Všeobecná ustanovení.
Titul 1.
Řádné opravné prostředky a oprava.
Hlava XIX.
Odvolání.
Titul 4.
Zmateční stížnost. Zmateční stížnost k zachování zákona.
Titul 2.
Stížnost.
Titul 5.
Titul 3.

A. Ustanovení společná.

A. Zmateční stížnost.

B. Další postup při odvolání proti rozsudkům krajských vojenských soudů.

B. Zmateční stížnost k zachování zákona.

C. Další postup při odvolání proti rozsudkům vrchních vojenských soudů.

C. Společná ustanovení.

(1) Řádné opravné prostředky jsou stížnost, odvolání a zmateční stížnost.

(2) Stížnost má místo proti opatřením a usnesením veřejných žalobců a soudů, odvolání a zmateční stížnost proti rozsudkům.

(1) Prohlášení, která se vztahují na podávání nebo odvolání opravných prostředků proti opatřením a usnesením, nutno podati u toho místa, které vydalo opatření nebo učinilo usnesení, prohlášení, která se vztahují na podání neb odvolání opravných prostředků proti rozsudkům, u nalézacího soudu, nebo není-li již shromážděn, u soudu, kde byl rozsudek vynesen.

(2) Osoby mužstva a rotmistři v činné službě mohou tato prohlášení učiniti toliko ústně do protokolu, a to, jsou-li na svobodě, také u svého představeného velitelství.

(3) Jiné osoby, i veřejný žalobce, jakož i obhájce, mohou svá prohlášení podati písemně neb ústně dáti do protokolu.

(4) Obvinění, kteří jsou ve vazbě, mohou dáti mimo to svá prohlášení do protokolu u důstojníka, kterému je svěřena správa vojenského trestního ústavu (dozorčího důstojníka).

(5) Protokol se sepíše ihned, když se činí prohlášení; není-li to možné, uvede se v něm přesně okamžik, kdy prohlášení bylo učiněno.

(6) Nesprávné označení opravného prostředku nemůže býti vykládáno v neprospěch obviněného.

(1) Za žalovaného je oprávněn podati opravné prostředky též jeho obhájce (§ 101). Totéž právo přísluší zákonnému zástupci nezletilého žalovaného i proti jeho vůli.

(2) Žalobce může použíti opravných prostředků jemu příslušejících také ve prospěch žalovaného.

(3) Každý opravný prostředek má ten účinek, že napadené rozhodnutí může být změněno nebo zrušeno též ve prospěch žalovaného.

(4) Byl-li opravný prostředek proti rozsudku podán ve prospěch žalovaného jeho zákonným zástupcem nebo žalobcem nebo je-li pochybno, souhlasí-li žalovaný s takovým opravným prostředkem, který podal jeho obhájce, musí býti žalovaný o tom zpraven a poučen, že se tímto podáním opravného prostředku odkládá pravomocnost rozsudku a tím vykonání uloženého snad trestu.

(1) Strana se může také zříci podání opravného prostředku nebo jej odvolati před uplynutím lhůty stanovené pro jeho ohlášení. Zřeknutí se a odvolání opravného prostředku mají ten účinek, že je nelze více vzíti zpět.

(2) Opravný prostředek podaný ve prospěch žalovaného jinou oprávněnou osobou může býti odvolán toliko s výslovným souhlasem žalovaného.

(3) Naproti tomu musí býti odvolán opravný prostředek podaný obhájcem, jakmile žalovaný odvolal svůj souhlas k jeho podání.

(4) Rozhoduje-li se o opravném prostředku na podkladě ústního líčení, není možné jej odvolati, jakmile líčení začalo.

(5) Opravné prostředky proti rozsudkům, které jsou podávány osobou neoprávněnou nebo po uplynutí lhůty stanovené pro ohlášení nebo po pravomocném zřeknutí, zamítne soud, u něhož byl rozsudek vynesen. Proti tomuto rozhodnutí přísluší tomu, kdo se domáhá opravného prostředku do tří dnů po uvědomění stížnost k nejblíže vyššímu soudu. Vyhoví-li soud stížnosti, běží lhůta k provedení opravného prostředku (§§ 337, odst. 1 a 361), nebyl-li již proveden, ode dne uvědomění o tomto rozhodnutí.

(6) Všechna rozhodnutí o opravných prostředcích musí býti odůvodněna.

(1) Stížnost je přípustná toliko v případech uvedených výslovně v zákoně.

(2) Tímto ustanovením není dotčeno právo učiniti oznámení a podati mimoprocesní stížnost na osoby, které jsou povolány spolupůsobiti při trestním řízení, pro porušení jejich úřední a služební povinnosti.

(1) Nejsou-li v tomto trestním soudním řádu stanoveny výjimky, nemá stížnost odkladného účinku. Avšak jak úřad, který vydal opatření nebo rozhodnutí, proti němuž stížnost směřuje, tak i úřad, který má o stížnosti rozhodovati, může naříditi, aby byl výkon odložen.

(2) Naposled uvedený úřad může též naříditi nebo sám provésti pátrání, která pokládá za potřebná k rozhodnutí.

(1) O stížnosti se rozhodne bez předchozího ústního líčení.

(2) U nejvyššího vojenského soudu je nutno před rozhodnutím o stížnosti vždy vyslechnouti generálního vojenského prokurátora.

(3) Bude-li stížnosti vyhověno, musí se učiniti opatření v té věci potřebné.

(1) Zřejmé písařské a početní chyby, které se vyskytnou v rozsudcích a jiných sepsáních, mohou býti kdykoli opraveny soudem, u něhož se přihodily, na žádost některé zúčastněné osoby nebo z úřední moci.

(2) Totéž platí, odchylují-li se písemná vyhotovení od původního textu.

(3) Oprava se provede v každém chybném vyhotovení a poznamená se na okraji spisu.

(1) Lhůta k ohlášení odvolání je třídenní od prohlášení rozsudku.

(2) Žalovanému, který nebyl přítomen při prohlášení rozsudku, počíná lhůta dnem, který následuje po oznámení rozsudku žalovanému.

(3) Obhájci a zákonnému zástupci žalovaného běží lhůta od téhož okamžiku, kterým počíná žalovanému.

(1) Bylo-li odvolání včas ohlášeno, má odkladný účinek.

(2) Propuštění z vazby toho, jenž byl osvobozen samosoudcem krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, věta první) neb žalovaného, jemuž byla vytrpěná vyšetřovací vazba v rozsudku krajského nebo vrchního vojenského soudu započtena jako trest, odloží se jen pro odvolání žalobce, a to jen tehdy, ohlásí-li odvolání ihned po prohlášení rozsudku a neshledá-li žalobce za vhodné naříditi propuštění na svobodu (§ 182).

(3) Směřuje-li odvolání toliko proti výměře trestu, může odsouzený nastoupiti trest na svobodě dříve, než rozsudek nabude právní moci, nebyl-li podle § 419 nařízen odklad nástupu trestu z vojenských služebních důvodů. Důstojníci, kteří byli odsouzeni k trestu žaláře, nemohou tento trest nastoupiti, dokud rozsudek nenabude právní moci.

(1) Tomu, kdo odvolání ohlásil, dodati jest co nejdříve ověřený opis naříkaného rozsudku s důvody; odvolatel může provésti odvolání do pěti dnů po tom, co mu byl tento opis doručen, a to buď podáním do spisů nebo do protokolu (§ 324).

(2) Z ohlášení odvolání nebo z jeho provedení musí býti jasně patrno, kterými články rozsudku se pokládá odvolatel stižen (§ 332, č. 1 až 3) a které důvody zmatečnosti chce snad uplatniti, jakož i kterými skutkovými okolnostmi, které třeba jednotlivě a zřetelně označiti, se má odůvodniti tvrzená zmatečnost, jinak na odvolání nebo na důvody zmatečnosti nevezme vyšší soud žádný zřetel. Nedostatek, který se v tomto směru vyskytne v odvolání, které ohlásil nebo provedl žalovaný, musí se však co možná napraviti jeho soudním výslechem.

(3) Odvolání a jeho odůvodnění lze měniti nebo doplniti ve lhůtě otevřené pro podání provedeného odvolání.

(4) Odvolatel může v ohlášení nebo v provedení odvolání proti rozsudku samosoudce krajského vojenského soudu oznámiti též nové skutečnosti nebo průvodní prostředky uváděje přesně veškeré okolnosti, z nichž lze posouditi jejich závažnost.

(1) Proti rozsudkům krajských vojenských soudů vyneseným samosoudcem (§ 53, odst. 1, první věta) lze se odvolati:

(2) Vyslovuje-li se rozsudkem nepříslušnost, lze jej napadati odvoláním jen tehdy, opírá-li se výrok o nepříslušnosti o ustanovení § 300, odst. 1.

(3) Pokud zvláštní zákony neustanovují jinak, může být odvolání podáno pro výrok o trestu v neprospěch žalovaného jen tenkrát, byl-li trest mimořádně zmírněn nebo nebylo-li proti žalobcovu návrhu uznáno na ztrátu hodnosti; ve prospěch žalovaného však jen tehdy, nešel-li již bez toho samosoudce, užívaje mimořádného zmírňovacího práva, pod nejnižší výměru příslušné trestní sazby, nebo bylo-li uznáno na ztrátu hodnosti jako trest samostatný, jakož i v případech, kdy byla vyslovena tato ztráta, ačkoli není jako trest bezpodmínečně stanovena.

(2) Proti rozsudku krajského vojenského soudu vynesenému samosoudcem (§ 53, odst. 1, první věta), jímž se vyslovuje, že žalovaný nepodléhá vojenské soudní pravomoci, přísluší odvolání jak vojenskému prokurátoru, tak i žalovanému a soukromému žalobci.

(3) Rozsudek, jímž samosoudce krajského vojenského soudu vyslovil, že žalovaný podléhá vojenské soudní pravomoci, může bráti v odpor odvoláním jak vojenský prokurátor, tak i žalovaný.

(1) Podati odvolání ve prospěch žalovaného je oprávněn jak on sám, tak i osoby uvedené v § 325, v neprospěch žalovaného žalobce a soukromý žalobce.

(1) Odpůrce odvolatelova jest zpraviti o tom, že bylo odvolání ohlášeno.

(2) Podání, kterým se odvolání provádí, jest učiniti ve dvojím vyhotovení; jedno z nich budiž dodáno odpůrci odvolatelovu. Bylo-li odvolání provedeno protokolem, dodá se mu opis protokolu.

(3) Odpůrce odvolatelův může do tří dnů po tom, co mu bylo provedení odvolání doručeno, odpověděti na ně buď podáním do spisů nebo do protokolu (§ 324).

(4) V této odpovědi může v tom případě, když odvolatel použil práva jemu příslušejícího podle § 337, posledního odstavce, navrhnouti i se své strany, aby byly opatřeny nové průvodní prostředky, při čemž prokáže jejich závažnost.

(1) Důvody zmatečnosti uvedené v § 358, č. 3 a 4 nemohou býti uplatňovány ve prospěch žalovaného, je-li nepochybně zřejmo, že porušení formy nemohlo míti na rozhodnutí účinek nepříznivý pro žalovaného. V neprospěch žalovaného se mohou uplatňovati jen tehdy, je-li zřejmo, že porušení formy mohlo býti při rozhodování žalobě na újmu, a odporoval-li mu mimo to veřejný žalobce, žádal-li o rozhodnutí nalézacího soudu a vyhradil-li si zmateční stížnost ihned, jakmile bylo toto rozhodnutí odepřeno nebo prohlášeno.

(2) Na osvobozující rozsudek lze podati zmateční stížnost ve prospěch žalovaného jen z důvodů zmatečnosti vypočtených v § 358, č. 9, písm. a) a č. 10, a to jen tehdy, bylo-li zproštění vysloveno proto, že tu byly okolnosti, které trestnost činu vylučují nebo zrušují.

(1) Včasné ohlášení zmateční stížnosti má odkladný účinek.

(2) Ustanovení § 336, odst. 2 platí obdobně.

1. byla-li shledána nepřípustnou, to jest, byla-li podána osobou neoprávněnou nebo pozdě, byla-li podána po tom když se stěžovatel platně zřekl tohoto opravného prostředku, nebo není-li v zmateční stížnosti označen jasně a určitě žádný z důvodů zmatečnosti vypočtených v § 358, zvláště není-li výslovně uvedena skutková okolnost, která má být důvodem zmatečnosti, nebo není-li na ni jasně poukázáno (§ 340, odst. 2, č. 2),

2. byl-li uplatňovaný důvod zmatečnosti již odklizen nějakým rozhodnutím nejvyššího vojenského soudu vydaným v téže věci,

3. opírá-li se zmateční stížnost o důvody zmatečnosti uvedené v § 358, č. 1 až 8 a senát určený k poradě jednomyslně uzná, že má býti zamítnuta jako zřejmě neodůvodněná, aniž by ji bylo třeba dále rozebírati.

(1) Zmateční stížnost lze podati proti rozsudkům senátů krajských vojenských soudů (§ 53, odst. 1, věta druhá) a proti rozsudkům vrchních vojenských soudů jako soudů první stolice.

(2) Zmateční stížnost může býti podána jak ve prospěch, tak i v neprospěch žalovaného, avšak vždy jen pro některý z důvodů zmatečnosti uvedených v § 358.

(3) Ve prospěch žalovaného mohou podati zmateční stížnost jak on sám, tak i osoby jmenované v § 325, v neprospěch žalovaného vojenský nebo vrchní vojenský prokurátor a soukromý žalobce.

(4) Vyslovuje-li se rozsudkem senátu krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, věta druhá) nebo vrchního vojenského soudu, že žalovaný nepodléhá vojenské trestní soudní pravomoci, může zmateční stížnost podat jak vojenský prokurátor (vrchní vojenský prokurátor) a soukromý žalobce, tak i žalovaný.

(5) Rozsudek senátu krajského vojenského soudu nebo vrchního vojenského soudu, vyslovuje-li neprávem, že žalovaný podléhá vojenské soudní pravomoci, mohou napadati zmateční stížností žalovaný a vojenský prokurátor (vrchní vojenský prokurátor).

11. překročil-li nalézací soud při vyměřování trestu své trestní oprávnění nebo hranice trestní sazby, pokud je tato sazba odůvodněna přitěžujícími nebo polehčujícími okolnostmi, jež jsou výslovně uvedeny ve vojenském trestním právu, nebo překročil-li hranice jemu příslušejícího práva trest měniti nebo zmirňovati nebo porušil-li nebo použil-li nesprávně ustanovení § 379, odst. 3 a 400, odst. 4.

2. konalo-li se hlavní přelíčení v nepřítomnosti obhájce v tom případě, kdy hájení bylo nutné, nebo v nepřítomnosti jiné osoby, jejíž přítomnost prohlašuje zákon bez výjimky za nutnou,

3. byl-li porušen nebo zanedbán takový předpis, jehož šetřiti přikazuje výslovně zákon pod neplatností, nebo byla-li u hlavního přelíčení čtena spisová příloha o nějakém úkonu vyšetřovacím nebo vyhledávacím, který podle zákona je neplatný, přes to že stěžovatel tomu odporoval,

4. nebylo-li při hlavním přelíčení rozhodnuto o návrhu stěžovatele nebo byly-li vedlejším nálezem učiněným proti jeho návrhu zanedbány nebo nesprávně vyloženy zákony nebo zásady řízení, jichž šetření vyžaduje podstata řízení, jež zajišťuje trestní stíhání i obhajování, nebo bylo-li obhajování opatřením předsedy nezákonně omezeno v některé části důležité pro rozhodnutí,

5. je-li výrok nalézacího soudu o rozhodných skutečnostech (§ 307, č. 6 a 7 a § 308, č. 1 až 6) nejasný, neúplný nebo sám s sebou v rozporu, nejsou-li pro tento výrok uvedeny žádné důvody, nebo je-li podstatný rozpor mezi tím, co je uvedeno v rozhodovacích důvodech o obsahu listin, které jsou k spisům přiloženy, neb o soudních výpovědích, a mezi listinami nebo protokoly o výsleších a zasedáních,

6. vyslovil-li nalézací soud neprávem svou věcnou příslušnost nebo svou nepříslušnost,

7. nevyřídil-li rozsudek úplně žalobu nebo

8. překročil-li ji proti předpisu § 302,

9. byl-li porušen nebo bylo-li nesprávně použito zákona, právní zásady, vojenského služebního předpisu nebo vojenské zásady výrokem učiněným v otázce,

1. nebyl-li nalézací soud náležitě obsazen, nebyli-li všichni soudcové přítomni při celém přelíčení nebo zúčastnil-li se rozhodování soudce podle zákona vyloučený nebo soudce, jehož včasné odmítnutí bylo odůvodněno,

10. bylo-li na čin, který je podkladem rozhodnutí, nesprávným výkladem zákona, právní zásady, vojenského služebního předpisu nebo vojenské služební zásady použito trestního ustanovení, které se naň nevztahuje,

(1) V neveřejném zasedání o zmateční stížnosti podané ve prospěch žalovaného lze jí, souhlasí-li generální vojenský prokurátor, ihned vyhověti, ukáže-li se, že se nelze vyhnouti nařízení nového hlavního přelíčení, nejvyšší vojenský soud nemá však ještě rozhodnouti ve věci samé.

(2) Výjimečně může nejvyšší vojenský soud v neveřejném zasedání, vyslechnuv generálního vojenského prokurátora, rozhodnout o zmateční stížnosti i ve věci samé, nejde-li o trestný čin, na který je v zákoně uložen trest těžší než trest na svobodě deseti let, neučinily-li strany návrh na konání veřejného líčení ani ve lhůtě stanovené k provedení zmateční stížnosti ani ve lhůtě stanovené pro odpověď (§ 337, odst. 1, § 338, odst. 3, § 361).

(3) Při neveřejném zasedání může se dále naříditi, aby byla opatřena skutková objasnění o tvrzených formálních závadách.

(1) Doba ústního líčení se oznámí včas generálnímu vojenskému prokurátoru.

(2) Žalovaný se zpraví o ustanovené době nejpozději osm dní před ní s tím dodatkem, že se může k ústnímu líčení dostaviti osobně nebo se dát zastupovati obhájcem, žalovaný, který je ve vazbě, naproti tomu s dodatkem, že sice nemá žádného nároku, aby byl přítomen, že však se může dát zastupovati obhájcem.

(3) Je-li soudu znám obhájce, bude uvědoměn o době ústního líčení zároveň s žalovaným. Obhájce určený podle § 88, odst. 1 nebo 2 se obešle k ústnímu líčení.

(4) Soukromému žalobci a poškozenému se oznámí včas nařízení ústního líčení s dodatkem, že se k němu mohou dostaviti. Podal-li zmateční stížnost soukromý žalobce nebo zákonný zástupce žalovaného, uvědomí se včas o ustanoveném ústním líčení s dodatkem, že o stížnosti bude rozhodnuto podle zákona se zřetelem k tomu, co bylo uvedeno v provedení stížnosti, i v tom případě, když se nedostaví.

(1) Ústní líčení se koná v přítomnosti generálního vojenského prokurátora, a je-li obhajování nutné, v přítomnosti obhájce.

(2) Ihned po zahájení ústního líčení přednese rada nejvyššího vojenského soudu ustanovený zpravodajem na vyzvání předsedy vylíčení dosavadního průběhu trestního řízení a označí důvody zmatečnosti uvedené stěžovatelem a z toho vyplývající sporné články, aniž projeví mínění o rozhodnutí, které se má učiniti.

(1) Po přednesu zpravodajově dostane slovo stěžovatel, a to, podal-li stížnost veřejný žalobce, generální vojenský prokurátor, aby stížnost odůvodnil, a potom odpůrce, aby odpověděl. Generální vojenský prokurátor má právo projeviti své mínění, i podal-li zmateční stížnost soukromý žalobce. Žalovanému nebo jeho obhájci přísluší vždy právo vyjádřiti se jako poslední. Nedostavil-li se žalovaný, obhájce, zákonný zástupce nebo snad zakročující soukromý žalobce, přečte se jejich písemná stížnost neb odpověď. Je-li obhajování nutné, přeruší se nebo se odročí ústní líčení, nedostavil-li se obhájce nebo vzdálil-li se předčasně, jestliže nelze přibrati ihned jiného obhájce (§ 268, odst. 2). S obhájcem, který byl řádně obeslán a bez omluvy se nedostavil nebo se předčasně vzdálil, bude naloženo podle § 280, odst. 3.

(2) Když byly řeči skončeny, prohlásí předseda ústní líčení za skončené a senát se odebéře do poradní síně.

(3) Jinak platí o ústním líčení u nejvyššího vojenského soudu přiměřeně ustanovení § 296, § 297, odst. 2 a 3 a § 298, pak §§ 317, 319 a § 321, odst. 2 až 4.

(1) Nejvyšší vojenský soud rozhodne rozsudkem, nejsa vázán podanými návrhy.

(2) Pokládá-li nejvyšší vojenský soud zmateční stížnost za nepřípustnou (§ 364, č. 1 a 2) nebo za neodůvodněnou, rozhodne, že se jí nevyhovuje.

V případech, uvedených pod č. 1 až 4 může nejvyšší vojenský soud použíti podle svého uvážení svého práva delegačního.
(3) Je-li zmateční stížnost odůvodněná, zruší rozsudek potud, pokud je napadán a pokud se ho dotýká důvod zmatečnosti, a podle různých důvodů zmatečnosti rozhodne a postupuje dále podle těchto ustanovení:

(1) Nejvyšší vojenský soud se omezí na důvody zmatečnosti, které stěžovatel uplatnil výslovně nebo na které aspoň zřetelně poukázal. Přesvědčí-li se však při zmateční stížnosti podané od kohokoliv, že krajským nebo vrchním vojenským soudem uznaná vojenská trestní soudní pravomoc není odůvodněna (§ 358, č. 6), že v neprospěch žalovaného bylo nesprávně použito zákona (§ 358, č. 9 až 11) nebo že tytéž důvody, na nichž se zakládá jeho opatření ve prospěch jednoho žalovaného, jsou na prospěch též některému spolužalovanému, má z úřední moci postupovati tak, jako by byl býval uplatňován též důvod zmatečnosti, o který jde.

(2) Při tom může nejvyšší vojenský soud v neveřejném zasedání (§ 363) po slyšení generálního vojenského prokurátora rozhodnouti ihned také tehdy, uzná-li jednomyslně, že není odůvodněna vojenská trestní soudní pravomoc, nebo souhlasí-li s rozhodnutím při nesprávném použití zákona v neprospěch některého žalovaného generální vojenský prokurátor.

(3) Je-li zmateční stížnost podána jen ve prospěch žalovaného, nemůže nejvyšší vojenský soud uložiti žalovanému přísnější trest, než vyslovil naříkaný rozsudek.

(1) Rozhodnutí nejvyššího vojenského soudu vynesené v neveřejném zasedání (§§ 364 a 365), jakož i rozhodnutí prohlášené v nepřítomnosti žalovaného oznámí se mu skrze soud první stolice.

(2) Tento soud zpraví o rozhodnutí vyneseném v neveřejném zasedání také soukromého žalobce a zákonného zástupce, kteří podali zmateční stížnost.

(1) Odvolání se především zašle k nahlédnutí vrchnímu vojenskému prokurátoru.

(2) Vrchní vojenský soud zamítne odvolání jako nepřípustné:

(3) Proti tomuto opatření, které se zašle na vědomí také vrchnímu vojenskému prokurátoru, přísluší odvolateli do tří dnů po uvědomění stížnost k nejvyššímu vojenskému soudu.

(4) Vrchní vojenský soud může též naříditi, aby spisy byly doplněny, nebo žádati na krajském vojenském soudu vysvětlení.

(1) Připustí-li se odvolání proti rozsudku samosoudce krajského vojenského soudu, přezkoumá vrchní vojenský soud zda jsou nové skutečnosti a průvodní prostředky uvedené podle §§ 337 a 338 závažné. Nejsou-li závažné, soud je ihned zamítne.

(2) Důkazy, které byly provedeny již před samosoudcem krajského vojenského soudu, opakují se jen tehdy, shledá-li soud, že tohoto opakování je třeba pro podstatné pochybnosti o správnosti zjištění obsažených v rozsudku první stolice.

(3) Je-li nutno nově provésti neb opakovati důkazy, může je soud podle okolností dát provésti též soudcem k tomu vyslaným, při čemž platí obdobně ustanovení § 251, odst. 3. Jinak se ponechá provedení důkazů ústnímu odvolacímu líčení.

(1) Nejde-li při odvolání proti rozsudku samosoudce krajského vojenského soudu o žádný z případů uvedených v § 340, odst. 2 a § 342, nařídí vrchní vojenský soud o odvolání ústní odvolací líčení, a to i pokud odvolání směřuje proti výroku o trestu. Ustanoví místo a čas líčení, opatří sestavení odvolacího soudu a potřebná obeslání svědků a znalců (§ 247, odst. 5 a 6).

(2) V těch případech, v nichž soud pokládá přítomnost žalovaného za nutnou k vyhledání pravdy, nařídí, aby žalovaný byl předveden neb obeslán (§ 247, odst. 1 a 2), jinak ho zpraví o ustanovené době aspoň tři dni napřed s dodatkem, že je mu volno dostaviti se k ústnímu odvolacímu líčení osobně nebo se dát zastupovati obhájcem, žalovaného, který je ve vazbě, naproti tomu s dodatkem, že nemá sice žádného nároku, aby byl přítomen, že se však může dát zastupovati obhájcem.

(3) Obhájce, je-li soudu znám v době ustanovení líčení, bude zpraven o době líčení zároveň se žalovaným. Obhájce určený podle § 88, odst. 2 se k líčení obešle (§ 280, odst. 3).

(4) Vrchního vojenského prokurátora nutno včas zpraviti o době líčení.

(5) Soukromý žalobce a poškozený se uvědomí o ustanoveném líčení včas s tím, že jim jest volno dostaviti se k němu. Podal-li odvolání soukromý žalobce nebo zákonný zástupce žalovaného, bude mu doba líčení včas oznámena s tím, že o odvolání bude podle zákona rozhodováno se zřetelem k tomu, co bylo uvedeno v provedení odvolání, i když se nedostaví.

(6) Jinak platí o přípravě ústního odvolacího líčení obdobně ustanovení §§ 248, 249 a 253.

(1) Ústní odvolací líčení se koná v přítomnosti vrchního vojenského prokurátora.

(2) Když byli vyvoláni obeslaní svědci a znalci, podá předseda nebo jeden z přísedících v nepřítomnosti svědků a znalců zprávu, která nemá obsahovati ani posudek ani návrhy, nýbrž toliko skutečnosti případu a dosavadní průběh věci, pokud je toho třeba k posouzení odvolání, pak podstatný obsah odvolacích vývodů a sporné otázky z toho vyplývající.

(3) Část rozsudku první stolice vztahující se na odvolací články i s rozhodovacími důvody se předčítá po každé, a pokládá-li to předseda za vhodné, předčítá se také protokol sepsaný o hlavním přelíčení první stolice.

(1) Poté bude vyslýchán žalovaný, je-li přítomen, pak následuje výslech obeslaných snad svědků a znalců a jinaké provádění důkazů.

(2) Při podávání zprávy a provádění důkazů mohou se předčítati nehledíc k podmínkám § 288, protokoly o výpovědích spoluúčastníků, svědků a znalců vyslechnutých před samosoudcem krajského vojenského soudu, k ústnímu odvolacímu líčení však neobeslaných. Též výpověď nedostavivšího se žalovaného, jakož i veškeré spisy, které lze předčítati v hlavním přelíčení první stolice, mohou se předčítati u ústního odvolacího líčení.

(1) Odvolací soud vezme za základ svého rozhodnutí důkazy provedené v první stolici a důkazy provedené snad podle § 341. Rozhodnutí se stane rozsudkem.

(2) Odvolací soud rozhoduje, nevidí-li se mu odvolání zamítnouti jako nepřípustné (§ 337, odst. 2 a § 340, odst. 2) nebo jako neodůvodněné, nejsa vázán podanými návrhy, ve věci samé podle předpisů platných pro vynášení rozsudků vrchních vojenských soudů v první stolici, není-li níže nařízeno něco jiného.

(1) Je-li rozsudek krajského vojenského soudu vynesený samosoudcem (§ 53, odst. 1, první věta) stižen některým z důvodů zmatečnosti uvedených v § 358, č. 1 až 5, zruší odvolací soud rozsudek a přikáže věc zpět první stolici k novému přelíčení.

(2) Vyslovil-li samosoudce krajského vojenského soudu neprávem svou věcnou příslušnost (§ 358, č. 6), zruší odvolací soud rozsudek a postoupí věc příslušnému činiteli, je-li však pro tuto věc příslušný senát krajského vojenského soudu, vrátí spisy tomuto soudu, aby ve věci rozhodl senátem (§ 53, odst. 1, druhá věta).

(3) Vyslovil-li samosoudce neprávem svou nepříslušnost nebo nevyřídil-li žalobu úplně (§ 358, č. 6 a 7), uloží mu odvolací soud, aby konal nové hlavní přelíčení a vynesl rozsudek, který se v posledním případě má omeziti na články žaloby, jež zůstaly nevyřízeny.

(4) Odvolací soud může však též v případech uvedených v odstavcích 1 a 3 rozhodnouti ve věci samé ihned nebo v zasedání pozdějším, zopakoval-li nebo doplnil-li podle potřeby hlavní přelíčení konané v první stolici nebo napravil-li procesní úkon, jejž shledal vadným.

(5) Jde-li o rozsudek vynesený senátem (§ 53, odst. 1, druhá věta), rozhoduje odvolací soud vždy v zasedání neveřejném (§ 342). Má-li odvolací soud za to, že není správný výrok krajského vojenského soudu o tom, že žalovaný podléhá vojenské soudní pravomoci (§ 358, č. 6) nebo že bylo nesprávně použito zákona v neprospěch žalovaného (§ 358, č. 9 až 11), předloží spisy nejvyššímu vojenskému soudu k rozhodnutí podle ustanovení § 354.

(6) Rozhodl-li krajský vojenský soud neprávem (§ 358, č. 6) o věci, pro niž byl v první stolici příslušný vrchní vojenský soud, může odvolací soud na návrh vrchního vojenského prokurátora za souhlasu žalovaného a šetře podmínek § 302, odst. 3 rozhodnout ve věci samé.

(1) Rozhodnutí odvolacího soudu oznámí žalovanému krajský vojenský soud, nebylo-li již ve veřejném zasedání beztoho v jeho přítomnosti prohlášeno.

(2) Krajský vojenský soud zpraví dále o rozhodnutí odvolacího soudu také soukromého žalobce a zákonného zástupce žalovaného tehdy, podal-li odvolání a nebylo-li učiněno rozhodnutí v ústním odvolacím líčení.

(1) Generální vojenský prokurátor může podati na pravomocné rozsudky krajských (vrchních) vojenských soudů, které se zakládají na porušení zákona nebo na jeho nesprávném použití, jakož i na každé protizákonné usnesení nebo postup takového soudu, o němž se doví, na rozkaz ministra národní obrany nebo též z úřední moci zmateční stížnost k zachování zákona také tehdy, nebylo-li použito s žádné strany v zákonné lhůtě opravného prostředku zmateční stížnosti.

(2) Vojenští (vrchní vojenští) prokurátoři nechť oznámí případy pro takovou zmateční stížnost se hodící generálnímu vojenskému prokurátoru.

(1) Shledá-li nejvyšší vojenský soud, že stížnost podaná k zachování zákona je odůvodněna, má rozhodnouti rozsudkem, že ve sporné věci byl porušen zákon naříkaným usnesením anebo postupem, způsobem řízení nebo vyneseným rozsudkem. V opačném případě zamítne stížnost rozsudkem. Výrok, že byl porušen zákon, nemá zpravidla pro žalovaného účinku.

(2) Byl-li však žalovaný rozsudkem vyneseným s porušením zákona odsouzen k trestu, má nejvyšší vojenský soud podle okolností žalovaného osvoboditi nebo použíti mírnější trestní sazby nebo naříditi za současné delegace jiného soudu nebo bez ní, aby se řízení proti němu konané provedlo znovu.

(3) Shledá-li nejvyšší vojenský soud, že nebyla odůvodněna vojenská trestní soudní pravomoc, má rozsudek zrušiti a trestní věc postoupiti příslušnému úřadu.

(4) Rozsudek nejvyššího vojenského soudu oznámí se v případech uvedených v odstavcích 2 a 3 žalovanému soudem první stolice.

(5) Byl-li žalovaný rozsudkem nejvyššího vojenského soudu zproštěn, může on nebo jeho příslušníci (§ 389) žádati, aby nález byl uveřejněn v Úředním listě nebo na jejich útraty i v jiných veřejných listech.

(1) Nejvyšší vojenský soud může o odvolání, jež ho došlo, naříditi také mimo zasedání doplnění spisů a žádati vysvětlení na soudu první stolice nebo na vrchním vojenském prokurátoru.

(2) O odvolání rozhodne nejvyšší vojenský soud v neveřejném zasedání (§ 64), jehož se zúčastní mimo členy senátu a zapisovatele jen generální vojenský prokurátor, když byla vyslechnuta zpráva a návrh rady ustanoveného za zpravodaje a slyšen generální vojenský prokurátor. Rozhoduje-li nejvyšší vojenský soud ve věci samé, rozhodne ve formě rozsudku, jinak usnesením.

(1) Nerozhodne-li se nejvyšší vojenský soud zamítnouti odvolání jako nepřípustné, rozhodne ve věci samé, při čemž se omezí na ty části, kterých se týká odvolání, a položí za základ výrok nalézacího soudu o vině žalovaného a o trestním ustanovení, jehož se má použíti. Sníží-li trest ve prospěch jednoho nebo několika spolužalovaných z důvodů, které jsou i jiným na prospěch, má z úřední moci postupovati tak, jako kdyby i tito spolužalovaní byli podali odvolání.

(2) Přesvědčí-li se nejvyšší vojenský soud z odvolání kýmkoli podaného, že není odůvodněna vrchním vojenským soudem uznaná vojenská trestní soudní pravomoc (§ 358, č. 6) nebo že bylo nesprávně použito zákona v neprospěch žalovaného (§ 358, č. 9 až 11), má z úřední moci postupovati tak, jako kdyby byl důvod zmatečnosti, o nějž jde, uplatněn ve zmateční stížnosti. Při tom může, vyslechna generálního vojenského prokurátora, ihned rozhodnouti, má-li jednomyslně za to, že je tu důvod zmatečnosti pro věcnou nepříslušnost, nebo souhlasí-li s rozhodnutím generální vojenský prokurátor, bylo-li nesprávně použito zákona v neprospěch žalovaného.

(3) Bylo-li odvolání podáno jen ve prospěch žalovaného, nemůže nejvyšší vojenský soud uložiti žalovanému přísnější trest, než vyslovil první rozsudek.

(1) Rozhodnutí nejvyššího vojenského soudu oznámí žalovanému vrchní vojenský soud.

(2) Soukromému žalobci a zákonnému zástupci, kteří podali odvolání, bude dáno na vědomí rozhodnutí nejvyššího vojenského soudu vrchním vojenským soudem.

(1) Soud, jemuž se přikáže podle § 365, odst. 1, § 371, č. 1, 3 a 4 a § 378, odst. 2 věc k novému přelíčení, má při tom vzíti za základ původní žalobu, nenařídil-li nejvyšší vojenský soud nějakou odchylku.

(2) Je vázán právním názorem, kterým se řídil při svém rozhodnutí nejvyšší vojenský soud.

(3) Ustanovení § 373, odst. 3 platí také pro rozsudek vydaný po novém hlavním přelíčení.

(4) Na tento nový rozsudek lze podati zmateční stížnost ze všech důvodů uvedených v § 358, jestliže již nebyly odklizeny rozhodnutím nejvyššího vojenského soudu vydaným v téže věci. Rovněž jsou proti tomuto novému rozsudku přípustné opravné prostředky jinak dovolené.

1. jsou-li tu důvody zmatečnosti (§§ 358 až 360).

2. pro výrok o vině,

3. pro výrok o trestu.

a) zda čin kladený žalovanému za vinu je zločinem nebo přečinem neb jiným trestným jednáním náležejícím do příslušnosti vojenských soudů,

b) zda jsou zde okolnosti, které vylučují nebo zrušují trestnost činu nebo vylučují jeho stíhání,

c) zda chybí potřebná žaloba,

d) zda bylo řízení zavedeno bez žádosti soukromého žalobce, jíž je k tomu třeba, nebo zda v něm bylo pokračováno proti jeho vůli,

1. Je-li tu některý z důvodů zmatečnosti uvedených v § 358, č. 1 až 5, nařídí nejvyšší vojenský soud nové hlavní přelíčení a přikáže věc zpět soudu první stolice.

2. Uznal-li nalézací soud neprávem vojenskou soudní příslušnost (§ 358, č. 6), odstoupí nejvyšší vojenský soud trestní věc příslušnému úřadu a usnese se zároveň na tom, zda má býti žalovaný ponechán ve vyšetřovací vazbě či nikoli (§ 300, odst. 4).

3. Vyslovil-li nalézací soud neprávem svou nepříslušnost nebo nevyřídil-li úplně žalobu (§ 358, č. 6 a 7), nařídí nejvyšší vojenský soud soudu nové přelíčení a vynesení rozsudku, který se má v posledním případě omeziti na ty části žaloby, které zůstaly nevyřízeny.

4. Ve všech ostatních případech rozhodne nejvyšší vojenský soud ve věci samé, při čemž vezme za základ svého rozhodnutí skutečnosti, které zjistil nalézací soud, aniž překročil žalobu (§ 358, č. 8). Shledá-li však nejvyšší vojenský soud, že v rozsudku a v jeho rozhodovacích důvodech nejsou zjištěny skutečnosti, které při správném použití zákona měly býti podkladem nálezu, přikáže věc soudu první stolice k novému projednání a rozhodnutí.

1. bylo-li podáno osobou k tomu neoprávněnou nebo pozdě nebo po tom, když se odvolatel platně zřekl opravných prostředků,

2. nejsou-li zřetelně patrné články, proti nimž odvolání směřuje, nebo nejsou-li jednotlivě a určitě označeny důvody zmatečnosti, pro něž jedině bylo podáno, a tento nedostatek nemohl býti odklizen soudním výslechem žalovaného, který odvolání podává.