Hlava V.
Obviněný a jeho obhajování.

(1) Osoba podezřelá z trestného činu může býti pokládána za obviněného teprve tehdy, když bylo proti ní nařízeno vyhledávací řízení nebo když byla na ni podána žaloba.

(2) Po podání žaloby nazývá se obviněný žalovaným.

(3) Pokud však ustanovení tohoto zákona vztahující se na obviněného nejsou podle své povahy omezeny na řízení vyhledávací, vztahují se též na toho, na něhož bylo učiněno trestní oznámení pro podezření z trestného činu nebo proti němuž bylo zavedeno úřední pátrání.

(3) Pro obhajování během řízení před podáním žaloby platí ustanovení § 102.

(2) Také při ústním odvolacím líčení před vrchními vojenskými soudy a při ústním líčení před nejvyšším vojenským soudem může žalovaný použíti pomoci obhájcovy nebo se dát jím zastupovati.

(1) Obviněný se může ve všech trestních věcech po podání žaloby, při hlavním přelíčení a k provedení opravných prostředků proti rozsudku dovolávati součinnosti obhájce.

(1) Zní-li žaloba na zločin, na který podle trestní sazby, jíž se má použíti, je stanoven těžší trest než trest na svobodě až do pěti let, musí se určiti žalovanému pro hlavní přelíčení a pro ústní líčení před nejvyšším vojenským soudem obhájce z moci úřední, nechce-li si zvoliti obhájce sám (§ 89).

(2) Mimo případ nutného obhajování (odstavec 1) musí se určiti pro hlavní přelíčení a pro ústní líčení v druhé stolici obhájce z moci úřední i proti vůli žalovaného tehdy, jestliže veřejný žalobce, v řízení před nejvyšším vojenským soudem jeho president, neb jestliže předseda přelíčení nebo v době přelíčení rozhodovací soud to pokládá za nutné nebo žádá-li o to zákonný zástupce nezletilého žalovaného.

(3) Ve všech ostatních případech se určí žalovanému pro hlavní přelíčení a pro ústní odvolací líčení v druhé stolici obhájce z moci úřední toliko na jeho výslovnou žádost, prokáže-li, že podle svých majetkových poměrů není s to, aby si z vlastních prostředků hradil výdaje spojené s přibráním obhájce. Jde-li o trestný čin, o němž přísluší v první stolici rozhodovati samosoudci (§ 20, č. 1, písm. a), nemá žalovaný nároku na přidělení obhájce z úřední moci.

(3) Za nezletilého žalovaného, který nepoužije svého práva zvoliti si obhájce, může toto právo vykonati jeho zákonný zástupce s týmž účinkem, jako kdyby žalovaný sám volbu vykonal.

(1) Obhájce z moci úřední nebude určen a jeho určení, bylo-li již provedeno, pozbude své platnosti, jakmile žalovaný jmenuje samostatně zvoleného obhájce, který vyhovuje zákonitým požadavkům, a ten převezme obhajování za předpokladu, že se změnou osoby obhájcovy trestní řízení nezdrží.

(2) Pod touto podmínkou jest žalovanému též dovoleno místo obhájce již zvoleného zvoliti si jiného způsobilého obhájce. Převezme-li tento obhájce obhajování, zanikne příkaz daný prvně zvolenému.

(3) Ve všech případech, kde se obhájce určuje z úřední povinnosti, musí býti co možná přihlíženo k přáním žalovaného (zákonného zástupce) stran osoby obhájcovy.

(2) Žádost za určení obhájce z moci úřední v těch případech, kde obhajování není nutné, má podati žalovaný (zákonný zástupce) nejpozději dva dny po tomto oznámení.

(1) Když se obviněnému oznamuje, že žaloba je podána, v řízení v druhé stolici pak při oznámení lhůty ústního líčení, musí býti poučen o právech, která mu příslušejí, pokud se vztahují na obhajování.

(1) Osoby uvedené v § 91 nesmějí převzíti obhajování před vojenskými soudy v době, kdy proti nim je zavedeno vojenské trestní soudní řízení, od nařízení vyhledávacího řízení neb od přímého podání žaloby, jakož i v době řízení, které proti nim bylo zavedeno před kárným výborem (před kárným senátem nejvyššího vojenského soudu).

(2) Totéž platí pro osoby uvedené v § 91, které jsou ve vyšetřování u některého občanského trestního soudu nebo přímo obžalovány, dále pro advokáty, u nichž příslušný disciplinární úřad vyslovil zastavení výkonu advokacie.

2. kdo má býti vyslechnut jako svědek nebo znalec při přelíčení,

3. kdo nepřekročil ještě 24. rok věku.

(1) Z obhajování je vyloučen:

(2) Zvolený neb úředně určený obhájce nemůže jako obhájce býti dále činným, jakmile přestaly podmínky jeho způsobilosti k úřadu obhájce uvedené v § 91.

1. kdo vykonává funkci vojenského nebo vrchního vojenského prokurátora, kdo v téže trestní věci zastával soudcovské funkce nebo k nim je povolán,

(2) Kdo je podle § 91 oprávněn obhajovati před vojenskými soudy, je povinen převzíti obhajování, které se mu v jeho bydlišti z úřední povinnosti přidělí, neuplatní-li dostatečných důvodů pro odmítnutí. O závažnosti přednesených důvodů rozhoduje ten, kdo je povolán určiti obhájce.

(1) Obhájce z úřední povinnosti určuje ve všech případech soud, u nejvyššího vojenského soudu jeho president.

(3) Vojenské osoby v činné službě potřebují k převzetí obhajování souhlasu svého představeného velitelství, který však může býti odepřen jen z důvodů nepostradatelnosti ve službě.

(3) Z úřední moci se určuje pro několik současně žalovaných zpravidla společný obhájce. Jen tehdy, ukáže-li se rozpor zájmů, je třeba na návrh některého ze žalovaných neb obhájce nebo z úřední moci postarati se o oddělené zastupování.

(2) Z několika současně žalovaných může si každý zvoliti vlastního obhájce.

(1) Žalovanému není dovoleno vzíti si více než jednoho obhájce.

(1) Žalovaný může, i když je ve vazbě, hovořiti se svým obhájcem bez přítomnosti třetích osob a také si s ním dopisovati bez kontroly.

(2) Žalovaný, jakož i jeho obhájce mají právo nahlížeti pod dohledem do spisů kromě poradních protokolů a činiti si z nich opisy.

(3) Obhájce může zakročovati v zájmu žalovaného, aniž potřebuje k jednotlivým úkonům procesním zvláštní plné moci. K ohlášení řádných opravných prostředků, jakož i k podání návrhu na obnovu trestního řízení potřebuje souhlasu žalovaného. Rozklad může činiti podáním neb ústně.