Hlava IX.
Lhůty a ospravedlnění promeškaných lhůt.

(3) Neděle a svátky se do lhůt počítají.

(1) Do lhůt určených podle dnů se nepočítá den, kdy se stalo opatření, jednání neb událost určující počátek lhůty.

(2) Lhůta určená podle týdnů nebo měsíců se končí uplynutím toho dne posledního týdne nebo posledního měsíce, který svým pojmenováním anebo číslem odpovídá dnu, kterého lhůta počala; schází-li tento den v posledním měsíci, končí se lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.

(1) Při zmeškání lhůty k ohlášení opravného prostředku může ten, kdo je povolán k rozhodování o opravném prostředku, povoliti navrácení do předešlého stavu tehdy, prokáže-li navrhovatel, že nemohl lhůtu dodržeti pro vojenskou službu nebo pro nějakou neodvratnou překážku jím nezaviněnou.

(2) Za neodvratnou překážku považuje se též, nenabyl-li navrhovatel bez vlastní viny vědomosti o dodání.

(3) Překážka způsobená vojenskou službou musí býti prokázána služebním osvědčením.

(1) Žádost, aby promeškání lhůty bylo ospravedlněno, musí býti podána nejpozději tři dni po tom, kdy přestala překážka, u úřadu, u něhož měl býti opravný prostředek ohlášen, s uvedením příčin promeškání a okolností, jimiž se promeškání ospravedlňuje.

(2) S žádostí musí býti spojeno ohlášení promeškaného opravného prostředku.

(2) Žádost za navrácení do předešlého stavu, dokud toto navrácení nebylo povoleno, nestaví provedení. Může však býti nařízen odklad provedení, a to jde-li o trestní rozsudek, veřejným žalobcem, jinak úřadem, u něhož opravný prostředek měl býti ohlášen, ve všech případech však také úřadem, který je povolán k rozhodování o opravném prostředku.

(1) Povolí-li ten, kdo je povolán k rozhodování o opravném prostředku, navrácení do předešlého stavu, rozhodne ihned ve věci hlavní.