Hlava II.
Rozsah vojenské trestní soudní pravomoci.

7. váleční zajatci a váleční rukojmí.

1. vojenské osoby a příslušníci Sboru národní bezpečnosti v činné službě;

2. invalidé vojska nebo Sboru národní bezpečnosti, ubytovaní ve vojenské invalidovně;

3. osoby, které jsou v prozatímní nebo vyšetřovací vazbě proto, že bylo proti nim zavedeno vojenské trestní řízení, nebo které odpykávají trest na svobodě ve vojenském trestním ústavě;

4. příslušníci vojska a Sboru národní bezpečnosti, kteří zůstávajíce v presenčním počtu svých těles odpykávají v občanském trestním ústavě trest uložený vojenským soudem;

5. zběhové uprchlí z činné služby;

6. osoby, které náležejí k průvodu vojenských útvarů mobilisovaných nebo jsoucích mimo Československou republiku;

(1) Vojenská trestní soudní pravomoc se vztahuje u osob uvedených v § 11 toliko na trestné činy, spáchané po čas poměru, který tuto trestní soudní pravomoc zakládá.

(2) Osoby zavázané k nějaké zákonité nebo dobrovolně převzaté činné (presenční) službě ve vojsku nebo ve Sboru národní bezpečnosti nepodléhají tedy pro trestný čin, který spáchaly před nastoupením do této činné služby (presentací), vojenské trestní soudní pravomoci.

(3) Totéž platí i pro všechny příslušníky zálohy a náhradní zálohy, kteří jsou povoláni k cvičení ve zbrani nebo k cvičení služebnímu, k prvnímu vojenskému výcviku nebo k vykonávání jiné vojenské služby nebo k vykonávání vojenské služby bez zvláštního zavolání, pokud jde o všechny trestné činy spáchané před nastoupením do této služby (presentací).

2. důstojníci a rotmistři vojska a Sboru národní bezpečnosti mimo činnou službu pro vojenské trestné činy a pro trestné činy, kterých se dopustili proti vojenským soudům, velitelstvím nebo orgánům, zakročujícím ve vojenských trestních soudních případech za jejich úředního jednání, jestliže spáchali tyto činy ve vojenském stejnokroji nebo ve stejnokroji Sboru národní bezpečnosti.

1. vojenské osoby mimo činnou službu pro přečin neuposlechnutí povolávacího rozkazu nebo pro přísněji trestný čin spáchaný tímto neuposlechnutím;

(1) Osoby, jimž podle mezinárodního práva přísluší exteritorialita neb osobní osvobození, jsou vyňaty z vojenské trestní soudní pravomoci.

(2) Právo imunity členů zákonodárných sborů zůstává tímto zákonem nedotčeno.

(2) U vojenských trestných činů a v případech uvedených v § 13, č. 2 přestává vojenská trestní soudní pravomoc, nebylo-li učiněno takové opatření nejpozději do jednoho roku po ukončení poměru, kterým se zakládá tato trestní soudní pravomoc, a jestliže pachatel je zavázán k zákonité vojenské služební povinnosti, nejpozději do jednoho roku po jeho vystoupení z této služební povinnosti.

(1) Ukončením poměru, na kterém se zakládá vojenská trestní soudní pravomoc, přestává tato pravomoc pro obecné trestné činy, neučinilo-li velitelství povolané k sepsání trestního oznámení nebo místní úřad (§ 130, odst. 1 a 2), příslušný veřejný žalobce nebo příslušný soud před ukončením tohoto poměru žádného opatření k přípravě nebo k zahájení trestního řízení.

(3) Sejdou-li se vojenské zločiny nebo přečiny s obecnými zločiny nebo přečiny (přestupky), zůstává vojenská trestní soudní pravomoc i pro obecné trestné činy tak dlouho v platnosti jako pro vojenské trestné činy, jestliže se obecné zločiny nebo přečiny (přestupky) nevyloučí (§ 37) a nepřikáží občanské trestní soudní pravomoci.

(2) Při výměře trestu přihlédne soud, který vynáší pozdější rozsudek, přiměřeně k trestu, který byl uložen vinníku dřívějším nálezem.

(1) Dopustil-li se někdo několika trestných činů, které podléhají jednak vojenské trestní soudní pravomoci, jednak trestní soudní pravomoci občanské, jedná každý příslušný soud samostatně.

(4) Zpravidla se vykoná napřed trest uložený soudem, jehož rozhodnutí nabylo nejdříve právní moci.

(3) Je-li na jeden ze sbíhajících se trestných činů uložen trest smrti nebo doživotní trest na svobodě, provede se řízení pro tento trestný čin před řízením pro druhý trestný čin, na který jest uložen mírnější trest.