny.

(1) Usnese-li se nalézací soud na vyloučení veřejnosti, může žalovaný žádati, aby byl dovolen přístup třem osobám jeho důvěry. Důvěrníci však musí býti osobami, jimž je dovolen přístup k veřejnému přelíčení podle § 257, odst. 1, a jejich přibráním nesmí býti způsobeno přerušení neb odročení hlavního přelíčení.

(2) Několik společně žalovaných může žádati, aby jim bylo dovoleno dohromady nejvýše šest důvěrníků, o jejichž volbě se mají dohodnouti. Nedojde-li k dohodě, provede výběr z navržených důvěrníků předseda.

(1) Jestliže při vyloučení veřejnosti pro ohrožení bezpečnosti státu toho vyžaduje utajení vojenských předmětů, mohou býti usnesením nalézacího soudu vyloučeni po dobu, kdy se o nich jedná, také důvěrníci a osoby uvedené v § 259, odst. 2.

(2) Předseda jest i v tomto případě oprávněn dovoliti jednotlivým osobám, aby byly přítomny.

(1) Předseda vykonává při hlavním přelíčení práva daná mu tímto trestním soudním řádem a pečuje zejména o zachování pokoje a bezpečnosti, vojenské kázně a slušnosti, kterých důstojnost soudu vyžaduje.

(2) Kdo je před soudem vyslýchán nebo soud oslovuje, má mluviti stoje; předseda však může dovoliti výjimku pro tělesné vlastnosti mluvícího, trvá-li výslech déle, a z jiných ohledů.

(1) Dávati najevo souhlas nebo nelibost je zakázáno. Předseda je oprávněn volati k pořádku posluchače, kteří takovými projevy nebo jinak ruší přelíčení nebo se chovají způsobem urážejícím vážnost soudu, a je-li toho třeba, vykázati ze zasedací síně jednotlivé nebo i všechny posluchače.

(2) Posluchače, kteří jsou podrobeni vojenské kázeňské pravomoci, předseda oznámí jejich představenému veliteli, aby byli potrestáni; podle okolností může tyto osoby dáti též zatknouti.

(3) O potrestání jiných posluchačů, než kteří jsou uvedeni v odstavci 2, obrátí se předseda na okresní soud jejich bydliště nebo pobytu. Tento soud zakročí tak, jako by se nenáležité chování bylo událo před občanským trestním soudem (§ 185, odst. 5).

(1) Ruší-li žalovaný, svědek, znalec, poškozený, soukromý žalobce nebo jejich zákonní zástupci nebo zmocněnci přelíčení neslušným chováním, porušují-li jiným způsobem vážnost příslušející soudu, pronášejí-li nadávky nebo zřejmě neodůvodněná nebo k věci nepatřící obvinění, pokárá je předseda a podle potřeby může naříditi, aby byli vykázáni, u žalovaného však jen tenkrát, pokračuje-li v svém neslušném chování přes to, že byl napomenut a že mu bylo pohrozeno, že bude ze zasedání vyveden.

(2) Osoby vojenské kázeňské pravomoci podrobené nechť předseda oznámí jejich představenému veliteli, aby byly potrestány; podle okolností může tyto osoby též zatknouti. Je-li žalovaný civilní osoba, uloží mu předseda některý z trestů nebo zostření v § 149, odst. 3 uvedených.

(3) Byl-li žalovaný pro nenáležité chování ze síně vykázán, může býti, je-li na svobodě, držen na rozkaz předsedy pod dozorem až do opětného předvolání před nalézací soud. V přelíčení se pokračuje za jeho nepřítomnosti, před ukončením průvodního řízení musí však býti zavolán do síně a uvědoměn pod neplatností řízení o podstatných okolnostech, které se vyskytly za jeho nepřítomnosti, a o tom, co vypovídaly vyslýchané osoby.

(1) Dopustí-li se takové nepřístojnosti obhájce, může býti předsedou pokárán; je-li podroben vojenské kázeňské pravomoci, může být podle okolností oznámen dotčenému představenému, aby byl potrestán. Obhájci, který nepodléhá vojenské kázeňské pravomoci, může nalézací soud uložiti pokutu do jednoho tisíce Kčs, na což mu přísluší do osmi dnů stížnost k nejvyššímu vojenskému soudu. Stížnost má odkladný účinek.

(2) Pokračuje-li obhájce v svém neslušném chování, může mu nalézací soud odejmouti slovo. V tomto případě má žalovaný právo vybrati si z přítomných způsobilých osob jiného obhájce. Není-li to možné a nemůže-li také býti ihned určen obhájce z úřední moci, přeruší se hlavní přelíčení nebo se odročí, aby mohl býti zvolen nebo určen jiný obhájce, je-li obhajování nutné nebo pokládá-li nalézací soud přibrání obhájce za potřebné. Není-li těchto podmínek, pokračuje se v hlavním přelíčení bez přibrání obhájce.

(3) Každé potrestání obhájce, který není vojákem z povolání, se oznámí jeho příslušnému disciplinárnímu úřadu.

(1) Musí-li se hlavní přelíčení přerušiti neb odročiti pro nepřístojné chování obhájcovo, může mu býti též uložena usnesením nalézacího soudu náhrada útrat způsobených přerušením neb odročením.

Hlava XVIII.
Hlavní přelíčení.

(1) Vidí-li žalobce, že se skutkový stav průvodním řízením tak změnil, že se žalovaný jeví vinen jiným trestným činem, než pro který byl žalován podle písemné žaloby nebo trestního návrhu, přednese po ukončení průvodního řízení buď svůj žalobní návrh opírající se o změněný skutkový stav nebo podá návrh na přerušení neb odročení hlavního přelíčení, aby podal odpovídající žalobu.

(2) Shledá-li žalobce během hlavního přelíčení, že se žalovaný dopustil mimo trestný čin, který je předmětem žaloby, ještě jiného trestného činu, který se trestá vojenským soudem, může žalobu rozšířiti též na tento trestný čin.

(3) Žalobce může však také navrhnouti, aby hlavní přelíčení bylo přerušeno neb odročeno za tím účelem, aby byla podána odpovídající žaloba neb aby mu bylo vyhrazeno samostatné stíhání trestných činů nově najevo vyšlých.

(4) U trestných činů, které smějí býti stíhány jen na žádost oprávněného, může žalobce učiniti návrhy uvedené v předešlém odstavci, jen když oprávněný žádal předtím za trestní stíhání.

(1) Přesvědčí-li se žalobce při hlavním přelíčení, že čin, který tvoří základ žaloby, nenáleží pod vojenskou trestní soudní pravomoc předpokládanou žalobou, navrhne, aby věc byla postoupena příslušnému místu.

(2) Totéž se stane, přesvědčí-li se vojenský prokurátor při hlavním přelíčení před krajským vojenským soudem (před samosoudcem krajského vojenského soudu), že pro samotný čin, který je podkladem žaloby, nebo pro spojení s jiným trestným činem je věcně příslušný vrchní vojenský soud (senát krajského vojenského soudu).

(1) O návrhu žalobcově na přerušení nebo odročení hlavního přelíčení za tím účelem, aby byla podána žaloba neb aby trestní věc byla postoupena, učiněném podle §§ 293 a 294, musí býti vyslechnut žalovaný.

(2) Byla-li žaloba změněna nebo rozšířena, je předseda povinen vysvětliti žalovanému změnu žaloby a přesvědčiti se, porozuměl-li žalovaný následkům této změny.

(3) Když se tak stalo, musí se otázati žalovaného, přeje-li si k přípravě obhajování, aby pro změnu žaloby bylo hlavní přelíčení přerušeno neb odročeno.

(4) Tato otázka a odpověď na ni musí býti pod neplatností zapsány do protokolu o hlavním přelíčení.

(1) Řeči žalobce, žalovaného a jeho obhájce nesmějí býti přerušovány. Toliko předseda smí je přerušiti, poškozuje-li neb ohrožuje-li jejich obsah veřejný pořádek, mravnost, vojenskou kázeň nebo vojenské služební tajemství, obsahují-li trestný čin nebo výrazy, které se bez nutnosti dotýkají cti třetí osoby, zmiňují-li se o takové okolnosti, jejíž důkaz podle vojenského trestního práva je vyloučen, konečně přednášejí-li se vývody rozvláčné, které s věcí zřejmě nejsou v žádné souvislosti.

(2) Vyžaduje-li toho nepatrné vzdělání žalovaného nebo jeho neobratnost ve způsobu vyjadřování nebo v jednací řeči, vysvětlí mu předseda v krátkém výtahu obsah řečí, a to podle potřeby pomocí tlumočníka.

(1) Když předseda prohlásil přelíčení za skončené, odebéře se nalézací soud se zapisovatelem do poradní síně, aby vynesl rozsudek, nebo dá předseda za tím účelem vykliditi zasedací síň. Žalovaný, je-li ve vazbě, bude odveden zatím ze zasedací síně, žalovaný, který je na svobodě, bude vzat, je-li potřebí, na rozkaz předsedův pod dozor.

(2) Usnášení smí se zúčastniti jen ten člen nalézacího soudu, který byl přítomen celému průběhu hlavního přelíčení.

(3) Po čas porady a hlasování nesmějí se členové nalézacího soudu a zapisovatel stýkati s jinými osobami.

(1) Uzná-li nalézací soud na podkladě návrhu na postoupení učiněného žalobcem nebo též bez takového návrhu během hlavního přelíčení, nebo když bylo skončeno, že žalovaný nepodléhá vojenské trestní soudní pravomoci, má ihned rozsudkem vysloviti svou nepříslušnost.

(2) Totéž se má státi a věc se odkáže ihned příslušnému činiteli, má-li samosoudce nebo senát krajského vojenského soudu za to, že trestní věc náleží do pravomoci senátu krajského vojenského soudu nebo vrchního vojenského soudu.

(3) Takový rozsudek samosoudce krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, první věta) nahrazuje pak pro další řízení před senátem krajského vojenského soudu nebo před vrchním vojenským soudem žalobu podanou bez vyhledávacího řízení.

(4) Nalézací soud se usnese, zda se má ponechati vyšetřovací vazba v platnosti až do opatření příslušného soudu (žalobce).

(1) Je-li žalovaný v řízení před senátem krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, druhá věta) nebo před vrchním vojenským soudem obviňován při hlavním přelíčení ještě z jiného činu, než pro který byl žalován, může nalézací soud k návrhu veřejného žalobce (§ 293, odst. 2 a 3) rozšířiti přelíčení a rozsudek i na tento čin.

(2) Je-li však nový čin podle mínění nalézacího soudu zločinem, který podle § 88, odst. 1 činí nutným přibrání obhájce, mohou přelíčení a rozsudek býti rozšířeny na tento čin toliko tenkrát, měl-li žalovaný při hlavním přelíčení obhájce.

(3) Souhlasu žalovaného, aby nový čin byl pojat do přelíčení a rozsudku, je třeba jen tenkrát, jestliže by žalovaný při svém odsouzení pro tento trestný čin podlehl přísnějšímu trestnímu ustanovení, než je ono, jehož se mělo použíti na nejtěžší trestný čin uvedený v písemné žalobě.

(4) Odepře-li žalovaný v takovém případě svůj souhlas k současnému projednání nebo nemůže-li býti rozhodnuto, poněvadž je třeba pečlivější přípravy, nebo konalo-li se hlavní přelíčení podle odstavce 2 bez přibrání obhájce, má se rozsudek omeziti na předmět žaloby a veřejnému žalobci se vyhradí samostatné stíhání pro čin k tomu přistoupivší.

(5) Totéž se stane ve všech případech, neshledá-li nalézací soud důvodů vyhověti návrhu veřejného žalobce na přerušení neb odročení hlavního přelíčení.

(6) Nalézací soud se též může usnésti na přerušení neb odročení na návrh nebo z úřední moci. Podle okolností může hlavní přelíčení ukončiti a rozhodnouti o všech trestných činech žalovanému za vinu kladených vyhraditi novému hlavnímu přelíčení.

(7) V tomto případě, jakož i vyhradí-li se veřejnému žalobci samostatné stíhání činu nově najevo vyšlého, musí veřejný žalobce do osmi dnů zavésti prokurátorské nebo soudní vyhledávací řízení nebo podati žalobu.

(1) V řízení před samosoudcem krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, první věta) může k odsouzení pro čin nově najevo vyšlý k návrhu vojenského prokurátora (§ 293, odst. 2 a 3) dojíti vždy, náleží-li do oboru jeho působnosti a není-li též se stanoviska obhajoby třeba pečlivější přípravy. Náleží-li nově najevo vyšlý čin do oboru působnosti senátu krajského vojenského soudu nebo vrchního vojenského soudu, má se nalézací soud zdržeti vynesení rozsudku též o trestném činu, který náleží do jeho oboru působnosti a postupovati podle § 300.

(2) Jinak bude ustanovení § 303 obdobně použito i pro řízení před samosoudcem krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, první věta).

(1) Nalézací soud, vynášeje rozsudek, má přihlížeti jen k tomu, co se událo při hlavním přelíčení. Spisů lze použíti jako důkazních prostředků toliko tenkrát, když byly při hlavním přelíčení předčítány.

(2) Nalézací soud zkoumá pečlivě a svědomitě průvodní prostředky vzhledem k jejich hodnověrnosti a důkazní moci jak jednotlivě, tak i v jejich vnitřní souvislosti a rozhoduje podle volného přesvědčení.

(1) Žalovaný bude rozsudkem nalézacího soudu žaloby zproštěn:

(2) Nastane-li nebo zjistí-li se některá z okolností uvedených pod č. 2 před počátkem průvodního řízení nebo před jeho skončením, nutno vynésti rozsudek, aniž se průvodní řízení provede nebo v něm pokračuje.

(3) Upustil-li žalobce po zahájení hlavního přelíčení od žaloby dříve, než se nalézací soud odebéře k usnášení rozsudku, zastaví předseda trestní řízení usnesením.

1. nadpis: „Jménem republiky“,

2. pojmenování soudu a jména a hodnosti předsedy nalézacího soudu, zapisovatele, žalobce, soukromého žalobce a obhájce,

3. jméno a příjmení žalovaného, jakož i jméno, pod nímž snad mimo to je ještě znám, jeho rodiště, domovskou příslušnost, stáří, náboženství, rodinný stav, hodnost, vojskové těleso (úřad, ústav), veřejné hodnosti (tituly) a akademické hodnosti (živnost, zaměstnání), jeho bydliště nebo místo pobytu, jsou-li tyto okolnosti známy,

4. zákonné označení trestných činů, na které se vztahovala původní nebo změněná žaloba,

5. den a místo hlavního přelíčení a vynesení rozsudku,

6. odsouzení nebo zproštění žalovaného žaloby nebo výrok o nepříslušnosti,

7. odůvodnění, které se oddělí od rozsudečného výroku.

(2) Nedodrží-li se ustanovení obsažená pod č. 6 a 7, je to důvodem zmatečnosti.

(1) Nalézací soud je oprávněn, sběhnou-li se důležité a převládající polehčující okolnosti,

(2) Tohoto mimořádného práva se užije také při oněch dočasných trestech na svobodě, které mají nastoupiti místo stanoveného trestu smrti proto, že pachatel v době činu nepřekročil ještě věk 20 let nebo že čin zůstal pokusem.

(1) V důvodech rozsudku nutno uvésti, které skutečnosti a z kterých důvodů považuje nalézací soud za prokázané nebo neprokázané, dále nutno vypočísti důvody, které byly rozhodné při rozhodování o právních otázkách a pro usnesení o návrzích učiněných při hlavním přelíčení, avšak zamítnutých.

(2) Při odsouzení musí se uvésti přitěžující a polehčující okolnosti.

(3) Při zprošťujícím rozsudku nutno výslovně uvésti případ § 306, který byl podkladem zproštění.

(1) Návrhy žalobcovými je nalézací soud jen potud vázán, že nemůže žalovaného uznati vinným činem, na který žaloba ani původně nezněla, ani při hlavním přelíčení nebyla rozšířena.

(2) Má-li nalézací soud za to, že skutečnosti, které jsou podkladem žaloby, samy o sobě nebo ve spojení s okolnostmi, které vyšly najevo teprve při hlavním přelíčení, zakládají jiný nežli v žalobě uvedený trestný čin, vynese rozsudek bez ohledu na to, je-li zde návrh žalobce k tomu směřující či nikoliv, podle svého právního přesvědčení a není při tom vázán na označení obsažené v žalobě. Zakládá-li čin žalovaného podle mínění nalézacího soudu trestný čin, na který je uložen těžší trest, než na který zní žaloba, nebo lze-li naň použíti zákonného označení, které činí nutným připraviti obhajování v novém směru, má nalézací soud před vynesením rozsudku pod neplatností vyslechnouti žalobce a žalovaného a rozhodnouti o jejich případných návrzích na přerušení neb odročení hlavního přelíčení.

(3) Je-li čin podle mínění nalézacího soudu zločinem, který podle § 88, odst. 1 činí nutným přibrati obhájce, může nalézací soud vynésti rozsudek vůbec jen tenkrát, měl-li žalovaný při hlavním přelíčení obhájce. Nebylo-li tomu tak, ustane v hlavním přelíčení a rozhodnutí ponechá novému hlavnímu přelíčení, k němuž se přibere obhájce.

(4) Ustanovení druhého odstavce o slyšení žalobce a žalovaného před vynesením rozsudku se nevztahuje na řízení před samosoudcem krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, první věta), ani na změnu označení kázeňských poklesků.

(2) Uzná-li se na trest smrti proti několika osobám, určí se v rozsudku také pořadí, v kterém mají býti odsouzení popraveni.

(3) Nedodrží-li se ustanovení obsažená pod čísly 1, 2 a 3, je to důvodem zmatečnosti.

(1) Je-li žalovaný odsouzen, obsahuje rozsudečný výrok dále:

(1) O událostech a rozhodnutích podle § 274 a o hlavním přelíčení musí býti pod neplatností sepsán protokol, který podepíše předseda, zapisovatel a tlumočník, který snad byl k přelíčení přibrán. Tento protokol obsahuje mimo den a místo přelíčení a pojmenování soudu jména, hodnosti a vojenská tělesa předsedy, členů nalézacího soudu, zapisovatele a tlumočníka, žalobce, poškozeného, soukromého žalobce, žalovaného a jeho obhájce, pak důvěrníků, kteří byli přibráni k neveřejnému přelíčení, zákonné označení trestného činu podle žaloby, zápis o tom, že členové nalézacího soudu byli vzati do přísahy, postup přelíčení, všechny podstatné formálnosti řízení, zvláště má v něm býti uvedeno, zda se konalo hlavní přelíčení veřejně nebo s vyloučením veřejnosti, kteří svědkové a znalci byli slyšeni a které spisy byly čteny, zda byli svědci a znalci vzati do přísahy nebo z kterých příčin bylo upuštěno od přísahy, konečně které návrhy byly podány a která rozhodnutí byla učiněna za hlavního přelíčení.

(2) Podstatný obsah výpovědi žalovaného a svědků nebo znalců musí se pojmouti do protokolu jen tehdy, obsahují-li tyto výpovědi odchylky, změny nebo dodatky k údajům obsaženým ve spisech neb jsou-li tyto osoby při hlavním přelíčení slyšeny po prvé.

(1) Žalobci a žalovanému je dovoleno požadovati k ochraně svých práv, aby jednotlivé okolnosti byly v protokole na jisto postaveny. Předseda má tam, kde záleží na zajištění doslovného znění, naříditi na žádost žalobce nebo žalovaného, aby byla ihned přečtena jednotlivá místa.

(2) Shledá-li to předseda v řízení před senátem krajského vojenského soudu nebo před vrchním vojenským soudem v důležitých případech vhodným, může naříditi, aby byly těsnopisně zaznamenány všechny nebo jednotlivé výpovědi a řeči; požádá-li o to včas veřejný žalobce nebo žalovaný, bude tak nařízeno vždy, je-li to vůbec možno, na žádost žalovaného však jen tehdy, zapraví-li předem u soudu náklad na toto opatření. Těsnopisné záznamy se přepíší do tří dnů obyčejným písmem, předloží se předsedovi k přezkoušení a připojí k protokolu.

(3) Stenograf se vezme do přísahy (§ 84), než se použije jeho služeb.

(4) Jinak je dovoleno žalobci, soukromému žalobci a žalovanému nahlížeti do uzavřeného protokolu a jeho příloh a činiti si opis.

(5) Pokud jde o dobu pro sepsání protokolu o hlavním přelíčení, platí obdobně ustanovení § 312, odst. 2 o sepsání rozsudku.

(6) Protokol je důkazem toho, že byly dodrženy formality předepsané pro hlavní přelíčení; připouští se však protidůkaz.

(1) O poradách a hlasováních nalézacího soudu za hlavního přelíčení a na jeho konci sepíše se v případech, kdy se nalézací soud odebral do poradní síně, nebo dal zasedací síň vykliditi, zvláštní protokol, který podepíší předseda a zapisovatel.

(2) Tento protokol se zapečetí, přiloží ke spisu a smí do něho nahlédnouti jen vyšší soud v opravném řízení.

(1) Předseda zahájí hlavní přelíčení tím, že dá věc vyvolati zapisovatelem.

(2) Žalovaný se dostaví bez pout. Je-li třeba, může ho předseda dáti pod dozor stráže.

(3) Předměty, jichž bude snad třeba k vedení důkazů a které mají býti předloženy žalovanému nebo svědkům, aby je poznali, musí býti přineseny do soudní síně před počátkem hlavního přelíčení.

(1) Nato se otáže předseda žalovaného na jeho osobní poměry a potom vezme do přísahy soudce, kteří nejsou stálými soudci, a přibrané snad soudce náhradní, při čemž k nim pronáší tato slova: „Přísaháte Bohu všemohoucímu a vševědoucímu, že budete povinnosti soudce věrně plniti a že své hlasy odevzdáte podle nejlepšího vědomí a svědomí.“

(2) Soudcové vykonají každý jednotlivě přísahu slovy: „Přísahám, k tomu mi dopomáhej Bůh.“

(3) Soudcové bez vyznání náboženského přísahají tak, že z proslovu předsedova vypustí se slova: „Bohu všemohoucímu a vševědoucímu“ a že přísahu samu vykonají soudcové tito slovem: „Přísahám“.

(4) Je-li na týž den ustanoveno několik hlavních přelíčení, k nimž jsou povoláni tíž soudcové, postačí, poukáže-li předseda v pozdějších přelíčeních na soudcovskou přísahu vykonanou v předešlém hlavním přelíčení.

(1) Když byli soudci vzati do přísahy, dá předseda vyvolati zapisovatelem osoby obeslané k hlavnímu přelíčení a vyzve svědky a znalce, připomenuv jim svatost přísahy, kterou mají vykonati nebo vykonali, aby odešli do místnosti pro ně určené a neopouštěli ji na delší čas bez jeho dovolení.

(2) Podle okolností může předseda vyzvati také poškozeného a soukromého žalobce, mají-li býti vyslechnuti jako svědci, aby zatím opustili zasedací síň. Po svém výslechu musí však býti, žádají-li o to, zpraveni o tom, co se projednalo za jejich nepřítomnosti.

(3) Předseda učiní též opatření, aby se svědkové a znalci mezi sebou a s obžalovaným nedomlouvali nebo spolu nehovořili neb nevzdalovali se o své újmě.

(4) Předseda může konečně ve všech případech, kde to pokládá za účelné pro vypátrání pravdy naříditi, aby znalci jak při výslechu žalovaného, tak i svědků zůstali v zasedací síni.

(1) Jestliže se svědci nebo znalci nedostavili k hlavnímu přelíčení nebo se oni nebo žalovaný předčasně vzdálili, učiní předseda, lze-li se nadíti rychlého obeslání nepřítomných, potřebné opatření, aby se bez prodlení dostavili, a podle okolností také nařídí, aby byli ihned předvedeni.

(2) Hlavní přelíčení, k němuž se obžalovaný nedostavil, může se konati za jeho nepřítomnosti a může se vynésti rozsudek, avšak pod následky zmatečnosti jen tehdy, jde-li o trestný čin, na který je v zákoně uložen trest peněžitý nebo trest na svobodě nejvýše do pěti let sám o sobě nebo vedle trestu peněžitého, a byl-li žalovaný před tím o celém obsahu obvinění vyslechnut soudcem nebo žalobcem a o ustanovení hlavního přelíčení včas zpraven.

(3) Koná-li se hlavní přelíčení za nepřítomnosti žalovaného a není-li zastoupen obhájcem, musí soud zříditi obhájce z moci úřední, je-li na trestný čin podle trestních sazeb, jichž má býti použito, ustanoven trest přesahující šest měsíců.

(4) Žalovaný může proti rozsudku vynesenému za jeho nepřítomnosti podat do tří dnů od doručení odpor u soudu, který rozsudek vynesl. O odporu rozhoduje nadřízený soud, vyslechnuv veřejného žalobce. Prokáže-li žalovaný, který včas podal odpor, že mu zabránila vojenská služba nebo neodvratná překážka, aby se dostavil k hlavnímu přelíčení, nařídí se nové hlavní přelíčení. Nedostaví-li se žalovaný ani k novému hlavnímu přelíčení, stane se rozsudek napadený odporem pravomocným. Byl-li odpor zamítnut, nemá žalovaný proti rozsudku opravného prostředku.

(5) Podává-li žalovaný zároveň s odporem odvolání nebo zmateční stížnost nebo podává-li odvolání nebo zmateční stížnost veřejný žalobce, rozhodne soud, jemuž se předkládají podle § 339 nebo § 355 spisy k rozhodnutí o opravném prostředku, nejprve o odporu, a jen tehdy, bude-li odpor zamítnut, rozhodne o odvolání nebo zmateční stížnosti.

(6) Nemůže-li se konat hlavní přelíčení za nepřítomnosti žalovaného nebo nemůže-li se v něm pokračovat, protože nejsou splněny podmínky stanovené v odstavci druhém nebo protože nalézací soud má za to, že nelze očekávat v nepřítomnosti žalovaného uspokojující objasnění skutkových okolností, je třeba ustanovit nové hlavní přelíčení.

(7) Uprchne-li žalovaný během hlavního přelíčení, skončí se hlavní přelíčení a zavede se řízení podle hlavy XXV.

(8) Zemřel-li žalovaný před skončením hlavního přelíčení, zastaví se řízení usnesením nalézacího soudu.

(9) Je-li okamžité obeslání nedostavivšího se svědka nebo znalce nemožné, rozhodne nalézací soud vyslechnuv žalobce, soukromého žalobce, žalovaného a jeho obhájce, zda má hlavní přelíčení býti přerušeno, odročeno nebo zda má v něm býti pokračováno a zda se při pokračování mají místo ústního výslechu oněch svědků nebo znalců přečísti jejich výpovědi učiněné v dosavadním řízení, nebo nebyli-li ještě slyšeni, zda se má provésti jejich výslech podle § 249. Nalézací soud může toto usnesení odložiti též na pozdější dobu.

(1) O potrestání svědka a znalce, který bez omluvy nepřišel k hlavnímu přelíčení a nepatří k vojenským osobám v činné službě, platí obdobně ustanovení §§ 185 a 208. Potrestání nezávisí na tom, bylo-li hlavní přelíčení přerušeno neb odročeno.

(2) Bylo-li hlavní přelíčení přerušeno neb odročeno, protože se nedostavil svědek nebo znalec, může býti takový svědek nebo znalec, je-li vojenskou osobou v činné službě a neomluvil-li své nedostavení, zvláštním usnesením nalézacího soudu odsouzen k útratám hlavního přelíčení, které bylo zmařeno jeho nedostavením, při čemž obdobně platí ustanovení § 269, odst. 2 až 4.

(3) Nenáleží-li nedostavivší se svědek nebo znalec k vojenským osobám v činné službě, obrátí se vojenský soud za účelem jeho odsouzení k náhradě útrat za zmařené hlavní přelíčení na onen okresní soud, který podle § 185 má býti požádán za potrestání nedostavivšího se. Tento soud má zakročiti tak, jako by se byl svědek nebo znalec bez omluvy nedostavil k hlavnímu přelíčení před občanským trestním soudem (§ 185, odst. 5).

(4) Aby se zabezpečilo dostavení svědka, který nepřišel, může proti němu býti vydán, je-li vojenskou osobou v činné službě, předváděcí rozkaz, jinak se požádá o jeho předvedení příslušný občanský úřad.

(1) Nedostaví-li se obhájce k hlavnímu přelíčení v trestní věci, kde je obhajování nutné, nebo vzdálí-li se předčasně a není-li možno ihned přibrati jiného obhájce (§ 268, odst. 2), hlavní přelíčení se přeruší neb odročí.

(2) V případech, kde není nutné obhajování, přeruší se neb odročí hlavní přelíčení pro nedostavení nebo předčasné vzdálení zvoleného nebo určeného obhájce toliko tenkráte, pokládá-li nalézací soud přibrání obhájce za žádoucí.

(3) Nedostaví-li se obhájce bez omluvy k přelíčení, ač byl řádně obeslán, nebo vzdálí-li se před koncem přelíčení, bude oznámen svému představenému velitelství, je-li podroben vojenské kázeňské pravomoci, jinak svému příslušnému disciplinárnímu úřadu, aby byl potrestán. V takových případech platí obdobně § 269.

(1) Potom vyslechne předseda žalovaného o obsahu žaloby. Je-li několik žalovaných, může předseda naříditi, aby každý byl vyslýchán jednotlivě v nepřítomnosti druhých.

(2) Prohlásí-li žalovaný k dotazu, že písemné žalobě nerozuměl, vysvětlí mu ji předseda.

(3) Odpoví-li žalovaný na žalobu prohlášením, že je nevinen, má mu předseda vysvětliti, že je oprávněn vyjádřiti se souvisle proti žalobě o skutkovém stavu věci a po provedení každého jednotlivého průvodního prostředku učiniti k němu své připomínky, dále že může znovu učiniti návrhy na doplnění průvodního řízení, které učinil v dosavadním řízení, k nimž však nebylo přihlédnuto, a navrhnouti, aby byly znovu provedeny důkazy.

(4) Odchyluje-li se žalovaný od svých dřívějších výpovědí, bude tázán, z jakých důvodů se odchyluje. Předseda může v tomto případě, jakož i tehdy, odpírá-li žalovaný odpověď, dáti přečísti protokol sepsaný o dřívějších jeho výpovědích celý nebo zčásti.

(5) Žalovaný nemůže býti nucen, aby na otázky jemu dané odpověděl.

(6) Žalovanému je volno rozmlouvati také při hlavním přelíčení se svým obhájcem; není mu však dovoleno raditi se se svým obhájcem přímo o odpovědi na jednotlivé otázky jemu dané.

(7) Jinak platí obdobně ustanovení hlavy XI.

(1) Protokoly o výslechu spoluúčastněných a svědků, pak posudky znalců se smějí předčítati jen v těchto případech:

(2) Znalecký posudek podaný v řízení před hlavním přelíčením smí také býti předčítán, byl-li při poškozeních na těle podán vojenským lékařem v činné službě nebo jiným lékařem ustanoveným ve veřejné lékařské službě bez předchozího soudního ohledání (§ 220, odst. 4) nebo byl-li posudek podán podle § 214, odst. 2 a § 215, odst. 1 od vojenského zdravotnického poradního sboru nebo od jiného státního odborného úřadu, ústavu nebo takového orgánu.

(3) Odporuje-li žalobce nebo žalovaný předčítání protokolu nebo posudku, jež předseda nařídil, rozhodne nalézací soud, zda se mohou předčítati.

(4) Důvod předčítání poznamená se vždy v protokole o přelíčení.

(5) Zápisy o ohledání a nálezy, zprávy o poranění, trestní nálezy vydané dříve proti žalovanému, jeho osobní a mravní doklady, úřední oznámení a vysvědčení, jakož i listiny a písemnosti jiného druhu, které jsou pro věc důležité, musí býti předčítány, nezřeknou-li se toho jak žalobce, tak i žalovaný, jakož i předseda.

(6) Protokol sepsaný o výpovědi svědka osvobozeného od svědecké povinnosti se nesmí předčítati, jestliže se takový svědek dodatečně, zejména při hlavním přelíčení, domáhá zproštění svědecké povinnosti.

(1) Po provedení důkazu se otáže předseda žalobce, soukromého žalobce, žalovaného a obhájce, přejí-li si učiniti návrh na doplnění průvodního řízení.

(2) Při záporné odpovědi nebo po zamítnutí takového návrhu prohlásí předseda průvodní řízení za skončené.

(1) Po výslechu žalovaného se provedou důkazy v pořadí určeném předsedou a zpravidla napřed důkazy uváděné žalobcem.

(2) Žalobce může upustiti během hlavního přelíčení od průvodního prostředku, ale jen souhlasí-li s tím žalovaný. Rovněž žalovaný může upustiti od průvodního prostředku, je-li s tím srozuměn žalobce.

(3) Nalézací soud může se také bez návrhu žalobce neb žalovaného usnésti, aby od jednotlivých připravených průvodních prostředků bylo upuštěno, staly-li se během hlavního přelíčení zcela zbytečnými.

(4) Jak předseda, tak i nalézací soud mohou naříditi během hlavního přelíčení na návrh anebo z úřední moci výslech nových svědků a znalců, od nichž lze podle průběhu přelíčení očekávati vysvětlení o podstatných skutečnostech, pak provedení neb opatření jiných nových průvodních prostředků. Vyžaduje-li provedení nových důkazů nutně přerušení hlavního přelíčení na více než čtyřiadvacet hodin neb odročení, rozhoduje vždy nalézací soud. Potřebná obeslání a po případě předvedení zařídí předseda.

(5) Ohledání nařízené v hlavním přelíčení vykoná nalézací soud, a dá-li se to těžko provésti, předseda s dvěma členy a zapisovatelem nalézacího soudu. V tomto případě podá předseda ihned po ukončení ohledání nalézacímu soudu zprávu. Místo a čas ohledání, které se má provésti, musí se oznámiti pod neplatností včas žalobci, žalovanému a jeho obhájci a musí se dovoliti jim, jakož i poškozenému, soukromému žalobci a jejich zákonným zástupcům a zmocněncům, aby byli přítomni. Ustanovení § 132, odst. 1 platí obdobně.

(6) Vyšetření a opatření nového průvodního prostředku nemůže býti odepřeno proto, že průvodní prostředek nebo skutečnost, která se má dokázati, byly předneseny pozdě.

(1) Pro výslech svědků a znalců při hlavním přelíčení platí všeobecně ustanovení hlavy XIII a XIV, nejsou-li níže uvedeny odchylky.

(2) Svědci a znalci se vyvolávají jednotlivě a jsou vyslýcháni v přítomnosti žalovaného. Před svým výslechem budou napomenuti, aby mluvili pravdu. Znalci, kteří jsou v této své funkci již všeobecně pod přísahou, a svědci a znalci, kteří již byli vzati v předběžném řízení do přísahy, se znovu do přísahy neberou, nýbrž se jim jen připomene svatost vykonané již přísahy.

(3) Mimo tento případ se vezme znalec podle § 209 do přísahy, až odpoví na všeobecné otázky a před svým dalším výslechem.

(4) Svědci se berou do přísahy po svém výslechu. Od vzetí do přísahy se může upustiti, jsou-li s tím srozuměni žalobce a žalovaný; nalézací soud může se však také z úřední moci usnésti, aby svědek nebyl brán do přísahy.

(5) O tom mají-li se vzíti do přísahy svědci nebo znalci, kteří na rozkaz předsedy nebo podle usnesení nalézacího soudu byli předvoláni z úřední moci, má rozhodnouti nalézací soud vyslechnuv žalobce a žalovaného.

(6) Musí-li býti hlavní přelíčení přerušeno neb odročeno proto, že svědek nezákonně odpírá výpověď nebo složiti přísahu nebo že znalec nezákonně odpírá spolu působiti při ohledání nebo podati posudek nebo vykonati přísahu, použije se vedle ustanovení §§ 193 a 208 také obdobně ustanovení § 279, odst. 2 a 3.

(1) Předseda má pečovati o to, aby svědek, který ještě nebyl slyšen, nebyl přítomen při provádění důkazů vůbec a aby znalec, který ještě nebyl slyšen, nebyl přítomen výslechu jiného znalce o témž předmětě.

(2) Postavení tváří v tvář (§§ 167 a 198) nařizuje předseda.

(3) Svědci a znalci mají po svém výslechu býti přítomni v zasedání tak dlouho, dokud je předseda nepropustí. Zda mohou dále prodlévati v zasedací síni, posuzuje se podle §§ 257 až 262.

(4) Předseda může naříditi, aby se svědci po svém výslechu vzdálili ze zasedací síně a později zase byli zavoláni a vyslýcháni znovu buď sami nebo v přítomnosti jiných svědků.

(5) Svědci si nesmějí navzájem činiti výtky pro své výpovědi.

(6) Žalovaný musí býti po výslechu každého svědka, znalce nebo spolužalovaného a po přečtení každého protokolu nebo listiny otázán, má-li co podotknouti.

(1) Mimo předsedu jsou oprávněni také ostatní soudci a náhradní soudci, pak žalobce a žalovaný, jakož i jeho obhájce, když jim k tomu udělil slovo předseda, oprávněni dávati otázky každé vyslýchané osobě, zvláště také žalovanému. Předseda je oprávněn zamítnouti otázky, které pokládá za nevhodné. Dávají-li se otázky nejasné nebo nesrozumitelné, vyzve předseda tazatele, aby svůj úmysl vysvětlil, nebo jasně vyjádřil.

(2) Předseda může zakázati dávání přímých otázek, zneužívá-li tazatel práva dávati otázky, ač byl několikráte napomenut.

(2) Nedošlo-li k tomuto oznámení, musí se tak pod neplatností v každém případě před skončením průvodního řízení učiniti dodatečně.

(1) Předseda je oprávněn výjimečně v zájmu svobody výpovědi naříditi žalovanému, aby se ze zasedací síně při výslechu svědka nebo spolužalovaného vzdálil. Když však byl zase přiveden a když jej vyslechl o tom, o čem se v jeho nepřítomnosti jednalo, musí mu oznámiti vše, co se událo v jeho nepřítomnosti, zejména výpovědi, které byly mezitím učiněny.

(1) Ihned po vynesení rozsudku prohlásí předseda ve veřejném zasedání soudu a v přítomnosti žalobce a žalovaného rozsudek i s podstatnými důvody.

(2) Není-li možné rozsudek sepsati ihned, budiž sepsán a předsedou a zapisovatelem podepsán nejpozději do osmi dnů, v řízení před samosoudcem krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, první věta) nejdéle do tří dnů po vyhlášení rozsudku.

(3) Není-li žalovaný při prohlášení rozsudku již přítomen, může předseda naříditi, aby byl k prohlášení předveden, nebo po prohlášení opatřiti, aby rozsudek byl žalovanému oznámen protokolárně vojenským soudcem.

(4) Po prohlášení rozsudku musí býti žalovaný poučen o opravných prostředcích, které jsou proti rozsudku přípustné.

(5) Po vyjádření žalovaného rozhodne žalobce, zda má býti odsouzený na svobodě vzat do vyšetřovací vazby či ne.

(1) Přeruší-li se hlavní přelíčení, odloží se na určitý čas, odročí-li se, odloží se na neurčitý čas bez stanovení nové lhůty.

(2) Nejsou-li v této hlavě stanoveny výjimky, nařizuje přerušení až do 24 hodin předseda, přerušení na delší čas, jakož i odročení nalézací soud.

(1) Hlavní přelíčení se přeruší neb odročí mimo případy stanovené v této hlavě ještě v těchto případech:

(2) Hlavní přelíčení může býti přerušeno také k zotavení osob na něm zúčastněných.

(1) Bylo-li hlavní přelíčení odročeno, je třeba ustanoviti novou lhůtu, svolati nalézací soud, jakož i obeslati a předvolati ostatní účastníky podle ustanovení hlavy XVII. Ustanovení doby nového hlavního přelíčení není však vázáno lhůtou uvedenou v § 247, odst. 2.

(2) Přeruší-li se hlavní přelíčení, obešle předseda zúčastněné osoby prohlášením usnesení na dobu, která je ustanovena k pokračování hlavního přelíčení. Přeruší-li se hlavní přelíčení na dobu delší než 24 hodin, budou členové nalézacího soudu vysláni a ostatní účastníci v činné vojenské službě i s žalovaným, který je na svobodě, předvoláni na novou žádost soudu, v naléhavém případě na žádost předsedy.

(3) Jak při přerušení, tak i při odročení hlavního přelíčení nutno vyslati k nově ustanovenému hlavnímu přelíčení tytéž členy nalézacího soudu (náhradní soudce), kteří působili v této vlastnosti při prvním hlavním přelíčení, nebrání-li tomu nepřekonatelné překážky.

(1) Průvodní řízení se nemá opakovati, koná-li se hlavní přelíčení před týmiž členy nalézacího soudu a neuplynulo-li od prvního hlavního přelíčení více než osm dnů.

(2) Při přerušení neb odročení přes osm dní může býti upuštěno od opakování průvodního řízení jen tehdy, neuplynula-li od přerušeného neb odročeného hlavního přelíčení delší doba než měsíc a zůstali-li titíž členové nalézacího soudu. Navrhne-li v takovém případě žalobce neb žalovaný nebo některý člen nalézacího soudu, aby se průvodní řízení opakovalo, rozhodne o tom nalézací soud.

(1) Je-li pravděpodobné, že svědek při hlavním přelíčení vědomě falešně vypovídal, dá předseda sepsati o jeho výpovědi protokol a po jeho přečtení a schválení svědkem podepsati, a je-li potřeba, dá též svědka zatknouti.

(2) Bude-li při hlavním přelíčení v zasedací síni spáchán trestný čin, který se nestíhá jen na žádost oprávněného, a bude-li pachatel přistižen při tom při skutku samém, dá předseda o této události sepsati zvláštní protokol a vinníka podle potřeby zatknouti.

(3) Podléhá-li pachatel vojenské soudní trestní pravomoci, musí býti o události zpraveno jeho představené velitelství nebo nejbližší místní úřad, a je-li třeba, musí jim býti dodán.

(4) Podléhá-li pachatel občanské trestní soudní pravomoci, bude oznámen skutkový stav příslušnému občanskému úřadu. Uvážení předsedovu se ponechává, zda se pachatel zároveň dodá bezpečnostnímu úřadu.

(5) Dopustí-li se žalovaný při hlavním přelíčení nějakého trestného činu, platí ustanovení §§ 293, odst. 2 a 3, 295, 303 a 304, je-li pro tento čin odůvodněna vojenská trestní soudní pravomoc; ve všech ostatních případech platí obdobně ustanovení odstavců 2 až 4.

1. Toto ustanovení pozbylo platnosti zákonem č. 89/1918 Sb.),

2. jde-li o přečin (přestupek), který smí býti stíhán trestním soudem toliko na žádost oprávněného, a ukáže-li se, že řízení bylo zavedeno bez takové žádosti nebo pokračovalo-li se v něm proti výslovné vůli oprávněného,

3. sezná-li nalézací soud, že na čin, který je podkladem žaloby, není stanoven trest nebo že tu není skutková podstata nebo že není prokázáno, že se žalovaný dopustil skutku jemu za vinu kladeného, nebo že jsou tu okolnosti, které trestnost vylučují nebo ruší, nebo že stíhání je vyloučeno z jiných důvodů než uvedených pod č. 2.

1. uznati místo stanoveného trestu smrti zastřelením na žalář nebo na těžký žalář ne méně než tří let, na těžký žalář však jen tehdy, je-li na trestný čin, i když tu není zvláštních známek, které podmiňují uložení trestu smrti, stanoven těžký žalář,

2. snížiti trvání trestu žaláře, který by se měl vyměřiti mezi desíti a dvacíti lety nebo doživotně, nikoli však pod tři léta, stupeň trestu žaláře nemůže však změniti,

3. v případech, kde je stanoven trest žaláře mezi pěti a desíti lety, uznati jak na mírnější stupeň trestu žaláře, tak i snížiti trvání trestu, nikoli však pod jeden rok.

2. který trestný čin je založen skutečnostmi, jež se pokládají za prokázané a jimiž byl žalovaný uznán vinným (kvalifikace),

3. k jakému trestu a k jakým trestním následkům se žalovaný odsuzuje,

4. kterých ustanovení trestního zákona nebo trestních předpisů bylo naň použito,

5. uloží-li se trest na penězích, určení trestu na svobodě, který má na jeho místo nastoupiti, bude-li trest na penězích nedobytným, a konečně

6. opatření o započítání prozatímní vazby nebo vyšetřovací vazby nebo odpykaného snad trestu kázeňského nebo soudního do ukládaného trestu.

1. kterým skutkem byl žalovaný uznán vinným, a to s výslovným označením skutkových okolností, které slouží k rozlišování a podmiňují určitou trestní sazbu,

1. Jestliže vyslechnutí zatím zemřeli, je-li jejich pobyt neznámý nebo nelze-li dobře uskutečniti jejich osobní dostavení pro jejich věk, pro nemoc nebo churavost nebo pro vzdálenost místa pobytu, pro příliš veliké výdaje nebo proto, že by se způsobilo rušení vojenské služby nebo z jiných závažných důvodů,

2. odchylují-li se osoby vyslechnuté při hlavním přelíčení v podstatných částech od svých dříve učiněných výpovědí nebo od podaného posudku,

3. odeprou-li vypovídati svědci, aniž jsou k tomu oprávněni, nebo spoluobvinění,

4. jsou-li s přečtením srozuměni žalobce i žalovaný a souhlasí-li předseda, nebo

5. náleží-li slyšenému svědkovi podle mezinárodního práva exteritorialita nebo osobní osvobození.

1. onemocní-li žalovaný dříve než provede svoji obhajobu a nemůže-li býti vynesen rozsudek zprošťující nebo znějící na nepříslušnost soudu,

2. onemocní-li za těchto podmínek obhájce při hlavním přelíčení a jiný obhájce nemůže býti ihned přibrán a jde-li o trestný případ, kde obhajování je nutné nebo se jeví žádoucím podle mínění nalézacího soudu,

3. není-li svědek nebo znalec pro onemocnění s to, aby dal vyjádření, a podle náhledu nalézacího soudu jsou výpověď nebo posudek tak podstatné, že se v hlavním přelíčení nemůže pokračovati bez osobního výslechu svědka nebo znalce,

4. pokládá-li nalézací soud za nutné opatřiti nový průvodní prostředek, přibrati obhájce nebo důkladněji připraviti obhajování,

5. naráží-li pokračování v hlavním přelíčení na nepřekonatelné obtíže.

F. Řeči žalobce, žalovaného a jeho obhájce.

G. Porada a usnášení nalézacího soudu.

I. Spisování protokolu.

C. Počátek hlavního přelíčení.

D. Výslech žalovaného.

E. Průvodní řízení.

H. Prohlášení rozsudku.

K. Přerušení a odročení hlavního přelíčení.

L. Vedlejší případy.

(1) Když bylo průvodní řízení skončeno, udělí předseda slovo žalobci, aby učinil a odůvodnil své návrhy jak o vině žalovaného, tak i o trestních ustanoveních, kterých by se mělo proti němu použíti. Určitého návrhu o výměře trestu v mezích trestní sazby nemá žalobce činiti. V řízení před samosoudcem krajského vojenského soudu se může vojenský prokurátor omeziti na to, že všeobecně učiní návrh na použití zákona.

(2) Žalovaný a jeho obhájce mají právo na to odpověděti. Je-li několik žalovaných, ustanoví předseda pořadí řečí. Chce-li žalobce odpověděti na vývody žalovaného neb obhájce, náleží žalovanému a jeho obhájci vždy poslední slovo.

(1) Shledá-li žalobce podle výsledku hlavního přelíčení, že žalovaný nemá býti odsouzen, nebo ustoupil-li soukromý žalobce při hlavním přelíčení od žádosti za trestní stíhání (§ 105), upustí žalobce od žaloby.

(2) Upuštění od žaloby nutno odůvodniti.