Kalkulace nákladů.

(1) Kalkulačními jednicemi v předběžné a výsledné kalkulaci nákladů jsou podnikové výkony množstvím, časem nebo jinak vymezené. V závazných směrnicích se blíže stanoví, jak se mají určovati kalkulační jednice, po případě se v nich stanoví kalkulační jednice přímo.

(2) V závazných směrnicích může býti též stanoveno, že náklady kalkulační jednice musí býti propočteny na jednotku (na př. kus, kg, m, montážní hodinu).

(1) V kalkulaci nákladů jest vycházeti z časově i věcně rozlišených nákladů ve smyslu rozpočetnictví nebo účetnictví, upravených po případě podle závazných směrnic tak, jak toho vyžaduje splnění úkolů kalkulace podle ustanovení § 1, odst. 2 a 3 (kalkulační náklady).

(2) Náklady jest přičítati kalkulačním jednicím v takové výši, v jaké s nimi souvisí.

(3) V závazných směrnicích se stanoví,

a) jakých způsobů jest použíti pro přičítání nákladů kalkulačním jednicím a

b) z kterého období jest bráti údaje pro přičítání nákladů kalkulačním jednicím.

(1) Kalkulace nákladů se musí sestavovati podle kalkulačních vzorců, stanovených v závazných směrnicích, po případě podrobněji upravených ve vysvětlivkách podle ustanovení § 2, odst. 2 zákona (dále jen „vysvětlivky“).

(2) Při sestavování kalkulací nákladů je třeba dbáti potřeby srovnatelnosti; zejména předběžná a výsledná kalkulace nákladů téže kalkulační jednice musí býti formálně i věcně srovnatelná.

(3) Způsob sestavování kalkulace nákladů se může změniti jen ze závažných důvodů uvedených v kalkulačním listě nebo v kalkulačním dokladě.