Hlava IV.
Složení soudů. Postup řízení.

A. Krajské vojenské soudy.

(2) Rozhodnutí a opatření, která nepříslušejí shromážděnému soudu, učiní president soudu a podpisuje čistopisy. V nutných případech a na služebních cestách mohou tyto úkony, vztahují-li se na vyhledávací řízení, býti obstarány též vyšetřujícím soudcem.

(1) V čele krajského vojenského soudu jako jeho president je vojenský soudce, kterého ustanovuje president republiky. President republiky ustanovuje též rady krajského vojenského soudu, a to z vyšších důstojníků justiční služby. Ministr národní obrany ustanoví u krajského vojenského soudu potřebný počet pomocných vojenských soudců.

(1) U krajských vojenských soudů rozhoduje v případech uvedených v § 20, č. 1, písm. a) jeden vojenský soudce jako samosoudce. V případech uvedených v § 20, č. 1, písm. b) rozhoduje tříčlenný senát, složený z jednoho vojenského soudce jako předsedy a dvou přísedících; jedním přísedícím je důstojník zbraní starší 28 let, druhým přísedícím je příslušník stavovské skupiny a hodnostní skupiny žalovaného. Stavovské skupiny určují služební předpisy, hodnostními skupinami jsou důstojníci, rotmistři a osoby z počtu mužstva. Náleží-li žalovaní k různým stavovským skupinám, vybere se druhý přísedící ze stavovské skupiny zbraní. Oba přísedící musí býti hodností vyšší (služebně starší) než žalovaný (hodností nejvyšší ze spolužalovaných).

(2) Je-li žalovaným nebo spolužalovaným příslušník Sboru národní bezpečnosti, určí se druhý přísedící podle stejných zásad z příslušníků Sboru národní bezpečnosti.

B. Vrchní vojenské soudy.

(1) V čele nejvyššího vojenského soudu stojí jako president vyšší generál.

(5) President, vicepresidenti a radové nejvyššího vojenského soudu náleží stavu důstojníků justiční služby.

C. Nejvyšší vojenský soud.

(4) Presidenta, vicepresidenty a rady nejvyššího vojenského soudu ustanovuje president republiky.

(3) K jeho zastupování je ustanoven jeden nebo více generálů jako vicepresidenti.

(2) Kde v tomto zákoně není výjimek, vydává president potřebná rozhodnutí a opatření mimo zasedání senátu, dohlíží na zachovávání jednacího řádu a zpravidla předsedá v senátních zasedáních.

(2) Jednání a rozhodování v plenu se děje za účasti aspoň dvou třetin radů nejvyššího vojenského soudu.

(1) U nejvyššího vojenského soudu jsou zřízeny senáty.

(2) Každé rozhodnutí nejvyššího vojenského soudu se stane, není-li v tomto trestním soudním řádu stanoven výslovně opak, po sborové poradě v senátech po slyšení generálního vojenského prokurátora.

(3) Senáty se skládají z presidenta nebo jeho náměstka jako předsedy a 4 radů nejvyššího vojenského soudu.

(1) Chce-li se některý senát odchýliti v nějaké právní otázce od dřívějšího rozhodnutí některého senátu nebo plena, vyžádá si o této sporné otázce rozhodnutí plena.

(3) Není-li u nejvyššího vojenského soudu po ruce aspoň dvanáct důstojníků justiční služby (radů), ustanoví ministr národní obrany k doplnění nedostávajícího se počtu pořadím nejvyšší důstojníky justiční služby v činné službě. Důstojníci justiční služby, kteří jsou povoláni k funkcím prokurátorským, jsou však z takového služebního určení vyloučeni.

(4) Jednání v plenu se děje za předsednictví presidenta, v neveřejném zasedání, k němuž kromě členů plena a zapisovatele má býti přibrán jen generální vojenský prokurátor. Říditi jednání přísluší presidentovi.

(5) O právní otázce bude rozhodnuto na podkladě písemného návrhu rady ustanoveného za zpravodaje po vyslechnutí generálního vojenského prokurátora, který předtím podal své písemné návrhy.

(1) Po rozhodnutí právní otázky plenem rozhodne senát, který si je vyžádal, sám ve věci, při čemž je vázán rozhodnutím plena.

(2) Rozhodující senát provede především jednání s účastníky, má-li podle tohoto zákona takové jednání předcházeti rozhodnutí ve věci samé, nebo je obnoví, bylo-li již dříve provedeno.

(3) Při obeslání účastníků bude jim zároveň oznámeno rozhodnutí plena o právní otázce.

(1) President nejvyššího vojenského soudu, vyslechnuv vicepresidenty, rozdělí začátkem jednacího roku pro tento rok vicepresidenty a rady na senáty, jakož i ustanoví jejich řádné zástupce, kdyby je něco zašlo.

(2) Toto rozdělení může býti během jednacího roku pozměněno jen tehdy, vyžaduje-li toho přetížení některého senátu nebo změní-li se někteří členové soudu nebo zajde-li je něco trvale.

(1) Při rozhodováních v trestních věcech nesmí býti počet hlasujících ani větší ani menší, než jak je ustanoveno tímto trestním soudním řádem.

(3) Způsob hlasování a jeho odůvodnění jednotlivými soudci musí býti chovány v tajnosti. Porušení této povinnosti podléhá trestním ustanovením o porušení příkazu mlčenlivosti (§ 263).

D. Hlasování rozhodujících soudů.

(2) Neveřejným poradám a hlasováním nesmí mimo hlasující soudce a zapisovatele nikdo býti přítomen, jinak jsou zmatečné.

(3) Nastane-li různost mínění o tom, které ze dvou mínění je pro obviněného méně nepříznivé, bude hlasováno nejdříve o tom.

(1) Kde zákon výslovně neustanovuje nic jiného, vyžaduje se pro každé usnesení prostá většina hlasů, to je více než polovina veškerých hlasů.

(2) Tříští-li se hlasy ve více než dvě různá mínění, takže žádné z nich nemá pro sebe potřebné většiny, připočítávají se hlasy nejnepříznivější pro obviněného k hlasům nejblíže méně nepříznivým tak dlouho, až se dosáhne absolutní většiny.

(1) Různí-li se mínění o předmětu, způsobu a pořadí otázek, které se mají dáti, rozhodne soud rozhodovací.

(2) Vzejde-li pochybnost o příslušnosti soudu neb o potřebě doplniti řízení nebo naskytnou-li se jiné předběžné otázky, musí o tom vždy napřed býti hlasováno.

(3) Žádný soudce nesmí odepříti další hlasování proto, že při hlasování o předchozí otázce zůstal v menšině.

(1) Při rozhodování ve věci hlavní třeba otázku, zda je žalovaný vinen skutkem jemu za vinu kladeným, odděliti vždy od otázky o trestu a hlasovati o ní před touto otázkou. Je-li žalovaný obviněn z několika trestných skutků, musí se o každém jednotlivém činu učiniti zvláštní usnesení o vině nebo nevině žalovaného.

(2) Porada o trestu se má omeziti na ty trestné činy, jimiž žalovaný byl uznán vinným. Při tom se soudcům, kteří neuznali žalovaného vinným některým trestným činem kladeným mu za vinu, ponechává na vůli odevzdati svůj hlas o trestu podle usnesení učiněného o otázce viny nebo zdržeti se hlasování. V tomto případě se počítají jejich hlasy tak, jako by se byli připojili k mínění nejpříznivějšímu pro žalovaného z mínění vyslovených ostatními hlasujícími.

(4) Stálí zapisovatelé vykonají před nastoupením své služby u soudu přísahu, že budou věrně plniti povinnosti zapisovatele a zachovávati mlčenlivost.

(3) Vojenským a vrchním vojenským prokurátorům se přidělí zapisovatelé trvale; při vyhledáváních proti důstojníkům mohou jim býti přiděleni včas potřeby důstojníci zbraní jako zapisovatelé.

(2) Protokol při líčeních u nejvyššího vojenského soudu spisují důstojníci justiční služby.

(2) V důležitých případech musí se zápis o výslechu sepsat v jazyce osoby vyslýchané a připojit k zápisu o jednání jako příloha.

(1) K jednání s osobami, které nejsou znalé služebního jazyka, musí být přibrán tlumočník. Od jeho přibrání lze upustit, jsou-li všichni účastníci řízení znalí jazyka osoby, která má být vyslechnuta. Tato skutečnost se poznamenává v zápise o jednání.

(5) Důstojníci a poddůstojníci velení v jednotlivých případech k soudu jako zapisovatelé vykonají přísahu případ od případu. Složení přísahy se poznamená v příslušných protokolech. Důstojníci justiční služby, aspiranti justiční služby a důstojníci kancelářské soudní služby, jichž se užívá jako zapisovatelů, neskládají zvláštní přísahy.

(1) Ke službě zapisovatelů u soudů se užívá aspirantů justiční služby a důstojníků kancelářské soudní služby, u hlavního přelíčení také důstojníků justiční služby. Dovoleno je užívati též jiných důstojníků a způsobilých poddůstojníků jako zapisovatelů.

E. Soudní řeč, zapisovatel, tlumočník.

(3) Listiny, které nejsou sepsány v jazyce služebním, jsou však pro trestní věc závažné, musí býti přeloženy přísežným tlumočníkem.

(1) Tlumočník, jehož se má užíti u soudu, vykoná přísahu, že bude věrně a svědomitě překládati.

(2) Před každým úředním jednáním se upozorní na vykonanou přísahu. Tlumočníci přibraní v jednotlivých případech vykonají přísahu případ od případu.

(3) Složení přísahy neb její připomenutí musí se poznamenati v příslušných protokolech.

(1) Ustanovení o volbě, vyloučení a odmítnutí znalců, o jejich povinnosti převzíti úřad jim svěřený, jakož i o jich potrestání (§§ 206 až 208) vztahují se obdobně též na tlumočníky, kterých se má použíti u soudu.

(2) Volba tlumočníků k prokurátorským úředním výkonům přísluší vojenskému (vrchnímu vojenskému) prokurátoru.